Category

Deník 024

Kapitola 14 – Snad ne naposledy…

By | Deník 024 | No Comments

Poslední den byl jakýmsi nostalgickým loučením s Hongkongem. Sice jsme se těšili domů, ale zároveň se těžko loučili s koloritem a specifickou vůní ulic a uliček Hongkongu. Cítil jsem, že metropole na břehu Jihočínského moře je pro mě jakýmsi odrazovým můstkem do dalšího života a hlavně do dalšího objevování nejlidnatějšího kontinentu, na kterém jsem zatím stále cestovatelským nováčkem.

Užili jsme si s Richardem po letech naší další cestu bez větších problémů a bez konfliktů. Věděl jsem, že to tak bude už dávno předtím. Stejně tak jsem věděl, že s nikým jiným bych do Hongkongu v dané chvíli ani nechtěl. Byla místa a okamžiky, kdy jsem si vedle něj připadal jako s domorodým průvodcem. Dlouhé měsíce, které v minulosti strávil v Hongkongu, z něj udělaly ideálního průvodce a společníka. Možná, že to byla naše poslední společná cesta. Pokud ano, tak na ní budu vždy rád vzpomínat. Čas nelze zastavit a vzhledem k Richardově věku se stále bude zužovat počet destinací přicházejících v úvahu ke společné cestě.

Vzpomínky na Hongkong (Mart Eslem)

Vzpomínky na Hongkong (Mart Eslem)

Nikdy nezapomenu na večerní rozmluvy o životě u lahve vychlazeného piva Tsing Tao. Naše společné cesty u lahve Tsing Taa v roce 2003 začaly. Byl to první večer našeho pobytu v Cayenne ve Francozské Guyaně. A v Hongkongu to možná byla pro naše cesty labutí píseň u lahve moku stejné značky. Kromě chutě piva také nikdy nezapomenu na nudlovou polévku s won tony v titěrné jídelničce kdesi v okolí Temple Street Marketu. Lepší čínskou polévku třeba už nikdy neochutnám. Možná, že za dalších 20 let pojedu do Hongkongu s někým mladším i já. Pokud ano, pokusím se dotyčnému ukázat Hongkong alespoň trochu tak, jako ho Richard ukázal ve čtrnáctém roce jednadvacátého století mě…

Kapitola 13 – Lantau Island

By | Deník 024 | No Comments

Po proflákaném úterý s odpískaným lodním výletem na Lanna Island jsem si ve středu zajel opět sám bez Richarda na metrem dosažitelný Lantau Island. Na stanici metra Jordan jsem si koupil jednosměrnou jízdenku za 17,50 HK dolarů. Po červené Tsuen Wan Line jsem jel až do stanice Lai King. Tam jsem přestoupil na oranžovou Tung Chung Line a jel až na konečnou stanici Tung Chung.

Perfektně čisté metro v Hongkongu (Mart Eslem)

Perfektně čisté metro v Hongkongu (Mart Eslem)

V městečku Tung Chung jsem si koupil lístek na lanovku do vesničky Ngong Ping. Těšil jsem se na to, jak uteču davu z přecpaných ulic a trochu se projdu přírodou. Po půl hodině čekání ve frontě na lanovku jsem však nebyl schopen dále snášet tlačenici uprostřed davu a odešel jsem pryč. Zprvu jsem si myslel, že do vesničky půjdu pěšky. Tři až čtyři hodiny pochodu mě však donutily změnit názor.

Za 35 HK dolarů jsem si tedy koupil jízdenku na autobus číslo 23, který odjížděl z malého autobusového nádraží vedle terminálu lanovky. Předpokládal jsem, že lanovky využiju alespoň na zpáteční cestě. Cesta autobusem sice zabere asi dvojnásobně dlouhý čas, ovšem čekání na odjezd bylo pouze 15 minut.

Silnice se prodírala kopcovitým terénem a já si užíval pohledu na zelený les na obou stranách. Občas bylo možné sledovat i pobřeží Jihočínského moře. Po tolika dnech uprostřed betonu a skla to pro mě byl hotový balzám na duši a smysly.

Vesnička Ngong Ping mě však opět uvrhla téměř do zoufalství. Prostor ryzího turistického hurvajsingu v té nejdravější podobě. Předražené suvenýry a rychlá občerstvení za průčelími „typické“ horské vesničky v Potěmkinově stylu.

Hurvajsingová vesnička Ngong Ping na Lantau Islandu (Mart Eslem)

Hurvajsingová vesnička Ngong Ping na Lantau Islandu (Mart Eslem)

Panoptikum totální konzumní zhovadilosti přilepené k atrakci číslo jedna. Tian Tan Buddha, známí jako Big Buddha. Největší bronzová socha sedícího Buddhy pod otevřeným nebem. A to na celém světě.

Lantau Island - Tian Tan Buddha alias Big Buddha (Mart Eslem)

Lantau Island – Tian Tan Buddha alias Big Buddha (Mart Eslem)

Socha měří 34 metrů i s podstavcem. Sochu je možné obejít kolem dokola po balkónu s kamenným zábradlím. Sedící Buddha váží 202 tun a v prostoru pod jeho podstavcem je malé muzeum, věnované Buddhově učení.

Největší bronzová socha sedícího Buddhy pod otevřeným nebem na celém světě je na Lantau Islandu (Mart Eslem)

Největší bronzová socha sedícího Buddhy pod otevřeným nebem na celém světě je na Lantau Islandu (Mart Eslem)

Kdokoli se chce poklonit obří soše, musí pěšky zdolat 268 schodů. Schodiště je poměrně úzké a bylo místy dosti problematické se vyhýbat turistům, kteří se v transu věnovali módním selfie fotkám s Buddhou v pozadí. Udělat proto jakoukoli ucházející fotku bylo téměř nemožné. Zatažená obloha focení taktéž nepřála.

Lantau Island - 268 schodů k Velkému sedícímu Buddhovi (Mart Eslem)

Lantau Island – 268 schodů k Velkému sedícímu Buddhovi (Mart Eslem)

Návštěva Buddhy pro mě bylo velkým zklamáním. Co jsem však čekal od okolí sochy vybudované teprve roku 1990? Snad ne nějaké duchovní povznesení…

Sochy na plošině okolo sedícího Buddhy na Lantau Islandu (Mart Eslem)

Sochy na plošině okolo sedícího Buddhy na Lantau Islandu (Mart Eslem)

Dojem a náladu povznesl alespoň krátký pochod přírodou k tzv. Wisdom Path. Cesta k moudrosti vedla lesem, zelení a tichem. Po mnoha dnech jsem si užíval každý lísteček, kvítek i stéblo trávy. Když jsem pak došel ke kvetoucím keřům, kolem nichž poletovaly desítky různobarevných motýlů, téměř jsem se zajíkal blahem.

Motýl na Lantau Islandu (Mart Eslem)

Motýl na Lantau Islandu (Mart Eslem)

Mé vnitřní rozpoložení zřejmě zaujalo toulavého psíka, který se ke mně cestou přidal a neopustil mě po celou dobu mého pochodu. A to přestože jsem mu vůbec nic nedal. Loudivým pohledem se pokoušel něco ze mě vyzískat, ale brzy pochopil, že ze mě nic nevyrazí. I přesto mě však věrně doprovázel dál.

