Category

Deník 028

Bergen, Norsko 2017 (Mart Eslem) úvodní foto 4. kapitoly

Kapitola 4 – Zasněžená ranvej

By | Deník 028

Pár dní v Bergenu bylo zajímavých i přes nepřízeň počasí. Nepřízeň ovšem relativní, protože dva týdny před Vánoci téměř na dostřel severního polárního kruhu je asi trochu pošetilé stěžovat si na sníh a déšť. Město i okolí se mi líbilo a určitě má svůj obrovský potenciál, hlavně v létě, kdy je největší šance na modré nebe bez mráčků.

Bergen je krásný i v zimě (Mart Eslem)

Bergen je krásný i v zimě (Mart Eslem)

Opět jsme vstávali za tmy. V půl páté ráno to však nebylo tak neobvyklé jako okolo osmé či deváté.

Bergen za tmy (Mart Eslem)

Bergen za tmy (Mart Eslem)

Na poměry cestování s opačným pohlavím jsme se vcelku rychle sbalili a vyrazili na zastávku Light Railu Byparken. První spoj jezdí v 5:45 a bylo velice příjemné, že vláček stál ve stanici už asi čtvrt hodiny předem. Nemuseli jsme tak mrznout na zastávce. Byla sice krytá, ovšem vítr s poletujícím sněhem by byl býval nepříjemný i tak.

Vláček Light Rail ráno jezdí asi s půl hodinovým intervalem, který se v průběhu dne zkracuje až na pár minut. Cesta na letiště trvá zhruba 45 minut a souprava staví v každé ze 27 stanic na trase. Konečná zastávka je letiště Bergen Lufthavn. Domov volá a přejeme si pouze, aby zasněžená ranvej nezpozdila náš let do Prahy. (K čemuž nakonec opravdu došlo, ale hodina a půl se dala skousnout…)

Bergen, Norsko (Mart Eslem) úvodní foto 3. kapitoly

Kapitola 3 – „Já jsem Čech“ – „Chudáčku…“

By | Deník 028

Znáte ten italský vtip na úkor Čechů? Neznáte? Já ho znám od dětství, ale nenapadlo by mě, že se stanu jeho obětí zrovna v Norsku. Mohly za to norské koruny, konkrétně mince. Jelikož jsem se s obsluhou baru bavil italsky, děravé norské mince mě, jak se říká „dostaly“. V italštině se dá slovo Čech velice snadno zaměnit za přídavné jméno slepý. Výslovnost „Čéko“ / „Čjéko“ je velice podobná.

Slečna z Itálie si myslela, že přepočítávám, zda mi vrátila drobné správně.

Uklidnil jsem ji slovy : „Neboj, já to nepřepočítávám, věřím, že jsi mi vrátila správně. Prohlížím si ty mince, proč jsou tam ty otvory?“

A v ten okamžik došlo na vtipný moment. „Ty jsou pro slepce,“ zaznělo v italštině.

Jak jsem byl zamyšlený, odpověděl jsem : „ty jsou tam kvůli nám? Víš, já jsem z České republiky…“

Oba jsme vyprskli smíchy a hned to oběma došlo. Una vecchia battuta, starý vtip, který vznikl po sametové revoluci, když do Itálie začali přijíždět první hordy turistů z bývalého socialistického Československa. Jen pro úplnost, na jedné norské koruně je uprostřed malá dírka, na pětikoruně větší dírka a na desetikoruně není žádný otvor.

Když v Bergenu nepršelo, tak začalo sněžit. I padající vločky, střídající se s kroupami a dešťovými přeháňkami nám dopřály krátké dávkování sotva několika minut na fotografování. Celý pobyt se prostě nesl ve znamení balancování mezi vločkami a kapkami deště.

Bergen je hlavní evropské město deště (Mart Eslem)

Bergen je hlavní evropské město deště (Mart Eslem)

Dopolední viditelnost nebyla úplně nejhorší, a proto jsme se vydali na nejvyšší ze „sedmi hor“, kopec Ulriken. Stačilo seběhnout z kopce pár set metrů severním směrem na třídu Strandgaten a po dalších pár stech krocích východně jsme došli ke stanici autobusů na ulici Smastrandgaten. K lanovce na Ulriken jezdí autobusy číslo 2 a 3. Zastávka je přímo před obchodním domem Xhibition. Jízdné díky Bergen kartě zdarma v obou směrech.

