Category

Deník 012

Kapitola 6 – Smutná zpráva na závěr

By | Deník 012

Týden na Maltě utekl doslova jako voda. Pojali jsme pobyt spíše odpočinkově, a proto jsme ani nenavštívili největší atrakci ostrova. Chrámy v Ggantiji jsou ještě starší než egyptské pyramidy. Maltské Stonehenge, k čemuž by se daly přirovnat, pocházejí z let 3900 až 3300 před naším letopočtem. Na jihu ostrova se tedy podíváme možná někdy příště, pokud osud někdy opět namíří naše kroky na středomořské souostroví.

Během pobytu na Maltě nás zastihla jedna velice smutná zpráva. Ve věku 78 let zemřela ve spánku na nemocničním lůžku naše babička Helena. Když jsem byl dítě, měl jsem čtyři prarodiče a k tomu ještě dva pradědečky a stejný počet prababiček. Všechny praprarodiče zemřeli ještě ve 20. století. V tom jednadvacátém začaly postupně odcházet do nebe i dědové Milan a Zdeněk. A září roku 2008 je následovala i babička Helena. Čas zkrátka nezastavíme.

Zbyla mi poslední babička a shodou okolností ta nejoblíbenější. Říká se, že Bůh stvořil babičky, protože jednoduše nemůže být všude. Až nás opustí i ta poslední, přiblíží se čas, kdy se stanu prarodičem postupně i já. A tak to půjde dál a dál.

Jedině čas je ke všem lidem spravedlivý. Každému z nás odpočítává stejně rychle. Odpočívej v pokoji babičko, má cesta do 67. země světa bude patřit jen tobě!

O měsíc později, tedy v říjnu 2008 si Bůh povolal i mou poslední babičku a jakoby si spolu s ní odnesl navždy i živé vzpomínky na 20. století, ve kterém jsem prožil své dětství, právě po boku svých prarodičů. Století, které mi přišlo mnohem příjemnější, klidnější a vlídnější pro život lidí než je tomu u závratně sprintujícího století jednadvacátého…

Kapitola 5 – Gozo

By | Deník 012

Po neděli strávené u hotelového bazénu jsme opět vyrazili na výlet. V autopůjčovně Hertz, která měla kancelář hned vedle hotelu, jsme si na 24 hodin půjčili sedmimístný Opel Zafira.

Za 130 euro jsme měli vůz, půl nádrže a dětskou sedačku, přičemž sedačka vyšla na celých 20 euro. Na její zapůjčení měla agentura Hertz pouze jednotnou sazbu, která platí pro jeden den, ale třeba i na tři měsíce. Vzali jsme tedy sedačku pouze pro Medeu. Pokud bychom ji vzali i pro Madalenu, stálo by jen zapůjčení sedaček stejně jako vypůjčení malého vozu. Nedokonalost ceníku nebo daň z turismu? Spíš ve čtyřhvězdičkovém hotelu, tak cáluj? Nenechali jsme si touto maličkostí kazit náladu a vyrazili k trajektu na sousední ostrov Gozo.

Gozo, Malta [Mart Eslem]

Gozo, Malta [Mart Eslem]

Po šesti letech jsem si opět vyzkoušel jízdu vlevo v opačném gardu. Po silnici číslo 1 jsme pomalu ukrajovali z krajíce necelých 10-ti kilometrů. Maximální povolená rychlost je 60 kilometrů v hodině a v obcích se snižuje někdy i pod 35 kilometrů za hodinu. Pospíchat se tedy na Maltě opravdu nedá.

Cesta do přístavu Cirkewwa proto zabrala snad čtyřicet minut. Další zhruba půl hodinu jsme strávili na trajektu. Ostrov Gozo je od Malty vzdálený asi čtyři kilometry a je tedy prakticky vidět z břehu na břeh. Mezi nimi je ještě vklíněn ostrůvek Comino, který vytváří dva kanály North a South Comino Channel.

Rabat, Malta [Mart Eslem]

Rabat, Malta [Mart Eslem]

Vylodili jsme se v přístavu Mgarr na jihovýchodním pobřeží Goza a přesunuli se do zhruba 6 kilometrů vzdáleného centra ostrova, který má dva názvy. Původní název města byl Rabat. Rabat znamená v arabštině opevněné místo. V roce 1897 město přijalo na počest britské královny nový název Victoria. Místní lidé jsou patrioty a používají název původní. Victoria tak existuje pouze pro turisty a obyvatele ostrova Malta. Na mapách jsou proto pro jistotu uváděny názvy oba.