Toulky při cestě k Wisdom Path na Lantau Islandu (Mart Eslem)

Toulky při cestě k Wisdom Path na Lantau Islandu (Mart Eslem)

Chodník moudrosti stojí na úpatí kopce. Úzká cestička po kamenných stupíncích vede mezi 38mi dřevenými sloupy. Sloupy jsou odhadem maximálně 5 metrů vysoké a jedná se o rozpůlené kmeny stromů, upevněné v zemi. Na hladkých stranách rozpůlených kmenů jsou nápisy v čínském kaligrafickém písmu. Bohužel nelze nikde zjistit, co jednotlivé nápisy znamenají. Jedná se o moudrá přísloví a lidová rčení, odvolávající se na Confucia, budhismus a taoismus…

Wisdom Path na Lantau Islandu (Mart Eslem)

Wisdom Path na Lantau Islandu (Mart Eslem)

Klidné a sugestivní místo lákalo pouze hrstku lidí z davu okolo Buddhovi sochy a turistické „Potěmkinovi“ vesnice. Nemohl jsem si při té příležitosti nevybavit verš z bible o dvou branách.

“Vcházejte těsnou branou, neboť prostorná je brána a široká je cesta, která vede do záhuby. A mnoho je těch, kteří vcházejí skrze ni. Těsná je brána a úzká je cesta, která vede k životu a málo je těch, kteří ji nalézají.”

Jakoby potvrzení toho, že náboženství nemá s Bohem nic společného. Pozlátko náboženství přitahuje davy, ale Bůh je přitom intimní záležitostí každého z nás. Můžeme si ho nejlépe uvědomovat právě o samotě na místech jako je Wisdom Path. Stačí jen otevřít své srdce a nenechat si zatemnit mysl civilizační nicotou…

 

Nebyl jsem ochotný nechat se vysávat davem v tlačenici na lanovku a vzdal jsem i zpáteční cestu. Jízdenku jsem tak nechal propadnout. Plně jsem alespoň využil tu zpáteční na autobus. Po klidu a míru u Wisdom Path jsem opět byl zpět ve víru globální prázdnoty překotně zotročující dav. Lidé okolo mě vůbec nežili realitou. Ať uprostřed obchodního centra nebo ve vagonu metra, naprostá většina byla vtažena do matrixu displejí svých „chytrých“ telefonů. Zotročit dav něčím, za c

Chodník moudrosti na Lantau Islandu nabízí lidová rčení a moudra od Confucia, z budhismu a taoismu (Mart Eslem)

Chodník moudrosti na Lantau Islandu nabízí lidová rčení a moudra od Confucia, z budhismu a taoismu (Mart Eslem)

o ještě ochotně a rád platí, to je jeden z vrcholných kousků globálního konzumního světa. A v Asii se to zřejmě obzvláště daří. Prostornou branou tam prochází stále více a více lidí…

Kapitola 12 – The Peak Tower

By | Deník 024 | No Comments

V pondělí jsme si opět každý udělali svůj vlastní samostatný program. Nejdříve jsem se prošel po Nathan Road na jih k přístavu. Na křižovatce s Middle Road jsem pouze krátce odbočil na východ, abych poslal z pošty pohledy. Kromě pohledů jsem se snažil získat i razítko jako suvenýr do pasu. K mému velkému překvapení mi jej však u žádné přepážky nechtěli dát. Úředníci pouze nesrozumitelně mumlali a lomcovali rukama. Pouze jeden mladík mi vysvětlil, že by mohl mít opletačky s policií. To mě ještě více nahecovalo, abych razítko, jakékoli razítko z Hongkongu, získal.

Druhý pokus jsem učinil v informační kanceláři pro turisty. Personál byl velice vstřícný a ochotný. Ostatně jako vždy. Krásné razítko jejich kanceláře s ikonou džunky mi však také odmítli poskytnout. Údajně by to pak mohl požadovat každý a k tomu nemají oprávnění.  Ochotná slečna však začala telefonovat na všechny strany a vyzvala mě, abych se posadil a počkal. Za deset minut, které jsem protrpěl čekáním v mrazivé informační kanceláři s klimatizační jednotkou jedoucí na plné obrátky, mi dala typ, kde razítko určitě lze získat. Na horní stanici zubaté lanovky na Victoria Peak!

Rád jsem tedy operativně změnil denní plánovaný itinerář. Na Hong Kong Island jsem beztak směřoval. Na Star Ferry Pier jsem se nalodil na trajekt a přeplul přístav na Hong Kong Island. Na internetu jsem si o víkendu vyhledal adresu Hongkongské obchodní komory. Možnosti dobrého a levného nakupování mě přivedly na myšlenku nových obchodních příležitostí a Hong Kong General Chamber of Commerce mi přišla jako dobrá volba k získání základních kontaktů a informací o možnostech a příležitostech.

Najít malou kancelář ve 22. patře budovy United Centre na adrese Queenshay 95 byl však hotový bojový úkol. Přes půl hodiny jsem bloudil útrobami United Centre a vždy mě to pouze vykoplo ven na ulici a musel jsem oběhnout blok, abych mohl zkusit další kolo pokusů. Na třetí pokus se mi konečně podařilo najít správné lift lobby a vyjel jsem do 22. patra. Ve druhém kole mých pokusů jsem už sice ve 22. patře byl, ovšem v jiné věži nad obchodním centrem. V tričku a kraťasech jsem se mezi vyžehlenými kravaťáky až bál. Měl jsem obavy, že mě vyprovodí ochranka jako nežádoucího. Nic takového se však neudálo a krátce po poledni jsem se ocitl v chlazené chodbě 22. patra.

Mrakodrapy v Hongkongu jsou plné úředníků a finančníků (Mart Eslem)

Mrakodrapy v Hongkongu jsou plné úředníků a finančníků (Mart Eslem)

V obchodní komoře fungovala pouze jakási recepce. Ochotná slečna mě podarovala pouze letákem s fotografiemi a jmény členů a představitelů obchodní komory. Na zadní straně sešitku z křídového papíru byly telefony a webové stránky. Snad to v budoucnu k něčemu bude. Evropský obchod už dávno stojí na zarůstajícím nástupišti a západní civilizaci už dávno ujel vlak. Ukazuje se proto jako potřebné minimálně se začít zabývat možnostmi na trzích, které se jeví jako momentální centrum dění.

Z obchodní komory to už nebylo tak daleko. Obešel jsem budovu Bank of China Tower a po ulici Garden Road stoupal neustále do kopce až k Peak Tram Station.

Perfektní zahrádka před Bank of China v Hongkongu (Mart Eslem)

Perfektní zahrádka před Bank of China v Hongkongu (Mart Eslem)

Za 40 HK dolarů jsem si koupil zpáteční lístek na lanovku. Cesta lanovkou, která byla postavena roku 1889 mi velice připomínala zubačku na vrchol Corcovada v Rio de Janeiru. Spodní stanice uprostřed zástavby a koleje prodírající se do prudkého kopce skrze bohatou zelenou vegetaci. V koncové stanici celé město jako na dlani.

Pohled na Hongkong ze stanice Peak Tower (Mart Eslem)

Pohled na Hongkong ze stanice Peak Tower (Mart Eslem)

V těchto aspektech je nejstarší asijská lanovka s tou první jihoamerickou zcela identická. V Riu však vagóny s pasažéry musí vystoupat podstatně výše do 700 metrů nad mořem. Cílová stanice na Victoria Peak bude sotva v poloviční nadmořské výšce.  Koncová stanice totiž ani zdaleka není až na vrcholu. Je spíše utopená v jakémsi sedle mezi dvěma mnohem vyššími zelenými vrcholy. A právě ten vyšší se nazývá Victoria Peak. Měří 552 metrů a je nejvyšším vrcholem Hong Kong Islandu.

Stanice Peak Tower v Hongkongu (Mart Eslem)

Stanice Peak Tower v Hongkongu (Mart Eslem)

Jelikož byl obzor nad městem zahalen oparem, ani jsem se na samotný vrchol nevydal. Pouze jsem se potuloval po vrstevnici v okolí stanice Peak Tower. Chodníčky proplétající se zarostlým svahem tu a tam nabízely krásné průhledy skrze vegetaci dolů na město a přístav.