Po pár minutách jízdy se vystoupí na stanici Haukeland Sykehus. Od zastávky autobusu se pak jde k lanovce po značené trase do kopce. Jako orientační bod pro výstupní i nástupní stanice autobusu 2 a 3 může sloužit poměrně rozlehlý hřbitov hned vedle silnice. Připomíná spíše park bez plotů a zdí, pouze travnaté plochy mezi stromořadím jsou poseté kamennými náhrobky. Jmenuje se Commonwealth War Graves Møllendal Bergen.

hřbitov Commonwealth War Graves Møllendal v Bergenu (Mart Eslem)

hřbitov Commonwealth War Graves Møllendal v Bergenu (Mart Eslem)

Ještěže jsem si na místě pořídil nějaké zajímavé snímky, protože jinak by byl celý výlet jedním velikým zklamáním. Lanovka byla z důvodů probíhající údržby mimo provoz.

Dolní stanice lanovky na horu Ulriken (Mart Eslem)

Dolní stanice lanovky na horu Ulriken (Mart Eslem)

Asi silný vítr v předešlých dnech donutil techniky ke kontrole technického stavu a z důvodu bezpečnosti kabinová lanovka nejezdila.

Moderní zástavba naproti lanovce na Ulriken (Mart Eslem)

Moderní zástavba naproti lanovce na Ulriken (Mart Eslem)

Po návratu do centra jsme si dali oběd. V rybí restauraci Lakalt&Lekkert na nábřeží vedle informačního centra. A co jiného si v Norsku dát nežli krále mezi rybami, čerstvého losola? Byli doby nedávno minulé, kdy téměř tři čtvrtiny všech lososů, konzumovaných po celém světě, pocházeli právě z Norska. Aktuální procento podílu na světovém trhu neznám, ale i tak jsme si skvěle pochutnali.

Aprílový Bergen při obědu v přístavu (Mart Eslem)

Aprílový Bergen při obědu v přístavu (Mart Eslem)

Po obědě nám počasí trochu přálo a ukázalo se nám i modré nebe mezi roztrhanými mraky. Město dostalo ihned jiný nádech a hlavně barevné domy byly v tu ránu zajímavější a krásnější.

Bergen za slunečného počasí (Mart Eslem)

Bergen za slunečného počasí (Mart Eslem)

Cesta do bergenského akvária se tak dosti protáhla a naše foťáky měly pré.

Fotogenické domy v ulicích Bergenu (Mart Eslem)

Fotogenické domy v ulicích Bergenu (Mart Eslem)

K akváriu se dá dojít několika způsoby. Buď sledujete ukazatele „Akvariet“ dole na pobřeží zátoky Vagen nebo se touláte spletí uliček severovýchodně pod ulicí Hangereien. Zvláště za dobrého světla a příznivého počasí se tam můžete „zapomenout“ hodně dlouho. Typické malebné dřevěné domečky na každém kroku doslova volají : „vyfoť si mě, vyfoť si mě!“

Typické skandinávské domky v Bergenu (Mart Eslem)

Typické skandinávské domky v Bergenu (Mart Eslem)

Akvárium na konci poloostrova Nordnes nepatří svými rozměry k těm největším, jeho útroby jsou však velice zajímavé. Navíc držitelé Bergen karty mají opět vstup zcela zdarma. Jen tímto se nám karta zcela zaplatila. Za vydatného chumelení jsem si užili jak tučnáky oslí hned za vstupní branou, tak i lachtaní show, která právě začínala.

Tučnáci oslí v mořském akváriu v Bergenu (Mart Eslem)

Tučnáci oslí v mořském akváriu v Bergenu (Mart Eslem)

Ochočení lachtani byli vděčnou atrakcí hlavně pro malé děti, které byly z představení u vytržení.