Nežli jsem nalezli místo k zaparkování pod hradbami pevnosti Il-Kastell, lehce jsme bloudili labyrintem úzkých jednosměrných uliček. Prohlídka pevnosti byla také prvním bodem našeho programu. Úmorné vedro sice příliš nepřálo prohlídkám památek, ale  rozhodně přálo fotografování. Drolící se světlé pískovcové stěny v ostrém kontrastu s tmavomodrou oblohou, přímo vyzývaly k fotografování. Byl jsem zvědav, jak vyjdou hlavně černobílé snímky, které jsem ve Victorii pořídil. Ty barevné si budu muset vyžádat od svého bratra a nebo se spokojit s videozáznamem.

Gozo, Victoria, Rabat, Malta [Mart Eslem]

Gozo, Victoria, Rabat, Malta [Mart Eslem]

Běhal jsem po pevnosti jak fretka, abych objevil co nejvíce fotogenických zákoutí. A Il-Kastell nebo také Cittadella jich nabízí opravdu mnoho.

Gozo, Kapypso, Malta [Mart Eslem]

Gozo, Kapypso, Malta [Mart Eslem]

Z pevnosti jsme sešli prudce se svažující uličkou Telgha Tal-Belt na náměstíčko Pjazza Indipendenza a na jejím jihozápadním okraji se vnořili do malebných a mnohdy liduprázdných uliček, odrážejících více než tisíciletou nadvládu Arabů nad ostrovem.

Dalším cílem našeho motorizovaného výletu bylo severozápadní pobřeží Goza. V zátoce Ramla Bay se nachází jeskyně Nymfy Kapipso. Ta dle legendy zlákala řeckého hrdinu a krále Ithaky Odyssea a po dlouhých 7 let jej věznila na „ostrově zázraků“, jak bývá Gozo často nazýván. Odysseus zde měl ztroskotat při svém návratu z Trojské války.

Gozo, Azure Window, Malta [Mart Eslem]

Gozo, Azure Window, Malta [Mart Eslem]

Jeskyně nás však mírně zklamala. Řekl bych dokonce, že jsme si její návštěvu mohli klidně nechat ujít. Cesta do jejího titěrného vnitřku je navíc se dvěma malými dětmi značně obtížná. I dospělí měli problém při slézání úzkých a kluzkých značně nepravidelných kamenných schůdků. I výhled na přilehlou Ramla Bay je o ničem a nestál ani za fotografii.

Po malém speleologickém faux-pass jsme se přesunuli na západ do oblasti Dwejra Pointu. Nachází se tam tzv. Inland Sea (vnitrozemní moře). Malá mořská zátoka spojená stometrovým tunelem se Středozemním mořem.

Mnohem zajímavější je jakási maltská obdoba naší Pravčické brány, tzv. Azure Window (azurové okno). Fotogenické zákoutí je však zamořené turisty a hlavně potápěči. Záběry navíc kazí typičtí blbečci, kteří si na podobných místech potřebují sami sobě cosi dokazovat. Skály jsou často oblepeny šplhajícími plavci, kteří následně za doprovodu patřičné zvukové kulisy skáčou do mořských vln. A tito hluční tupci mně osobně kazí dojem z návštěvy většiny podobných míst. Jako kdyby nestačilo jen mlčky vzdát hold mistrovskému dílu Matky Přírody.

Z Dwejra Pointu jsme se vrátili už rovnou k trajektu. Nejenom mé dvě malé dcery měly výletu v úmorném vedru (někdy až 35 oC) už plné zuby. Útrapy však nesly na svůj věk velice statečně.

Popeye, Malta [Mart Eslem]

Popeye, Malta [Mart Eslem]

Chtěl jsem je proto odměnit návštěvou dětského zábavního centra v zátoce Anchor Bay. Na pobřeží této zátoky, která leží pár kilometrů jižně od přístavu Cirkewwa na ostrově Malta, se nachází tzv. vesnička Pepka námořníka (Popeye Village). Zastavili jsme se tam na zpáteční cestě do hotelu, ale bohužel byly všechny atrakce zavřené. Na Maltě totiž zrovna probíhaly oslavy státního svátku.