Výhled na Hongkong ze svahů pod stanicí Peak Tower (Mart Eslem)

Výhled na Hongkong ze svahů pod stanicí Peak Tower (Mart Eslem)

Kromě vegetace a výhledu mě zaujala i jiná věc. Preciznost s jakou v Hongkongu přistupují ke zpevňování a zajišťování svahů proti sesuvům půdy. Kromě opěrných zdí jsou velké části svahů pokryté železnými sítěmi pokrytými betonovo-cementovou kaší. V jednolitém povrchu však jsou ponechány mezery pro rostoucí stromy jako další zpevňující prvek. Většina svahů má své cedulky s identifikačními štítky a s železnými lávkami sloužícími k bezpečnostním kontrolám upravených svahů. Všemožně se tak v Hongkongu snaží předcházet problémům, které by vzhledem ke členitému terénu mohly skončit katastrofálně…

Dokonalé zabezpečení svahů proti sesuvům půdy v Hongkongu (Mart Eslem)

Dokonalé zabezpečení svahů proti sesuvům půdy v Hongkongu (Mart Eslem)


Každý zpevněný svah v Hongkongu má své evidenční číslo (Mart Eslem)

Každý zpevněný svah v Hongkongu má své evidenční číslo (Mart Eslem)

V budově The Peak Tower jsem se dočkal i svého vymodleného razítka. Nakonec bylo velice snadné ho získat. Ne však nalézt malou zastrčenou poštovní služebnu. Razítko tam leželo na stolku k volnému použití turistů. Nikdo tak nezkoumal, že jej netisknu na pohled, ale do cestovního pasu. Tam se mi neztratí…

Jediné razítko se v Hongkongu dá získat na Peak Tower (Mart Eslem)

Jediné razítko se v Hongkongu dá získat na Peak Tower (Mart Eslem)

Místo lanovkou jsem se vydal na cestu dolů pěšky. Po staré Old Peak Road jsem si vychutnával pochod uprostřed zeleně. To byl pocit a zážitek, o který byla v Hongkongu jinak veliká nouze. Ticha a čerstvého vzduchu je ve městě jak šafránu.

Old Peak Road bývala před postavením lanové dráhy jedinou cestou na Victoria Peak v Hongkongu (Mart Eslem)

Old Peak Road bývala před postavením lanové dráhy jedinou cestou na Victoria Peak v Hongkongu (Mart Eslem)

Když jsem vyšel z lesa zeleného, vstoupil jsem do lesa betonového. V ulicích uprostřed obytných bloků v oblasti nad Hongkongskou zoologickou a botanickou zahradou jsem si připadal, jak v Jiříkově vidění. V pološeru do nebe se tyčících úzkých věží s tisíci a tisíci okny jsem si připadal jak bezvýznamný mraveneček. Při pohledu k vrcholům budov člověk až přepadával anebo se mu točila mírně hlava.

Do nebe se tyčící obytné budovy Hongkongu (Mart Eslem)

Do nebe se tyčící obytné budovy Hongkongu (Mart Eslem)

Nic podobného jsem ještě neviděl, ale v duchu jsem to nikomu ani nezáviděl. Spíše jsem obyvatele věží obdivoval, že nemají ve svých bytech závratě a litoval je zároveň. Litoval, že musí žít v tak neosobním a přírodě vzdáleném prostoru.

Vysoké budovy v Hongkongu způsobují na ulicích šero a stín (Mart Eslem)

Vysoké budovy v Hongkongu způsobují na ulicích šero a stín (Mart Eslem)

V prostoru, kde každý metr je navíc velice drahý. Podobné úvahy a myšlenky však místní lidi zřejmě ani nemají. Z různých důvodů. Jedním z nich může být prostý fakt, že nic jiného ani neznají a nehledají. A pak mohou žít a být spokojení kdykoli a kdekoli. I ve městě, kde jsme ve třetím patře u otevřeného okna naměřili hluk blížící se 80ti decibelům. Svého domova si opět budu vážit o trochu víc než doposud…

Kapitola 11 – Dračí lodě a Avenue of Stars

By | Deník 024 | No Comments

Festival dračích lodí měl být zlatým hřebem naší návštěvy Hongkongu. Třídenní závody začaly v pátek a v neděli v době naší návštěvy festivalová akce vrcholila. Naše dojmy však byly dosti rozpačité. Namlsaní informacemi, že nikde na světě nelze lepší závody dračích lodí sledovat, jsme se v neděli dopoledne přesunuli do East Tsim Sha Tsui. Po nábřežní promenádě jsme se prodírali davem na Avenue of Stars.

Avenue of Stars na nábřeží Kowloonu (Mart Eslem)

Avenue of Stars na nábřeží Kowloonu (Mart Eslem)

Kopie Hollywoodského chodníku slávy je velkou atrakcí. Své hvězdy s otiskem dlaní tam mají čínští i hongkongští herci.

Kopie Hollywoodského chodníku slávy v Hongkongu (Mart Eslem)

Kopie Hollywoodského chodníku slávy v Hongkongu (Mart Eslem)

Kromě hvězd v dláždění jsou na Avenue of Stars i sochy ikonického Bruce Lea. U jeho sochy a u hvězdy Jackie Chana se fotografuje nejvíce lidí.

Socha Bruce Lea v Hongkongu (Mart Eslem)

Socha Bruce Lea v Hongkongu (Mart Eslem)

Nábřeží je lemováno i dalšími kovovými sochami s filmovou tématikou. Dá se tam vyfotit režisérské křeslo, postát vedle osvětlovače i u kameramana.

Avenue of Stars na nábřeží v Kowloonu je vděčným cílem všech fotografování chtivých turistů (Mart Eslem)

Avenue of Stars na nábřeží v Kowloonu je vděčným cílem všech fotografování chtivých turistů (Mart Eslem)

Pořídit snímek se samotnou sochou je téměř husarským kouskem, protože Asiaté se ohromně rádi zvěčňují se vším, co kde stojí. Nemají proto příliš pochopení, když má někdo zájem o momentku s pouhou sochou a pobřežím Hong Kong Islandu v pozadí…

Za Avenue of Stars lemuje nábřeží dopravní tepna Salisbury Road. Na úzké nábřeží se pořadatelům povedlo vměstnat tribuny, propagační i prodejní stánky i se závodníky čekajícími na svůj závod.

Zázemí dračích závodů na Salisbury Road v Kowloonu (Mart Eslem)

Zázemí dračích závodů na Salisbury Road v Kowloonu (Mart Eslem)

Závodní dráhy však byly poměrně daleko od břehu a diváci tak nebyli vůbec vtaženi do děje. Ani fotografování bez pořádného dlouhého skla nebylo to pravé ořechové. Navíc přecpané nábřeží příšerně páchlo. V dusnu a horku byly cítit splašky vypouštěné do vody ve Victoria Harbour. Dojem ze závodů byl proto velmi nelichotivý. Hlavně z důvodu nepříliš vhodně zvoleného místa konání. Neměli jsme proto ani zájem příliš dlouho se na nábřeží zdržet.

Závody dračích lodí v Hongkongu (Mart Eslem)

Závody dračích lodí v Hongkongu (Mart Eslem)

Amatérsky působilo i zázemí pro závodníky jednotlivých lodí. Jejich stanoviště byla rozeseta na nedůstojných místech jako podjezdy, lavičky v parku daleko od nábřeží a podobně.

Amatérské zázemí pro účastníky závodů dračích lodí v Hongkongu (Mart Eslem)

Amatérské zázemí pro účastníky závodů dračích lodí v Hongkongu (Mart Eslem)

Byli jsme proto rádi, že jsme se zbytečně nehnali z Macaa zpátky do Hongkongu kvůli dračím lodím. Nestálo by to za to…

Kapitola 10 – Pro Evropana nezvyklé

By | Deník 024 | No Comments

Po několika dnech v méně rušném Macau jsme se vrátili zpět do hektického Hongkongu. V Macau se mě ještě podařilo získat razítko do pasu na hlavní poště. Od roku 2013, konkrétně od března, se při vstupu a výstupu do i z Macaa a Hongkongu žádná razítka už nedostávají. Musel jsem tedy najít náhradní řešení.