Lachtaní show v mořském akváriu v Bergenu (Mart Eslem)

Lachtaní show v mořském akváriu v Bergenu (Mart Eslem)

Několikapatrové útroby akvária pak nabízely jak mořskou faunu a flóru, tak i sekci tropického podnebného pásu. Ke všem teráriím a akváriím se dalo dostat tak blízko, že jsem si pořídil krásné snímky jak podmořského života, tak třeba i anakondy a ledního medvěda. Ten byl však pouze vycpaný…

Vycpaný lední medvěd v mořském akváriu v Bergenu (Mart Eslem)

Vycpaný lední medvěd v mořském akváriu v Bergenu (Mart Eslem)


Živá anakonda v mořském akváriu v Bergenu (Mart Eslem)

Živá anakonda v mořském akváriu v Bergenu (Mart Eslem)

Zajímavý je i žraločí tunel. Díky jeho skromným rozměrům jsou však žraloci nevelikého vzrůstu, aby se v nádrži neumlátili s ostatními rybami.

Žralok v mořském akvárii v Bergenu (Mart Eslem)

Žralok v mořském akvárii v Bergenu (Mart Eslem)

Nejvíce na mě zapůsobilo zcela něco jiného než obyvatelé moří a džunglí. Mady si toho snad ani nevšimla, tak byla zabraná do sekce tropických pavouků. Pavouků se velice bojí, a když zjistila, že jejich terária mají na vrchu pouze dřevěné krabice s odklápěcími víky, téměř ze sálu utekla. Personál totiž víka zrovna odklápěl a zvlhčoval chlupatým potvůrkám terária jemnými vodními rozprašovači.

Stěny uvnitř akvária byly popsány informacemi týkajícími se znečištění světových oceánů plastovými odpadky. Jednalo se doslova o bití na poplach. Pár čísel snad mluví za vše.

Na planetě se každý den použije na 100 milionů plastových lahví.  1500 těchto lahví je zahozeno na zem nebo do moře a teď se podržte, každou sekundu!

Zatímco v roce 1950 bylo za rok vyrobeno “pouhých” 50.000 tun plastů, v roce 2013 bylo množství již šestinásobné, tj. 300.000 tun plastů…

Plasty jsou aktuálně klasifikovány jako nepřítel číslo jedna pro celý ekosystém naší planety. A teď se podržte, je to proto, že 40% hladiny světových moří je pokryto plastovým odpadem!!

50% všech plastových výrobků je použito pouze jednou a pak jsou hned vyhozeny. Téměř všechny plasty, které kdy byly vyrobeny, stále v nějaké formě na planetě existují!!!

Plasty ve světových mořích zapříčiní každý rok smrt 1.000.000 ptáků a 100.000 savců…

Plasty jsou levné, nepropustné a odolné. Tak odolné, že trvá 500 až 1.000 let než se v přírodě rozloží…

Ve všech světových oceánech mořské proudy hromadí odpad ve formě malých (často mikroskopických) částic. Jelikož se jedná malé částečky, jejichž velké množství volně plave pod hladinou, je jejich hromadění velice složitě sledovatelné. Tyto plovoucí pole odpadků jsou velikých problémem pro veškerý život v oceánech. A to hned ze dvou důvodů. Prvním je nekontrolovatelné rozšiřování toxinů do životního prostředí. Jedná se hlavně o Polychlorované bifenyly a Dichlordifenyltrichlorethan (DDT). Kromě těchto toxinů se však dostávají do zažívacích traktů ryb, ptáků a savců i zmiňované plastové mikročástečky.

Zachráníme světové oceány? (Mart Eslem)

Zachráníme světové oceány? (Mart Eslem)

Plastové lahve a ostatní plastové odpadky jsou obrovským problémem celé naší planety. A říkal, že je za pět minut dvanáct v otázce řešení této časované bomby, je zřejmě zbytečné říkat…

Bergen, Norsko 2017 (Mart Eslem) úvodní foto 2. kapitoly

Kapitola 2 – Mezi kapkami deště a vločkami sněhu

By | Deník 028

Budíka jsem nastavil na sedm ráno, abychom co nejvíce využili denního světla. I Mady chtěla vstávat brzy, aby stihla z Bergenu co nejvíce. Tradičně, stejně jako doma, ani v Norsku se „nevykopala“ z postele ani ve čtvrt na devět. Naštěstí to příliš nevadilo, venku bylo stále ještě šero.

Pršelo celý den, ale dalo se to zvládnout. Více než déšť nás trápil silný vítr, díky kterému nám byla často pěkná kosa. Pochopil jsem, že nemám vlastně s sebou péřovku, ale něco jako péřový svetr, který mě hřál pod nepromokavou bundou. Bunda do deště navíc i tlumila chlad větru, takže se to dalo vydržet.