Kýčovité stavby dětské vesničky alespoň dobře vypadají na fotografiích, a proto naše malá zastávka nepřišla vniveč.

Před sedmou hodinou jsme dorazili zpět do Buggiby a zašli si rovnou na večeři. Však jsme také za celý den nic nesnědli. Pouze jsme se snažili zahnat žízeň, která nás ve velkém vedru sužovala téměř neustále.

Kapitola 4 – La Valletta

By | Deník 012

Na Maltě panovalo nezvyklé horko. Umocněné navíc vysokou vlhkostí. Ostrovy, které jsou součástí Evropské Unie, leží 90 kilometrů jižně od Sicílie a k pobřeží severní Afriky to je pouhých 230 kilometrů. Ovšem třeba skoro polovina Tuniska leží severněji než maltské souostroví. Nacházíme se někdy na úrovni tuniského Monastiru. I přes tuto polohu je počasí, které panuje v září, velice neobvyklé. Údajně ani v létě taková vedra nebyla. Září naopak bývá na Maltě nejdeštivějším měsícem. Počasí nám tedy vyšlo nad očekávání.

V sobotu ráno jsme vstali už po sedmé hodině. Nebylo to však proto, abychom si zajistili ta nejlepší místa na opalování. Chtěli jsme se vyhnout vedru při cestě autobusem do Valletty.

Stačilo vyjít ven před hotel a dát se ulicí Triq il-Merluzz na jihovýchod. Na první křižovatce jsme zabočili vlevo a po Triq it-Turisti došli až na autobusové nádraží. Autobusy číslo 49 a 58 jezdí na pravidelné lince Bugibba-Vallettta. Jízdenka stojí 50 centů. Přestože jsme vstávali ráno, martyriu v přehřátém autobuse jsme se nevyhnuli. Částečně jsme si za to mohli sami, protože snídaně a oblékání zabralo příliš mnoho času.

Skoro třičtvrtě hodiny jsme se potili ve žlutém autobuse, který se loudal po klikatých silničkách Malty. Vyprahlá krajina připomíná už spíše severní Afriku než evropský kontinent. Suchá prašná krajina, kde tu a tam se zazelená palma nebo kaktus. Není proto divu, že je Malta, dle údajů OSN, na vodu tou nejchudší zemí na světě.

Zásoby sladké vody jsou silně omezené a ještě v 80. letech 20. století se velká část sladké vody dovážela z Itálie. Zásobování obyvatelstva vodou zabezpečují čtyři stanice na odsolování mořské vody. V zemědělství ale, třeba i na zavlažování se používá výhradně voda dešťová a někdy voda ze studní.

La Valletta, Malta

La Valletta, Malta

Valletta by mohla směle kandidovat na titul nejmenší evropské metropole. Obstála by i v konkurenci Vadizu a Vatikánu (zajímavé, že všechna města začínají na písmeno „v“). Město o rozloze zhruba 600 krát 1000 metrů založil na poloostrově Sceberras v 16. století rytířský rád tzv. Johanitů. Základní kámen byl položen 28. března 1566. Více než 8000 otroků vystavilo město, které si dodnes zachovalo svou historickou architekturu a bez nadsázky by se dalo označit za jakýsi kamenný skanzen. Ne náhodou se nachází na listině světového dědictví UNESCO.

La Valletta, Malta

La Valletta, Malta

Své jméno získalo město po francouzském šlechtici pocházejícím z Provence. Velmistr řádu Johanitů Jean Parisot de la Valette. (1494-1568). Jeho ostatky jsou uloženy v chrámu St. John´s Co-Cathedral. Hlavní vchod do chrámu je z náměstí St. John Square, na kterém jsme si dopřáli i sobotní lehký oběd.

Budovy Valletty tvoří šachovnicový půdorys, což velice usnadňuje orientaci. Širší ulice, táhnoucí se ze západu od vstupní brány do města až k pevnosti Fort St. Elmo na severovýchodě, protínají úzké uličky. Ty se prudce svažují k přístavu Marsamxett na severozápadě a ke Grand Harbour na jihovýchodě. Jejich zdolání zvláště v poledním horku je téměř sportovním počinem. My jsme si podobný výšlap navíc dopřáli zbytečně.