Rychloloď TurboJet nás dopravila přes ústí Perlové řeky do Jihočínského moře téměř jako vlak. Skoro nebylo cítit, že bychom se pohybovali po mořských vlnách. Cítil to však žaludek jedné pasažérky pár řad před námi. Ve ztichlé kajutě se její pokřik do pytlíku značně rozléhal. Litovali jsme s Richardem hlavně její nejbližší okolí.

Rychlolodě společnosti TurboJet přepravují cestující mezi Hongkongem a Macaem (Mart Eslem)

Rychlolodě společnosti TurboJet přepravují cestující mezi Hongkongem a Macaem (Mart Eslem)

Jakmile jsme v Hongkongu prošli přepážkou imigračních úředníků, všiml jsem si, pro Evropana velice nezvyklé zdravotní kontroly. Procházející dav kontrolovali tři muži se zelenými hygienickými rouškami na ústech. Namátkově na vybrané procházející mířili pistolemi, které mi připomínaly policejní radar pro zjištění rychlosti projíždějícího vozidla. Cílem měření však v Hongkongu nebyla rychlost chůze, ale tělesná teplota lidí připluvších z Macaa.

V Asii berou různé viry a infekce opravdu vážně. Výtahy, kliky a zábradlí se někde dezinfikují i několikrát denně.

Výtahy, kliky a zábradlí, se v Hongkongu dezinfikují i několikrát denně (Mart Eslem)

Výtahy, kliky a zábradlí, se v Hongkongu dezinfikují i několikrát denně (Mart Eslem)

Lidé, na které leze nachlazení či chřipka, preventivně a někde i direktivně nosí přes obličej zdravotnické roušky. Asiaté berou zkrátka vše důsledně a s pečlivostí jim vlastní. U mnoha věcí se to západnímu člověku může zdát přehnané až zbytečné. V celkovém měřítku je však vidět, že to není příliš na obtíž a společnost i veškerá infrastruktura bezvadně funguje. Ulice jsou čisté, lidé ochotní a usměvaví. Nikde, ani v metru či na betonových nadjezdech, lávkách a podjezdech nejsou zdi počmárány ani posprejovány.

Zdi si v Hongkongu nikdo nedovolí počmárat (Mart Eslem)

Zdi si v Hongkongu nikdo nedovolí počmárat (Mart Eslem)

Buď mají Asiaté takovou úctu k cizímu i společnému majetku, anebo jsou příliš zaměstnaní svou většinou nikdy nekončící prací. Je také možné, že za podobné výstřelky, které zdobí téměř každé větší evropské město, jsou v Asii mnohem tvrdší postihy. Anebo je mládež tak vtažena do kybernetického světa, že jednoduše už žádné reálné lumpárny nevyvádí.

Hongkong působí místy až sterilně čistý (Mart Eslem)

Hongkong působí místy až sterilně čistý (Mart Eslem)

Bylo až šokující sledovat v metru i na ulicích, jak každý mladý člověk i většina těch starších neustále sledují displeje mobilů či tabletů. Jejich komunikace snad už probíhala pouze prostřednictvím sociálních sítí. Během hovoru se každý více díval na displej svého nebo cizího mobilu nežli do očí vedle stojícího člověka. Každý drží mobil v ruce a neustále s ním něco dělá, nebo očima hypnotizuje displej v očekávání zprávy či hovoru. Všichni už propadli totální závislosti na kybernetickém prostoru. To je asi jediná možnost, jak dokázat dlouhodobě žít v přecpaných asijských metropolích.

Tiché a čisté vagóny metra v Hongkongu (Mart Eslem)

Tiché a čisté vagóny metra v Hongkongu (Mart Eslem)

Pro mě osobně by totiž dlouholetý život, ve městě jako je Hongkong, byl nepředstavitelný. Musel bych se z toho zbláznit. Nedokázal bych se zbavit dojmu, že to není život, ale přežívání v dobrovolném vězení…

Hongkong je na vkus průměrného Evropana příliš hlučný (Mart Eslem)

Hongkong je na vkus průměrného Evropana příliš hlučný (Mart Eslem)

Z hlediska technologií, urbanizace a ekonomiky nám Evropanům v porovnání s Asií už dávno ujel vlak. To mohu potvrdit. Na druhou stranu je otázka do diskuze, zde to je dobře či špatně. Já osobně v této otázce nedokážu zaujmout jednoznačné stanovisko. Asie je můj nejméně oblíbený kontinent. Je to asi tím, že je pro mne osobně nejobtížněji uchopitelný. I odlišná písma a jazyková bariéra v tom hrají svou roli. Necítím se díky tomu v Asii tak dobře jako v Africe nebo Latinské Americe. Ovšem kritizovat něco, co neumím uchopit a zatím ani pochopit, by bylo slaboduché a směšné. Spíše je to výzva k hlubšímu poznání tohoto nejlidnatějšího dílu naší planety. Někoho si Asie podmaní hned na poprvé, já ji zkrátka budu muset přicházet na chuť po troškách a postupně. Věřím, že když si s tím dám tu práci během dalších cest i mě začne odhalovat stále více a více ze svých krás…

Kapitola 9 – Kde se točil Indiana Jones

By | Deník 024 | No Comments

Každý večer jsme si v Macau koupili piva Tsingtao a popíjeli si v křesle ve výklenku před hotýlkem Vila Universal. Na konci malebné uličky Rua de Felicitade, bývalé uličky lásky, jsme tak strávili báječné večery, o kterých jsme si v Hongkongu mohli nechat jen zdát.

Zákoutí na konci bývalé uličky lásky v Macau (Mart Eslem)

Zákoutí na konci bývalé uličky lásky v Macau (Mart Eslem)

V pátek 6. června 2014 jsme si tak mohli připít na dálku na moji maminku. V ten den to bylo přesně 60 let od jejího narození. Však jsem se také těšil, až to po mém návratu z Asie v širokém kruhu rodinném pěkně oslavíme. Uvědomoval jsem si znenadání, jak ten čas šíleně letí. Bylo to dvacet let, co byl Richard v Macau naposledy. A bylo to 29 let, co jsem byl jako 10ti letý kluk se svojí maminkou na premiéře filmu Indiana Jones a Chrám zkázy. Byli jsme tehdy v kině v severoitalském městě Udine. Ani ve snu mě tehdy nenapadlo, že téměř o třicet let později budu sedět s pivem v ruce a v přátelském rozhovoru na ulici, ve které se ten film natáčel. Nikdy nemůžeme vědět, kam nás životní osudy dovedou. V tom je život neopakovatelný a prostě nádherný…

V bývalé čtvrti červených lucerniček v Macau se točil film Indiana Jones a chrám Zkázy (Mart Eslem)

V bývalé čtvrti červených lucerniček v Macau se točil film Indiana Jones a chrám Zkázy (Mart Eslem)

A nic na tom neměnil ani fakt, že pokoj v hotelu byla kopka bez oken s plesnivou koupelnou. To k zážitkům z cestování prostě neodmyslitelně patří a cestovatel se podobnou prkotinou nesmí nechat rozhodit. Po těch letech, co jsme společně i samostatně strávili na cestách, jsme naše ubytování hodnotili jako báječný luxus.