Zakoupili jsme si tzv. Bergen karty a hned poté vyrazili na lanovku na jednu z mnoha hor obklopujících Bergen. Floyen se sice tyčí pouze do výše 320 metrů nad mořem, ale díky tomu, že je tak blízko „nule“, tedy hladině oceánu, jedná se o pěkně prudké stoupání. Část kopce jsme si v dešti i vyšlápli, protože jsme nevědomky minuli spodní stanici lanovky. Bíle omítnutá a sto let stará budova s nápisem Floibanen nám totiž vůbec stanici lanovky nepřipomínala. (Nápisu jsem si všiml až na své fotografii a teprve pak pochopil, že slovo banen asi bude mít něco společného s lanovkou 😀 ).

Spodní budova lanovky na horu Floyen v Bergenu (Mart Eslem)

Spodní budova lanovky na horu Floyen v Bergenu (Mart Eslem)

Celá trasa zubaté lanovky je navíc v dolní části zapuštěna pod okolní terén a z dolní stranice se dokonce projíždí i tunelem. Nelitovali jsme však, protože i v dešti byl výšlap do kopce velice zajímavý.

Zástavba na úpatí hory Floyen v Bergenu (Mart Eslem)

Zástavba na úpatí hory Floyen v Bergenu (Mart Eslem)

Prudké svahy jsou poseté krásnými dřevěnými domky a hned za stanicí lanovky byla jakási stromová alej, která byla pastvou pro objektivy našich fotoaparátů. Kmeny desítek stromů byli totiž oblečeny do pestrobarevných svetrů.

Netradiční stromová alej v Bergenu (Mart Eslem)

Netradiční stromová alej v Bergenu (Mart Eslem)

Barevné vlněné výtvory udělaly ze stromů s holými větvemi doslova umělecká díla. A to unikátní.

Stromy v barevných svetrech v Bergenu (Mart Eslem)

Stromy v barevných svetrech v Bergenu (Mart Eslem)

Uzávěrka mého fotoaparátu byla neustále v permanenci, a to i přes častý déšť. Foťák jsem ukrýval pod bundou, ale stále znovu a znovu mě to nutilo jej vytahovat a cvakat a cvakat.

Do vagónu zubaté lanovky jsme tak nastoupili v jedné z mnoha dalších stanic. Přes turniket nás musela provézt řidička lanovky, protože s Bergen kartou jsme sice měli jízdu zdarma, ovšem bylo by třeba si vyzvednou jízdenku v dolní stanici. Pouze jízdenka byla klíčem, který odemykal turnikety.

Zubatá lanovka na horu Floyen v Bergenu (Mart Eslem)

Zubatá lanovka na horu Floyen v Bergenu (Mart Eslem)

I ve špatném počasí byl z vrcholu Floyenu úžasný výhled na celý Bergen a okolní fjordy. Udělali jsme pár fotografií a v duchu jsem si představoval, jaké krásné záběry by se daly pořídit z tohoto místa za jasného letního počasí.(Jestli něco takového v Bergenu vůbec existuje :-D)

Výhled na Bergen z vrcholu hory Floyen (Mart Eslem)

Výhled na Bergen z vrcholu hory Floyen (Mart Eslem)

Vydali jsme se i na krátkou procházku do okolního lesa. Za vydatného deště se sněhem jsme došli až k malému jezírku Skomakerdiket. Na břehu byly uloženy zelené kajaky, z čehož jsem usoudil, že se v létě zřejmě jedná o velice frekventované místo nejen pro pěší turistiku.

Kajaky na břehu jezírka Skomakerdiket (Mart Eslem)

Kajaky na břehu jezírka Skomakerdiket (Mart Eslem)

Škoda nepřízně počasí, protože skvěle upravené a značené pěšiny doslova lákaly k procházkám.

Nepřízeň počasí na břehu jezírka Skomakerdiket (Mart Eslem)

Nepřízeň počasí na břehu jezírka Skomakerdiket (Mart Eslem)

Bergenská turistická organizace údajně pořádá každoroční pochod po sedmi horách v okolí města, tzv. 7-fjellsturen. Hor je samozřejmě v okolí Bergenu mnohem více, ale mezi těch sedm (De Syr Fjell) se řadí ty následující : Sandviksfjellet, Floyfjellet, Rundemenen, Ulriken, Lorstakken, Damsgardsfjellet a Lyderhorn. Nejvyšší z nich je Ulriken (643 metrů) kam se dá také dostat lanovkou a dokonce kabinovou.