La Valletta, Malta

La Valletta, Malta

Z přístavu Marsamxett jsme chtěli přejet trajektem do města Sliema. Odtamtud jede autobus podél pobřeží zpátky do hotelu. Bohužel jsme v přístavu narazili na dva školní výlety a na loď se nevešli. Jako stádo kamzíků jsme museli šplhat uličkami a schodištěmi v severozápadním cípu Valletty zpět na shromaždiště autobusů u vstupní brány do města.

Hned za bránou Valletty začíná další město. S ohledem na velikost Malty jsou zde města spíše městečkami. Floriana je jen o kousíček rozlehlejší než Valletta. Nicméně je to důkaz o vysoké hustotě osídlení. Oblast okolo Valletty je vlastně jedna veliká aglomerace, kde žije snad 90% všech obyvatel Malty. Celkový počet obyvatel souostroví je okolo čtyř set tisíc.

Když jsme aglomerací projížděli na zpáteční cestě, zjistili jsme, že spousta budov je opuštěna nebo pobořena. Počet budov vůbec nekoresponduje s počtem obyvatel. Je jich mnoho a člověk má zkreslující pocit, že projíždí několika milionovou aglomerací. Je to stejné, jako drink se spoustou ledu. Sklenice působí dojmem, jak je plná nápoje a přitom pijeme pouze rozpuštěný led. Častý trik používaný barmany u míchaných koktejlů.

A Malta je vlastně také takový středomořský koktejl.  Země působí arabským dojmem, ale přitom nikde nevidíte žádné zahalené ženy. Lidé chodí oblékaní dle západní módy. Je to zde ještě benevolentnější než ve značně liberálním Turecku, které jsem navštívil před dvěma lety, tedy v roce 2006.

Ke koktejlu se dá přirovnat i maltština. Ta je spolu s angličtinou na ostrovech úřední řečí. Bez šancí na Maltě nebudete ani s italštinou, která byla úřední řečí do roku 1936. To kvitovala s povděkem moje mamimka. Maltština (Malti) je semitskou řečí, tedy řečí arabského původu. Základem je arabština a k ní se za staletí přimixovala slova z francouzštiny, angličtiny a italštiny. Jedná se o jedinou semitskou řeč, která používá latinskou abecedu. Je pouze obohacena o několik vlastních písmen.

Kapitola 3 – Ostrov Comino

By | Deník 012

Hned druhý den jsme vyrazili na výlet. Plavba vznášedlem na nedaleký nejmenší z maltských ostrovů, maličký Comino. Rychlý člun s kapacitou zhruba pro čtrnáct osob doslova letěl po hladině Středozemního moře. Na tmavomodrých vlnách klouzal rychlostí až 45 uzlů. Tedy něco přes 60 kilometrů v hodině.

Chvílemi jsme dokonce poskakovali jak placák hozený na hladinu za účelem docílit co nejvíce „žabiček“. Ne všichni na palubě to však kvitovali s povděkem. Dokonce i Medea seděla jako zařezaná a držela se své maminky jako klíště.

Před hotelem jsme nasedli na člun a za pár minut už míjeli ostrůvek St. Paul v severozápadním rohu stejnojmenné zátoky. Na ostrůvku je dobře patrná bílá socha Svatého Pavla. Podle pověsti ztroskotal Svatý Pavel na tomto ostrůvku při své cestě z Caesarei v Izraeli do Říma. Traduje se, že byl Sv. Pavel i posádka lodi obyvateli ostrova velmi vřele přijati.

Sv. Pavel strávil na ostrově tři měsíce. Jednoho večera jej přede všemi uštkl jedovatý had. Na svatého muže to však nemělo žádný vliv. Ostrované si uvědomili, že hostí neobyčejného muže a Sv. Pavel tak dal vzniknout křesťanské komunitě na Maltě. Poté odplul do Říma, kde byl uvězněn a odsouzen k smrti.