Pokoj bez oken v hotýlku Vila Universal v Macau (Mart Eslem)

Pokoj bez oken v hotýlku Vila Universal v Macau (Mart Eslem)

Pátek v Macau jsme pojali velice dovolenkově. Po snídani jsme sedli na autobus číslo 3 a jeli do parku Dr. Sun Yat Sena. Ve veřejných lázních jsme se hodlali vykoupat. Do karet nám však příliš nezahrálo zhoršené počasí a bouřka, která se přihnala z čínského území. Problémem se ukázala i otevírací doba koupaliště. Díky polední pauze nás před dvanáctou vyhnali z bazénu a vyzvali nás k odchodu z lázní. Z vody nás však vyhnal i déšť a blížící se bouřka. Bazénu jsme si proto příliš neužili.

Park Dr. Sun Yat Sena v Macau (Mart Eslem)

Park Dr. Sun Yat Sena v Macau (Mart Eslem)

Humorný byl už náš vstup do lázní. Personál nemluvil anglicky a nejdříve nás nechtěl vůbec vpustit do areálu. Vtipně nám ukazovali na nějaké znaky čínského písma na zdi. Jednalo se o jakýsi provozní řád. Posunkovou řečí jsme po chvíli pochopili, co se nám snažili sdělit. Mysleli si, že jsme se přišli koupat v kalhotách a triku. Proto se nám snažili sdělit, že musíme mít plavky.

Titěrné koupaliště v parku Dr. Sun Yat Sena v Macau (Mart Eslem)

Titěrné koupaliště v parku Dr. Sun Yat Sena v Macau (Mart Eslem)

Po vtipné vstupní vložce jsme si aspoň chvíli vody užili. Byla však tak teplá, že jsme se ani neosvěžili. Bazén byl navíc i velice mělký, jeho největší hloubka činila pouze 150 cm a většina bazénu byla spíše brouzdalištěm. Zajímavé zpestření našeho pobytu v Macau jsme si i přes všechny tyto překážky užili…

Odpočinkový den pokračoval odpolední siestou na lůžku a večerní návštěvou kasina. Richard si vyzkoušel hrací automaty a jeho bilance byla na nule. To, co vyhrál, v kasinu zase nechal a odešel se svým 20ti dolarovým vkladem. Já jsem vyzkoušel elektronickou ruletu. Dvakrát jsem si vsadil 20 dolarů na tucet a z kasina jsem odešel se ziskem 20ti HK dolarů. Měli jsme tak na dvě piva, která jsme s chutí vypili před naším hotýlkem v bývalé vykřičené ulici lásky. Tedy na místě, kde jsme příjemně zakončovali každý náš den v Macau. Stal se z toho příjemný rituál, na který jistě oba dva budeme rádi vzpomínat i po letech…

Kapitola 8 – U plotu do komunistické Číny

By | Deník 024 | No Comments

Macao je dle Richarda v roce 2014 tím, čím byl Hongkong v době jeho poslední návštěvy v polovině 90. let 20. století. Úzké potemnělé uličky, jídlo vařené a prodávané na ulicích z pojízdných „polních“ kuchyní. Uvolnění usměvaví lidé.

Pouliční prodej ryb v Macau (Mart Eslem)

Pouliční prodej ryb v Macau (Mart Eslem)

Hongkong už je dnes příliš uspěchaný a hektický, kdežto Macao si stále udrželo více z bývalé evropské koloniální atmosféry. Je však dosti pravděpodobné, že z něj bude za dalších 20 let to samé co z Hongkongu. Změní se na moderní, místy až sterilní čínské město a stará atmosféra koloniálních časů bude nenávratně fuč.

Macao si stále drží specifickou atmosféru (Mart Eslem)

Macao si stále drží specifickou atmosféru (Mart Eslem)

Jelikož Richard začal mít problémy s bolestmi zad, udělali jsme si ve čtvrtek v Macau každý svůj vlastní program. Společně jsme posnídali a také si prohlédli pevnost Fortaleza do Monte. Pevnost leží doslova pár kroků na východ od průčelí kostela Sv. Pavla.

Průčelí kostela Sv. Pavla v Macau je vděčným cílem turistů (Mart Eslem)

Průčelí kostela Sv. Pavla v Macau je vděčným cílem turistů (Mart Eslem)

Stejně jako chrám, i pevnost postavili Jezuité v letech 1617 – 1626. Opevnění bylo postaveno tak, aby vydrželo dvouleté obléhání. Na hradbách stále stojí původní obranná děla, která ovšem byla použita pouze jedenkrát v roce 1622, když se Holanďané neúspěšně pokusili o zabrání Macaa. Součástí pevnosti je dnes i moderní budova Macao muzea. Především je však z hradeb báječný výhled na celé město a okolí. Na západě je vidět až do pevninské Číny, do provincie Guangdong Sheng.

Pohled z pevnosti Fortaleza do Monte na kasino Lisboa (Mart Eslem)

Pohled z pevnosti Fortaleza do Monte na kasino Lisboa (Mart Eslem)

Nahoře v pevnosti jsme se také rozdělili, a zatímco já směřoval na severní okraj Macaa, Richard si zvolil pohodu a odpočinek, aby ulevil bolavým zádům. Ještě, než jsem se vypravil na hraniční přechod s Čínou, mě poprvé během pobytu v Hongkongu a Macau, přepadla slušně řečeno řidší stolice. Veřejné záchodky jsou však téměř všude, a tak jsem nápor střev zvládl bez nehody.

Hradby a děla pevnosti Fortaleza do Monte v Macau (Mart Eslem)

Hradby a děla pevnosti Fortaleza do Monte v Macau (Mart Eslem)

Chvíli poté se přihnala krátká bouřka s vydatným deštěm. Abych nebyl promočen až na kůži, přečkal jsem déšť v podloubí jedné budovy před nemocnicí Kiang Wu. Déšť vystřídalo opět spalující slunce a nebyla tak žádná překážka, která bránila pochodu na sever po Estrada de Reponso. Cik cak jsem se motal přilehlými uličkami, abych kráčel co nejdéle ve stínu.

Toulky ulicemi Macaa (Mart Eslem)

Toulky ulicemi Macaa (Mart Eslem)

Pouze jsem se snažil držet správný směr, abych neminul Avenidu do Almirante Lecerda. Poté se směr pochodu stočil lehce na severovýchod. Po levé straně stál tzv. Canidromo, stadión na závody chrtů. Za ním jsem zatočil vpravo a jeden blok jsem šel na východ. Až na ulici Istmo Ferreira de Amaral jsem opět nabral čistě severní směr.

Domy v sousedství stadionu pro závody chrtů v Macau (Mart Eslem)

Domy v sousedství stadionu pro závody chrtů v Macau (Mart Eslem)

Dál na sever než k Portes do Cerco se v Macau nedá dojít. Ten, kdo chce pokračovat dál, musí mít buď platné vstupní vízum nebo být Číňan. Čína však přes obří budovy celnice nebyla vůbec vidět.

Portes do Cerco - bývalá vstupní brána do portugalského Macaa (Mart Eslem)

Portes do Cerco – bývalá vstupní brána do portugalského Macaa (Mart Eslem)

Šel jsem proto na západ do klidného a čistého Parque Munícipal Dr. Sun Yat Sen. Přívlastek klidný je potřeba vzít s rezervou, jelikož ze stromů řvaly cikády jako zběsilé a z přilehlé Avenidy do Comendador Ho Yin zněl neustálý hluk projíždějících automobilů. Z parku však byla vidět doslova megalomanská budova Zhuhai Railway Station a zpoza ní vykukující výškové budovy stejnojmenného čínského města.