Malé bistro v konečné stanici zubaté lanovky na Floyen bylo plné Španělů a Italů. I za barem obsluhovala Sicilanka z Catanie. Plynule už mluvila norsky, za pět let se tuto, dle jejích slov, „pitomou“ řeč naučila. V Bergenu zřejmě žije a pracuje mnoho Italů a Španělů, jelikož v jejich rodných zemích mají mladí lidé, a nejenom oni, veliký problém s hledáním zaměstnání.

Horní stanice lanovky na vrcholu hory Floyen (Mart Eslem)

Horní stanice lanovky na vrcholu hory Floyen (Mart Eslem)

Kávu si u baru dopřával i jeden bodrý chlápek z Trinidadu a Tobaga. Dal se do řeči s párem z Venezuely a Kolumbie sedícím vedle nás. Přestože jeho rodným jazykem byla angličtina, velice slušně ovládal i španělštinu. Každému na potkání vykládal svůj příběh. Jakmile si jej vyslechli Jihoameričané, už stál u mě a opakoval ho i nám. Žije ve Spojených státech a vydal se na dovolenou do Evropy. Neměl příliš rád zimu a chladné počasí, ale toužil poznat Skandinávii. I časové omezení jeho dovolené hrálo roli. Zvolil tedy zajímavý model. Každý den trávil v jiné zemi. Začal na Islandu, my jej potkali v Norsku a další noclehy měl naplánované do Kodaně a Stockholmu. Z Bergenu však musel letět ještě do Londýna, protože do Kodaně nelétá přímá linka. Závěr svého evropského turné plánoval do Dublinu. Tam chtěl být celých sedm dní před návratem do USA. Cestu si tak užíval, že prostě musel každému o svých zážitcích povídat. Jeho optimismus byl až nakažlivý. Své vyprávění tak prožíval, že u něj až tančil, tak živě přitom gestikuloval.

Neuvěřitelně sdílný a komunikativní turista z Trinidadu a Tobaga (Mart Eslem)

Neuvěřitelně sdílný a komunikativní turista z Trinidadu a Tobaga (Mart Eslem)

Ve vagónu směřujícím dolů z Floyenu se stihl svěřit i australskému páru. Před stanicí jsme si popřáli hodně štěstí a rozloučili se.

Pohled z kabiny zubaté lanovky při jízdě z vrcholu Floyen (Mart Eslem)

Pohled z kabiny zubaté lanovky při jízdě z vrcholu Floyen (Mart Eslem)

Déšť opět přidal na intenzitě a pouze na krátké sotva několika minutové epizody poskytoval možnost pro fotografování. Ať už pršelo nebo ne, prohlédli jsme si zřejmě nejmalebnější památku Bergenu. Městská část zvaná Bryggen na nábřeží zátoky Vagen.

Městská část zvaná Bryggen na nábřeží zátoky Vagen v Bergenu (Mart Eslem)

Městská část zvaná Bryggen na nábřeží zátoky Vagen v Bergenu (Mart Eslem)

Hanzovní domy z 18. století jsou zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Nábřeží Bryggen v Bergenu (Mart Eslem)

Nábřeží Bryggen v Bergenu (Mart Eslem)

A to přesto, že se jedná o repliky původních domů, které byly postaveny v roce 1702 na místě zničených původních staveb.

Repliky hansovních domů z 18. století v Bergenu (Mart Eslem)

Repliky hansovních domů z 18. století v Bergenu (Mart Eslem)

Celý komplex historických staveb je prošpikovaný různými restauracemi, bary, hospůdkami a obchůdky. Výhodou je, že se člověk i může v areálu schovat před deštěm a přitom pořídit zajímavé snímky.

Malebná ulička v Bryggenu (Mart Eslem)

Malebná ulička v Bryggenu (Mart Eslem)

Před setměním, jak jinak nežli za střídavých deštivých přeháněk, jsme si ještě skočili ke kostelu Panny Marie (Mariakirken) z roku 1130 a taktéž do nedalekého královského sídla Haakonshallen.