Od ostrůvku Sv. Pavla jsme pluli dále na severozápad na dohled severovýchodního pobřeží Malty, okolo zátoky Mellieha, která se do něj ostře zařezává. Po několika dalších mílích jsme už byli na dohled skalnatého pobřeží téměř neobydleného ostrova Comino. Celé jeho severovýchodní pobřeží je prakticky nepřístupné. Příroda zde vytvořila doslova kamennou hradbu, kde se skála tyčí přímo z vody až do několika desítek metrů nad mořem. Skála je na mnoha místech rozedraná mořským příbojem. Vlny do něj vymlely hned několik obrovských jeskyní, dostupných pouze z moře. Do dvou z nich naše vznášedlo i zajelo. Dramaticky působící přírodní výtvory byly vděčným cílem fotoaparátů a kamer. Tmavá skála ostře kontrastovala s bleděmodrou hladinou a romantiku všemu dodával třpyt slunečních paprsků odrážejících se od vln venku před jeskyní.

Malta – kapitola 3 – foto 001 – Comino, Malta

Malta – kapitola 3 – foto 001 – Comino, Malta


Malta – kapitola 3 – foto 002 – Comino, Malta

Malta – kapitola 3 – foto 002 – Comino, Malta

Malta – kapitola 3 – foto 003 – Comino, Malta

Malta – kapitola 3 – foto 003 – Comino, Malta

Odpoledne jsme strávili na neobydleném ostrově Comino v tzv. Modré Laguně mezi Cominem a maličkým ostrůvkem Cominetto. Nádherné místo s blankytně modrou vodou bylo, jak jinak, přecpané turisty. Na ostrově Comino je pouze jeden hotel (rozdělený na část hotelovou a na část bungalovů), kaplička s předlouhým názvem Chapel of Our Lady´s Return from Egypt a středověká strážní věž St. Mary´s Tower, kterou nyní využívají maltští vojáci. Hotel funguje pouze v létě, a proto je v zimě ostrov téměř pustý.

To je v přímém kontrastu s Maltou, která je vzhledem ke své malé rozloze nejhustěji osídlenou zemí Evropy. Hustota zalidnění činí 1249 obyvatel na jeden kilometr čtvereční, což je třetí největší hustota na světě.

Mělké teplé moře bylo ideálním místem pro řádění našich malých dcer. Užily si nejen ony. Bratr Michal si koupil potápěčské brýle a šnorchl. Není asi na Maltě vhodnějšího místa pro šnorchlování a potápění než právě v Modré Laguně a jejím okolí. Kromě turistů je proto laguna obležena i kotvícími jachtami.

Hledal jsem jen s obtížemi zákoutí, které bych zvěčnil svým fotoaparátem, aniž by mi záběr hyzdily jakékoli známky civilizace. Ulovil jsem pouze pár snímků, které by ilustrovaly minulost ostrova, kdy býval útočištěm pirátů a pašeráků. Pirátský koráb by působil jistě mnohem romantičtěji nežli hordy šnorchlujících turistů a milionářské jachty.

Radost ze snímků z našeho výletu však netrvala dlouho. Po příjezdu jsem zjistil závadu na fotoaparátu a musel jsem otevřít a tím pádem i osvítil nepřevinutý film. Přišel jsem tak o všechny záběry. Budu muset poprosit o pár ilustračních snímků svého bratra…

Z výletu jsme se vrátili kolem čtvrté hodiny odpoledne. Vody a sluníčka jsme měli až nad hlavu, a proto jsme vyrazili na procházku zakončenou večeří. Vyšli jsme z hotelu a pokračovali směrem na jihozápad. Asi necelý kilometr pořád podél pobřeží.

Malta – kapitola 3 – foto 004 – Malta

Malta – kapitola 3 – foto 004 – Malta

Báječně jsme se najedli v restauraci Gillieru. Z obrovské terasy byl navíc úžasný výhled na přístav s kotvícími jachtami a rybářskými pramičkami. Poseděli jsme pár hodin a pozorovali i západ slunce nad zátokou Sv. Pavla. Příjemná tečka dokonalého dne…

Kapitola 2 – Dolmen Resort

By | Deník 012

Na celý týden jsme se ubytovali v severozápadní části ostrova Malta. Hotel Dolmen Resort, obří komplex čítající snad tisíc pokojů, bary, restaurace, vlastní lázeňské středisko a čtyři venkovní bazény, leží na východním břehu zátoky St. Paul´s Bay. Je součástí největších maltských letovisek Bugibba a Qawra.