Megalomanská budova Zhuhai Railway Station za hranicemi Macaa na území kontinentální Číny (Mart Eslem)

Megalomanská budova Zhuhai Railway Station za hranicemi Macaa na území kontinentální Číny (Mart Eslem)

Ve východní části parku jsem objevil i veřejné koupaliště. Krásně čistý bazén, ze severu obehnaný ostnatým drátem zamezujícím přelezení plotu do Číny, byl však téměř liduprázdný. Dva plavci byli v ostrém kontrastu s přelidněnými ulicemi, kterými jsem se v Macau téměř všude procházel. Tři plavčíci na strážných věžích tak hráli přesilovku. Dopoledne ve všední den je tedy návštěva koupaliště tou nejvhodnější dobou. Škoda jen, že jsem s sebou neměl plavky. Ve vedru a dusnu bych i jako zapřísáhlý nekoupací typ udělal výjimku a hupsnul do vody. Třeba k tomu bude příležitost později.

Chodník v Parque Munícipal Dr. Sun Yat Sen v Macau (Mart Eslem)

Chodník v Parque Munícipal Dr. Sun Yat Sen v Macau (Mart Eslem)

V městském parku Dr. Sun Yat Sen jsem si dlouho poseděl na lavičce ve stínu bambusového háje. S mapou Macaa v ruce jsem si zapisoval do deníku své pocity a budil tak značný zájem uniformovaných strážců parku. Přeci jenom to polo-soudružským složkám muselo vrtat hlavou, co tam tak dlouho dělám s mapou v ruce čelem k čínským hranicím. Mé zápisky do bloku je musely v danou chvíli dosti znervózňovat. Však jsem si všiml, že nakukují do bloku pod mou ruku, zda si nekreslím nějaký plánek. Přes železný plot obvázaný žiletkovým drátem jsem měl totiž čínskou hranici jako na dlani a mohl jsem i pozorovat čínského celníka s širokou kulatou čepicí, jak legitimuje dělníky projíždějící na kole podél staveniště železniční budovy v Zhuhai Shi.

Čínský celník za plotem z ostnatého drátu (Mart Eslem)

Čínský celník za plotem z ostnatého drátu (Mart Eslem)

Teprve okolo druhé hodiny odpoledne jsem se nad strážci parku slitoval a vydal se na zpáteční cestu. Zpáteční cestou na jih jsem se vyšplhal na kopec s pevností Fortaleza de Mong Há. Z vrcholku staré portugalské pevnosti jsem krásně viděl na plochu Canidróma, kde se procházely desítky chrtů zřejmě se svými chovateli a trenéry. Žádné závody se však zrovna nekonaly, a tak závodní dráha i rozlehlé tribuny zely prázdnotou.

Canidrómo - stadión pro závody chrtů v Macau (Mart Eslem)

Canidrómo – stadión pro závody chrtů v Macau (Mart Eslem)

Pevnost Mong Há byla vybudována v letech 1849 až 1866. Její původní výzbroj čítala 10 děl. Bývala využívána jako kasárna pro vojáky afrického původu sloužící v portugalské armádě. V roce 1976 pak byla pevnost zcela odzbrojena, protože jí jednotky portugalské armády  definitivně opustily.

Pevnost Mong Há v Macau (Mart Eslem)

Pevnost Mong Há v Macau (Mart Eslem)

Z pevnosti byl krásný výhled na všechny strany. Bylo vidět jak do Číny na severu, tak i na pobřeží Jihočínského moře na východě.

Výhled na Macao z hradeb pevnosti Mong Há (Mart Eslem)

Výhled na Macao z hradeb pevnosti Mong Há (Mart Eslem)

Všemi směry okolo pevnosti čněly až daleko na obzor výškové budovy obytných bloků, ale i ve slunci se třpytící okázalé budovy kasin. Zástavba na mě působila jaksi více čínsky nežli ta v Hongkongu, který svou urbanistickou architekturou působil již příliš uměle a sterilně. Pokud lze vůbec o městě takto mluvit, Macao se mi líbilo mnohem více. Stále ještě si udrželo svou specifickou čínsko-evropskou koloniální duši, kterou Hongkong dle mého i Richardova mínění už bohužel ztratil.

Obytné domy v Macau (Mart Eslem)

Obytné domy v Macau (Mart Eslem)

Proplétal jsem se ulicemi Macaa zcela sám celé hodiny a nachodil v nich možná i dvacet kilometrů. Na rozdíl od Hongkongu jsem měl pocit, že mě to baví a naplňuje. Jaksi podprahově jsem vnímal, že je to, to pravé ořechové. Nebylo proto divu, že jsme se rozhodli prodloužit náš pobyt v Macau o další noc.

Kapitola 7 – Macao

By | Deník 024 | No Comments

Macao bylo 20. prosince 1999, dva roky po Hong Kongu, navráceno Číně. Do té doby, od roku 1557 patřilo Portugalsku a po navrácení Hong Kongu v červenci 1997 bylo poslední evropskou državou v Číně. Leží na pobřeží jihočínské provincie Kwang-tung. V západní části delty Perlové řeky. Macao tvoří stejnojmenný poloostrov a další dva ostrovy Taipa a Coloane, které jsou propojeny mosty jako tři perly navlečené na šňůrce.

Macao leží asi 70 km jihozápadně od Hong Kongu a je možné se tam dostat za hodinu vznášedlem. Tento způsob dopravy, trajekt TurboJet, jsme zvolili i my s Richardem. Bývalá portugalská država je oblíbeným cílem pro výhodné nákupy a hazardování v kasinech. Těch je hned několik a Macau se proto přezdívá Las Vegas Dálného východu.

Asi v jednu hodinu odpoledne jsme připluli k molu Terminal Maritimo v jihovýchodní části poloostrova Macao. Za 2,30 HK dolaru jsme se autobusem číslo 3 přesunuli do centra všeho dění na Avenida Almeida Ribeiro. V jedné z postranních ulic jihozápadně od této dopravní tepny jsme si našli levné ubytování. Konkrétně na Rua de Felicidade číslo 73 v hotýlku Vila Universal.

Hotýlek Vila Universal v Macau (Mart Eslem)

Hotýlek Vila Universal v Macau (Mart Eslem)

Tato ulice, nabízející levné, čisté ubytování za 550 HK dolarů (dvoulůžkový pokoj), bývala kdysi „vykřičenou čtvrtí“. Z teras s červenými okenicemi v prvním patře domů před lety lehké děvy nabízely své náručí. V téže ulici byly natáčeny některé scény z filmu Indiana Jones a chrám zkázy.

Rua de Felicidade bývala "vykřičenou čtvrtí" Macaa (Mart Eslem)

Rua de Felicidade bývala “vykřičenou čtvrtí” Macaa (Mart Eslem)

Na pokoji jsme se dlouho nezdrželi a vyšli se projít do okolí a dát si někde oběd. Po nábřežní ulici v západní části poloostrova, po Rúa Visconde Paco de Arcos jsme došli až do příjemného stínu parku Jardím e Gruta de Luis de Caňoes. Ještě předtím jsme se naobědvali a skočili do směnárny v obrovském hotelu s kasinem Sofitel Macau Ponte 16.

Typická zástavba Macaa (Mart Eslem)

Typická zástavba Macaa (Mart Eslem)

Zjistili jsme, že místní měna pataca je téměř v poměru 1:1 s HK dolarem a bylo proto zbytečné si ji pořizovat. I přesto jsme si pár dolarů směnili. Hlavně já toužil po mincích a bankovkách do sbírky suvenýrů.

Příjemné zákoutí parku Jardím e Gruta de Luis de Caňoes v Macau (Mart Eslem)

Příjemné zákoutí parku Jardím e Gruta de Luis de Caňoes v Macau (Mart Eslem)


Sytá zeleň parku Jardím e Gruta de Luis de Caňoes v Macau (Mart Eslem)

Sytá zeleň parku Jardím e Gruta de Luis de Caňoes v Macau (Mart Eslem)

Chvíli nám trvalo, než jsme z parku našli nějaký východ. Omylem jsme tak i navštívili veřejnou knihovnu v jeho východní části. Nakonec jsme vyšli v jeho severní části a chvíli bloudili po Rua da Ribeira do Patane. Na plánku města jsme se našli až u moderní obří budovy nemocnice Kiang Wu na ulici Estrada do Reponso. Z kruhového objezdu na jižním konci této ulice už to bylo kousek k jedné z nejvýznamnějších památek celého Macaa.