Mariakirken, kostel Panny Marie v Bergenu (Mart Eslem)

Mariakirken, kostel Panny Marie v Bergenu (Mart Eslem)

Královský palác je ze 13. století a vedle něj stojí tzv. Rosenkrantzská věž a středověké opevnění ze 16. století. Věž Rosenkrantzturm byla však bohužel obehnána lešením.

Haakonshallen, královský palác v Bergenu (Mart Eslem)

Haakonshallen, královský palác v Bergenu (Mart Eslem)

Po setmění, které nastalo již krátce po čtvrté odpoledne, jsme se dalších pár hodin toulali po ulicích Bergenu. Byl jsem velice rád, že můj kamarád, známý fotograf Petr Berounský, byl tak laskavý a půjčil mi svůj Nikon D800. Díky tomuto stroji jsem si mohl déle užívat městský photo walk bez omezení setmělou oblohou.

Potemnělé uličky Bergenu (Mart Eslem)

Potemnělé uličky Bergenu (Mart Eslem)

Některé snímky by za světla snad ani nevyzněly tak zajímavě.

Nástěnná malba po setmění v Bergenu (Mart Eslem)

Nástěnná malba po setmění v Bergenu (Mart Eslem)

Nebylo to ani nic složitého, protože Bergen je díky své poloze i architektuře velice fotogenický.

úvodní foto 1. kapitoly Bergen, Norsko (Mart Eslem)

Kapitola 1 – Pětačtyřicítka

By | Deník 028

Každá cesta je svým způsobem darem. Darem, který obohacuje možná nejvíce ze všech. Když se Mady zmínila asi měsíc před svými patnáctinami, že by se chtěla podívat do Norska, zasvitla mi naděje, že bych možná i v roce, ve kterém jsem se učil znovu chodit po operaci pravé achilovky, mohl stihnout zavítat do země, ve které jsem ještě nikdy předtím nebyl. Pomalu jsem se smiřoval s faktem, že po 22 letech přeruším tuto příjemnou sérii a nepřidám v roce 2017 žádnou novou “čárku” v podobě premiérové návštěvy další země. Člověk se však nemá vzdávat předčasně a jak se říká nestahovat kalhoty, když je brod ještě daleko. Nechal jsem všemu volný průběh a život mě opět odměnil. Navíc jsem tím udělal radost i někomu jinému a z toho má člověk dvojnásobně dobrý pocit.

Ráno před odletem to však vypadalo, jako bych snad opět odjížděl pouze sám. Zatímco jsem vstal po sedmé hodině, Mady jsem musel budit, protože ležela v posteli ještě před devátou, tedy pár minut předtím, než nás měl vyzvednout můj otec a její děda, aby nás odvezl do Prahy na letiště. Marně jsem si myslel, že aspoň odlet bude důvodem k tomu, aby pro jednou nedošlo k tomu opožděnému a nekonečnému vypravování se z domu, které každý chlap tak neskonale miluje. Chyba lávky, ani odlet nepomohl ke změně ženského statutu quo. Opět jsem musel zkousnout téměř o půl hodiny zpožděný odjezd. Ach ty ženy…

V Praze jsem byli s dostatečným předstihem a užili jsme si tak i hodinku s občerstvením a obědem v salónku Erste Premier Lounge. Poprvé jsem vyzkoušel i prioritní odbavení v rámci této V.I.P. služby. Bohužel i toto privátní odbavení nás nezachránilo od ztráty sprchového gelu a šampónu. Přestože jsem v obou lahvičkách měl poslední zbytečky gelu a šampónu, nemilosrdně obě nádoby putovaly do koše. Bohužel obaly byly ve více než 100 ml nádobkách a přestože v žádné fyzicky takové množství ani nebylo, předpis je předpis a měl jsem baťůžek  o něco lehčí hned na startu. Jelikož se Mady nemůže zbavit strachu z létání, jídla se příliš nedotkla a byl jsem rád, že do sebe dostala alespoň nějaké tekutiny.

Dvouhodinový let jsem většinou prospal. Vzbudila mě až lehká turbulence, respektive má odkrvená levá ruka, které se Mady strachy křečovitě chytila. Před dosednutím náš Boeing lehce zamával křídly, ale na plochu dosedl velice elegantně. Eleganci pilotova přistání jsem plně docenil až o půl hodiny později, když jsem vylezl před letištní halu. Vydatný déšť a prudký nárazový vítr. Zavrávoral jsem jako opilec po opuštění své oblíbené nalévárny. Velice originální vstup do 45. země Evropy. Ještě Bělorusko a budu mít svůj rodný kontinent kompletní.