Hotel Dolmen Resort, Malta

Hotel Dolmen Resort, Malta
[Mart Eslem]

Byla to pro mě docela změna po letech, kdy jsem na cestách dával přednost levným hostelům a dělil se téměř o všechno s baťůžkáři z celého světa. Podobné hotely jako je Dolmen Resort mi připadají jako velice neosobní a nudná místa. I když já se bavil královsky sledováním smažících se turistů na stovkách lehátek a hlavně při akcích animačního hotelového týmu, který měl za úkol zábavu hostů.

Hotel Dolmen Resort, Malta

Hotel Dolmen Resort, Malta
[Mart Eslem]

Nejdříve obíhali dav a zkoušeli postřeh mnoha dobrovolníků. Zkouška spočívala v zachycení padající tyčky. Figurant držel tyčku a dobrovolník ji musel chytit než spadla na zem. Odpočítávání na tři a potom většinou pád tyčky na zem.

Většina lidí tyčku alespoň jednou ze tří pokusů chytila. Mně se to bohužel nepodařilo. Zkusil jsem si to společně s naléhající Madalenou, ale ani jeden z nás nebyl úspěšný. Dostali jsme na frak od maminky Lenky i starší sestry Dominiky.

Zkoušení postřehu vystřídal aerobic ve vodě. Většinou „sejratí“ vorvani v plavkách. Byli hrozně happy, jak dělají něco pro své zdraví. Podobnou aktivitu však očividně provádějí pouze jednou až dvakrát do roka. Na rekreaci u moře, aby se cítili „trendy“ a „in“. Dalšího komentáře se raději zdržím…

Hlavně, když jsou spokojené mé dcery. To je hlavní. Kvůli nim se obětuji, vypnu mozek a užiju si tu bezduchou komerci. Ono je to někdy fajn, úplně si vygumovat hlavu a prostě se jen tak bezduše povalovat. Jednou za pár let to vydržím a pak to budu muset zkompenzovat jinými normálními cestami.

Celý týden se válet u hotelu stejně nevydržím. Však mám připraveno několik výletů. Samozřejmě po svém.

Všechny nabídky na organizované masové šílenství jsem odmítl. Od delegátky jsem si pouze vytahal informace, které se mi hodily. Jsem zásadně proti tomuto boomu masového cestování. Hromady lidí jezdí na krásná místa naší planety a akorát je zbytečně zasviní a zničí. Když chce člověk určitá místa vidět, měl by si je trochu zasloužit. Překonat určité obtíže a překážky. Ne si to zaplatit, mít všechno co nejluxusnější, nechat si vše nosit na zlatém podnose až k nosu. To není ono.

Cestování je o obtížích na cestě, o problémech a překážkách. Někdy i o strachu a obavách. To je to pravé koření. Pak si toho člověk jinak váží. Vyžadování luxusu podle mě obrovsky zatěžuje životní prostředí. Když se chtějí miliony turistů každý den koupat, nevydrží ani den bez jídla a vyžadují na každý den čisté oblečení, tak musí příroda dostávat obrovsky na frak. Je to pouze můj osobní názor a lidi si to stejně udělají po svém. Měli by o tom, ale aspoň začít přemýšlet. Pak budou mít třeba šanci vyfotografovat si čarokrásná místa naší planety, aniž by hledali záběr bez hromad pohozených či naplavených odpadků na všech těch místech, která jsou dnes tak lehce a snobsky dostupná.

A proč jsem tedy jel na Maltu s využitím cestovní kanceláře, když jsem tak vysazen proti jejich produktům? Důvod byl ryze finanční. Kdybych jel na vlastní pěst, jen letenky by mě stály skoro stejnou sumu jako celý zájezd od cestovky. A já nechtěl jet tentokrát sám, ale vzít své holčičky s sebou. Trochu naivně jsem si myslel, že se Madalena trochu otrká v angličtině, když už dva roky navštěvuje anglickou školku. Bohužel i pouhá přítomnost její rodiny stačí k tomu, aby zarputile odolávala všem pokusům o konverzaci. Musím s ní být trpělivý, ono se to časem poddá. I Dominika to potřebuje jako sůl. Ta to aspoň nesměle zkoušela. U jednoho pokusu jsem byl i přítomen. Dělal jsem však schválně, že k ní vůbec nepatřím, aby se v tom pořádně vykoupala. Poslali jsme jí koupit nějaké sendviče ke svačině. Úkol splnila použitím pouhých dvou slov : „Four tuna“. Přinesla nám čtyři tuňákové sendviče.