Trosky chrámu svatého Pavla (Ruinas de Sao Paulo) jsou symbolem bývalého portugalského Macaa (Mart Eslem)

Trosky chrámu svatého Pavla (Ruinas de Sao Paulo) jsou symbolem bývalého portugalského Macaa (Mart Eslem)

Trosky chrámu svatého Pavla (Ruinas de Sao Paulo) a jeho průčelí s renesanční fasádou patří k tomu nejznámějšímu z celého tzv. Malého Portugalska v Číně. Z bývalého Jezuitského chrámu z raného 17. století zbylo do dnešní doby už pouze průčelí, které je z vnitřní strany podepřené konstrukcí z masivních železných traverz.

Trosky chrámu svatého Pavla v Macau - pohled zezadu (Mart Eslem)

Trosky chrámu svatého Pavla v Macau – pohled zezadu (Mart Eslem)

Požár v kuchyni roku 1835 zničil vše kromě toho, co je dodnes k vidění. Dochované průčelí společně s širokým schodištěm lemovaném po obou stranách balustrádou je dnes jedním z největších křesťanských památek v celé Asii.

Kapitola 6 – Toulky po Hong Kong Islandu

By | Deník 024 | No Comments

Jelikož jsme neměli na spěch, času bylo habaděj, ochutnávali jsme Hongkong po malých kousíčkách. V klidu jsme se vyspali a trajektem přepluli na Hong Kong Island krátce před obědem.

Panorama Hong Kong Islandu (Mart Eslem)

Panorama Hong Kong Islandu (Mart Eslem)

Po krátkém bloudění v IFC Mallu jsme našli vchod do přilehlé věže Two IFC. V 55. patře budovy hongkongských finančníků je prosklená vyhlídka spojená se stálou výstavou hongkongských bankovek a mincí. Dole v přízemí jsme vyfasovali návštěvnické visačky a poté nás vpustili do rychlovýtahu. V kabině byla pouze dvě tlačítka. G značilo přízemí a pak už pouze číslo 55. Nic víc. Pokud pominu nápis, že kabina byla hygienicky dezinfikována každou hodinu a led obrazovku, na které běžely televizní zprávy z finančních trhů.

Výtah v Two IFC Tower na Hong Kong Islandu (Mart Eslem)

Výtah v Two IFC Tower na Hong Kong Islandu (Mart Eslem)

Z 55. patra byl sice Hong Kong vidět jako na dlani, bohužel však fotografování skrze sklo nebylo to pravé ořechové. Brzy jsme proto zase sjeli dolů do přízemí. Bylo příjemné a překvapující zároveň, že kromě vyfasování návštěvních visaček jsme neprošli žádnou bezpečnostní kontrolou. Pouze jsme se museli u mladé slečny prokázat svými cestovními pasy. To bylo vše, co po nás chtěli. Žádné anální výtěry ani vzorky DNA, jako je to běžné třeba i při pouhé návštěvě toalety v USA. V Hong Kongu byl svět i v roce 2014 ještě normální. Anebo finančníci z budovy IFC jednoduše velice dobře vědí, že terorismus je pouze dobře hraná politická hra s něčím, co bylo virtuálně vytvořeno a reálně neexistuje…

Pohled z mrakodrapu na ulice Hong Kong Islandu (Mart Eslem)

Pohled z mrakodrapu na ulice Hong Kong Islandu (Mart Eslem)


Hong Kong Island z ptačí perspektivy (Mart Eslem)

Hong Kong Island z ptačí perspektivy (Mart Eslem)

Z areálu IFC jsme si skočili na oběd do čtvrti So Ho. Kromě jídla jsme si tam užili i příjemné pouliční trhy, na kterých bylo k dostání kromě ovoce, jídla a pití i spousta dárkových předmětů.

Hong Kong Island_pouliční trhy ve čtvrti So Ho (Mart Eslem)

Hong Kong Island_pouliční trhy ve čtvrti So Ho (Mart Eslem)


Ovoce ze čtvrti So Ho na Hong Kong Islandu (Mart Eslem)

Ovoce ze čtvrti So Ho na Hong Kong Islandu (Mart Eslem)


Čerstvé Sea food v So Ho na Hong Kong Islandu (Mart Eslem)

Čerstvé Sea food v So Ho na Hong Kong Islandu (Mart Eslem)

Více než stánky a obchůdky se suvenýry by se daly prohlížené předměty připodobnit spíše k uměleckým předmětům či k veteši všeho druhu.

Čtvrť So Ho nabízí umělecké předměty i veteš všeho druhu (Mart Eslem)

Čtvrť So Ho nabízí umělecké předměty i veteš všeho druhu (Mart Eslem)

V horku a dusnu jsme docupitali až na Hollywood Road. Prohlédli jsme si tam chrám Man Mo Temple.

Man Mo Temple na Hong Kong Islandu (Mart Eslem)

Man Mo Temple na Hong Kong Islandu (Mart Eslem)

V jeho útrobách se sice nesmělo fotit, ale většina cizinců zákaz ignorovala, a tak jsem se odvážil ulovit pár snímků i já. Vnitřek chrámu byl prosycen zemitou vůní vonných tyčinek, z nichž některé byly zavěšeny ve vzduchu na kulatých plošinách přiklopených zvláštními dřevěnými spirálami. Nic podobného jsem do té doby nikde neviděl.

Úchvatné zákoutí chrámu Man Mo Temple (Mart Eslem)

Úchvatné zákoutí chrámu Man Mo Temple (Mart Eslem)

Naproti chrámu jsme pak využili malého parčíku ke chvilce odpočinku ve stínu stromů.

Trocha stínu v parčíku před Man Mo Temple (Mart Eslem)

Trocha stínu v parčíku před Man Mo Temple (Mart Eslem)

Po krátké siestě jsme sešli dolů s kopce k Western Market. Za 2,30 HK dolaru jsme se asi hodinu projížděli jednou z atrakcí Hong Kong Islandu, dvoupatrovými titěrně úzkými tramvajemi.

Uzoučké dvoupatrové tramvaje jsou jednou z atrakcí Hong Kong Islandu (Mart Eslem)

Uzoučké dvoupatrové tramvaje jsou jednou z atrakcí Hong Kong Islandu (Mart Eslem)

Projeli jsme postupně Des Voex Road, Queensway, Johnston Road a Hennessy Road. V jihozápadním rohu Victoria Parku jsme se na Yee Wo Street otočili na zpáteční cestu. Za pár korun jsme si tak projeli tam a zpět hned několik čtvrtí Hong Kong Islandu.

Točna tramvají na Yee Wo Street (Mart Eslem)

Točna tramvají na Yee Wo Street (Mart Eslem)

Připadal jsem si jak dítě uprostřed sci-fi komiksu. Nadjezdy a podjezdy plné autobusů, luxusních automobilů, stovky typických černých taxíků a chodníky, nadchody a pěší lávky plné tisíců spěchajících lidí. To vše uprostřed nebe se dotýkajících mrakodrapů různých státních firem, bank a mezinárodních korporací.

Ulice Hong Kong Islandu jsou jak ze sci-fi komiksu (Mart Eslem)

Ulice Hong Kong Islandu jsou jak ze sci-fi komiksu (Mart Eslem)

Připadal jsem si uprostřed toho všeho jako malý kluk z vesnice, kterého rodiče poprvé vzali na výlet do města. Přestože jsem už navštívil stovky měst po celém světě, přesto jsem si v Hong Kongu připadal nezvykle ztraceně a nicotně. Svými způsobem na mne dolehla i jakási deka deprese a nervozity. Všude samá auta, lidé, hluk, a to vše neustále a v nezvyklém množství. Upřímně si neumím představit žít v podobném městě delší dobu či trvale. Musel bych se z toho dříve či později zbláznit.

Jak Richard trefně poznamenal: „ ten hluk je šílený a hudba ve sluchátkách je pouze zase jen hluk.“ Přes veškerou technickou vyspělost zatím nikdo nepřišel na to, jak si pouštět do sluchátek absolutní ticho. Ticho nelze ve městě, jako je Hong Kong, koupit za žádné peníze…

Kapitola 5 – Ten Thousand Buddhas Monastery

By | Deník 024 | No Comments

Výlet na blind do New Territories. Prvně jsme v Hongkongu vyzkoušeli i metro. I tento druh veřejné dopravy fungoval perfektně. Nastoupili jsme ve stanici East Tsim Sha Tsui na tmavě fialovou Tseung Kwan O Line a dojeli na konečnou stanici Hung Hom.

Hung Hom je přestupní stanice na světle modrou East Rail Line. East Rail Line vede přes celé New Territories až na hranice s Čínskou lidovou republikou. Nejednalo se v pravém slova smyslu už o metro, ale spíše o nadzemní dráhu. Za necelých 14 HK dolarů na osobu jsme dojeli do stanice Sha Tin. Pěšky jsme přešli do nákupního centra na Home Square, za nímž se krčí budovy vesničky Shatin Pai Tau, jež byla už dávno pohlcena okolní zástavbou.

Sha Tin v New Territories (Mart Eslem)

Sha Tin v New Territories (Mart Eslem)

Na kopci za vesnicí stojí buddhistický klášter Ten Thousand Buddhas Monastery. Klášter byl založen roku 1949 a jeho budování trvalo osm let. Přes svůj pokročilý věk se budování kláštera aktivně účastnil i jeho zakladatel Reverend Yuet Kai. Dalších téměř deset let trvala instalace bezpočtu soch Buddhy v životní velikosti, kterými je lemováno schodiště a betonové chodníčky vedoucí do prudkého kopce ke klášternímu komplexu.

Cesta ke klášteru Ten Thousand Buddhas Monastery (Mart Eslem)

Cesta ke klášteru Ten Thousand Buddhas Monastery (Mart Eslem)


Sochy podél cesty ke klášteru Ten Thousand Buddhas Monastery (Mart Eslem)

Sochy podél cesty ke klášteru Ten Thousand Buddhas Monastery (Mart Eslem)

Celý areál zabírá víc jak 8 hektarů půdy a skládá se z pěti chrámů, čtyř pavilónů, jedné pagody a otevřené vyhlídkové verandy. Reverend se dokončení celého areálu nedožil a skonal roku 1965 ve věku 87 let. Jeho tělo bylo posmrtně nabalzamováno a pozlaceno. Dodnes je vystaveno před oltářem v hlavním chrámu, ve kterém je zákaz fotografování.

Hlavní chrám v klášteře Ten Thousand Buddhas Monastery (Mart Eslem)

Hlavní chrám v klášteře Ten Thousand Buddhas Monastery (Mart Eslem)

Stěny chrámu jsou až po strop zakryté vyskládanými soškami Buddhy v různých velikostech. Údajně je jich v chrámu více jak 12 800 kusů. Sošky jsou ovšem podstatně menší než ty lemující schodiště a chodníky vedoucí z údolí ke kláštěru.

Některé z tisíců soch v klášteře Ten Thousand Buddhas Monastery (Mart Eslem)

Některé z tisíců soch v klášteře Ten Thousand Buddhas Monastery (Mart Eslem)

Přestože byl klášter plný návštěvníků, naplnila nás jeho návštěva klidem a energií. Byl to příjemný únik z hektických ulic přilehlé aglomerace. Naproti hlavnímu chrámu stojí 9ti patrová červená pagoda. Je od ní nádherný výhled do údolí a na okolní lesnaté kopce. Zajímavostí je, že tato pagoda byla vybrána jako symbol Hong Kongu a je vytištěna na 100 HK dolarové bankovce.

Devítipatrová červená pagoda se dostala na 100 HK dolarovou bankovku (Mart Eslem)

Devítipatrová červená pagoda se dostala na 100 HK dolarovou bankovku (Mart Eslem)

Jelikož se nám ještě nechtělo vracet do Kowloonu, rozhodli jsme se jet na konečnou stanici metra, která dle mapy měla být na hranicích s kontinentální Čínou. Trasa East Rail Line má ovšem dvě konečné stanice. My jsme si vybrali Lok Ma Chau. A neplánovaně jsme tak zažili malé čínské dobrodružství. Naším záměrem bylo projít se podél čínských hranic. To však stanice Lok Ma Chau překvapivě neumožňovala. Pro náš záměr by bývala zřejmě byla vhodnější druhá odnož na stanici Lo Wu.

Dvě konečné stanice hongkongského metra přes hranicí s kontinentální Čínou (Mart Eslem)

Dvě konečné stanice hongkongského metra přes hranicí s kontinentální Čínou (Mart Eslem)

Vystoupivší dav z vagónů metra se totiž hnal rovnou k čínským celním úředníkům. Jelikož jsme automaticky šli tam, kam všichni ostatní, ocitli jsme se znenadání před zastřešeným mostem vedoucím přes řeku či mořský kanál rovnou na čínské území. Ke vstupu jsme však neměli potřebná víza, jelikož do Hongkongu a přilehlého Macaa nejsou zapotřebí. Rozruch působilo i Richardovo fotografování. Čínští celníci si toho ihned všimli a vyrazili po nás, abychom si snímky vymazali před jejich očima z fotoaparátu. Já snímek ani nestačil pořídit. Na rozdíl od Richarda, který pořídil hned dva, a tak klidně na požádání čínských autorit jeden z nich vymazal. Pokračovat dál jsme nemohli a cesta zpět nebyla možná. Na vzniklou situaci nebyli připraveni ani úředníci a docela jsme je svými dotazy na cestu zpět zaskočili. Nakonec jsme si poradili sami a díky naší evropské drzosti, kdy jsme jednoduše prošli některé brány i v protisměru. Na bezpečnostní kamery nedbaje. Nikdo nás však nezastavil, natož aby se po nás střílelo…Raději jsme se však vrátili zpět do Kowloonu.

Hranice Hongkongu a kontinentální Číny na stanici Lok Ma Chau (Mart Eslem)

Hranice Hongkongu a kontinentální Číny na stanici Lok Ma Chau (Mart Eslem)

Den jsme zakončili večeří na Temple Market Street, kde jsme zavedli řeč s dvěma vedle sedícíma dívkami z Číny.

Restaurace na Temple Market Street v Hongkongu (Mart Eslem)

Restaurace na Temple Market Street v Hongkongu (Mart Eslem)

Lidé z Hongkongu i z Číny jsou velice milí, přátelští a nápomocní. Čekal jsem od nich spíš odměřenost a určitou autoritativnost. Tím větší bylo moje překvapení po příletu do Hongkongu. Kohokoli jsme se na cokoli zeptali, ihned se snažil ze všech sil a s úsměvem pomoci. Toto chování bylo však v ostrém kontrastu s tím, co je jinak jejich přirozeností. Téměř každý, děti, dospělý či důchodce má mobil, tablet nebo ipad. Z deseti lidí v metru či na ulici jich 8 až 9 telefonuje, hraje hru nebo se fotografuje. Působí to na první pohled, že jsou natolik pohlceni do cyber prostoru, že nedokážou komunikovat slovně a fyzicky. Pokud jsme se však s nimi dali do řeči, byli v ten okamžik ochota sama a komunikativní až až. Možná to bylo i způsobeno tím, že je oslovil někdo bez mobilu v ruce a jinak než přes facebook či MMS zprávu…