Kapitola 1 – Medea letí na Maltu

By | Deník 012

3. září 2008 bylo mé nejmladší dceři přesně 19 měsíců. Byla středa a po půl šesté večer se poprvé ve svém životě vznesla do oblak. Airbus společnosti Air Malta byl prvním letadlem, na jehož palubě zažila letecký přesun. Medea Mia Eslem se vydává po stopách svého otce? Vše tomu nasvědčuje.

Medea Mia, Malta

Medea Mia, Malta, Mart Eslem

Po mnoha letech jsem vzal všechny své dámy na cestu k moři. Věk mých dcer zatím není příliš příhodný k nějakému putování. Začneme proto pozvolna s poznáváním světa, zatím z pláže u hotelu na Maltě. Klidná rodinná dovolená s využitím služeb cestovní kanceláře Exim Tours. Vyrazilo nás hned sedm. Kromě mých čtyř dam i můj bratr Michal a naše maminka Marcela.

Temperament mé nejmladší dcery Medei se projevil už v letištní hale na terminálu číslo 2 v pražské Ruzyni. Je těžké ji udržet na jednom místě, pořád by někde běhala a lezla. Byl proto malý zázrak, udržet jí připoutanou na klíně maminky Lenky při startu letadla. Malé éro na palubě velkého éra. Cesta na Maltu bude každopádně ve jménu krocení Medei.

Brzy jsme byli velice vděční okolnostem, které zapříčinila dvě volná sedadla v řadě před námi. Zatímco pětiletá Madalena působila klidným, ba lehce vystrašeným dojmem, Medea si svůj první let ani neuvědomovala. Dlouhou chvíli si krátila po svém, kopáním do opěradla sedadla 13B. Veliké štěstí, že na něm nikdo neseděl.

Brzy byl problém i v přídavném bezpečnostním pásu pro batolata. Kdo to kdy viděl, přivázat malou vodnářskou dušičku na dvě hodiny opaskem k sedadlu. Samozřejmě chtěla hned běhat v uličce. K naší úlevě ji dokázalo „zaměstnat“ koukání z okénka ven na mráčky posetou oblohu. Médea, postrach ulice se blíží na Maltu téměř nadzvukovou rychlostí. Malťané, máte se na co těšit!

První polovina letu proběhla téměř v klidu. Zato druhou hodinu na palubě letadla jsme si opravdu užili. V hlavní roli byla opět Medea. Velice nelibě nesla, když jsem ji nedovolili pobíhat v uličce mezi sedadly. A na připoutání v sedě jsme rezignovali už dávno. Stála mně a své mamince Lence v klíně a střídavě nám lezla na hlavu a snažila se přelézt na sedadla za námi. Když jsme jí to nedovolili, chtěla opět běhat v uličce. Vpustit naší malou kalamitu do uličky mezi ostatní cestující, to jsme nemohli připustit. Držel jsem jí proto v náruči jako mimino. Ječela, jak Viktorka u splavu, a pokoušela se mě kopnout do hlavy. Útok jsem odrazil, nicméně jsem nestačil zareagovat na útok nehty na obličej. Pořádně mě podrápala, šelma mrňavá!

Kromě nohou jsem jí musel držet i ruce. I přesto dokázala znovu zaútočit. Když nešlo kopat ani škrábat, tak na mě alespoň vyprskla sušenky, kterých měla plnou pusu. Vítězoslavně se potom usmála, uspokojená tím, jak mě opět dostala. Předal jsem jí proto matce, ať si také užije, ale hlavně, abych se mohl očistit od drobků.

I Lenka vyfasovala pár facek a jako bonus jí Medea kousla do nosu. Co se dá dělat, Vodnáři velice nelibě nesou jakékoli omezování jejich vůle a svodoby. To vím nejlépe sám a navíc té malé vodnářské divošce koluje v žilách má krev. Kdo by tedy pro ni měl mít větší pochopení, než její vlastní otec?