Madalena Eslem Skořepová v Bergenu (Mart Eslem)

Madalena Eslem Skořepová v Bergenu (Mart Eslem)

Ubytování jsem sjednal přes airbnb v historické dřevostavbě u sympatického Johna. Přesun z letiště zabral asi hodinu. Nejprve jsme si koupili lístky na tzv. Bergen Light Rail (jakási kombinace metra, nadzemky a tramvaje v jednom) a z jeho jedné koncové stanice na letišti Bergen Lufthavn, jsme se přesunuli do té druhé koncové stanice v centru Bergenu, zvané Byparken. Všechno bylo nové, čisté a moderní. Zaskočilo mě proto, když na mě stékala voda dírou na střeše a celou hodinu jsem si tak nemohl sundat svou bundu do deště. Něco podobného se mi v Evropě naposledy stalo v Sovětském Svazu v létě roku 1988. V zemi s jednou s nejvyšších životních úrovní na světě jsem to rozhodně nečekal. Na druhou stranu to byla taková velice sympatická piha na kráse jinak velice často sterilní severní Evropy. Vlastně mě to docela potěšilo…

Jízdenky na Light Rail jsme si překvapivě koupili v kavárně hned vedle infostánku na letišti. Vystál jsem frontu a zatímco si ostatní kupovali croasainty a kávu, já platil za jízdenky. Druhým překvapením byla absence směnárny na letišti. Všude pouze automaty na výběry z platebních karet, ale eura v hotovosti mi k ničemu nebyla. Musel jsem platit kartou.

Z vagónu jsme vystoupili na severním okraji parčíku, lemovaného třídami Christies Gate a Olav Kyrres Gate.

Musikkpaviljongen v centru Bergenu (Mart Eslem)

Musikkpaviljongen v centru Bergenu (Mart Eslem)

Pak už to bylo snadné, nějakých třista metrů západně směrem k divadlu Den Nationale Scena a pak z kopečka dolů do uzoučké uličky Kjellersmauet.

ulička Kjellersmauet v Bergenu (Mart Eslem)

ulička Kjellersmauet v Bergenu (Mart Eslem)

Bílý domek číslo 16 po levé straně při chůzi z kopce. Vlastní pokoj v druhém patře a sdílená kuchyňka i koupelna s  WC. Na tři noci ideální záležitost a doslova za hubičku. Necelých 1000,- Kč za noc pro dvě osoby je v centru Bergenu téměř zadarmo. Dům čistý a perfektně vybavený. Moderní kódový elektronický zámek na vchodových dveřích však působil na dřevěné historické stavbě velmi paradoxně. O stáří třípatrové budovy vypovídalo i schodiště s nerovnými a vrzajícími stupínky. I podlahy v místnostech byli dosti “šejdrem” a mnohé moderní skříně musely být vypodloženy dřevěnými špalíčky. S humorem jsem to před dcerou omlouval tím, že v takovém silném větru můžeme být rádi, že dům ještě stojí a neuletěl, takže na křivé podlahy měl vlastně nárok. Ani se tomu příliš nedivila, protože vítr byl tak drsný, že ulice a chodníky byly plné torz zničených deštníků, které zřejmě naštvaní chodci ve větru vztekle zahodili.

zahozený deštník v Bergenu (Mart Eslem)

zahozený deštník v Bergenu (Mart Eslem)

Nikde jsem to v takové míře nikdy neviděl. Moderní ulice po brzkém zimním soumraku vypadaly jako vrakoviště paraplí.

vrakoviště paraplí v Bergenu (Mart Eslem)

vrakoviště paraplí v Bergenu (Mart Eslem)

Jakýsi hmatatelný glejt na skutečnost, že Bergen bývá označován za hlavní evropské město deště. Poloha mezi horami a vlhké pobřežní klima. Ideální podmínky, aby pršelo prakticky pořád. Za rok je údajně v Bergenu naměřeno průměrně 213 deštivých dní a v roce 2007 pršelo v kuse celých 84 dní. Proto tu Skandinávii tak miluju… 😀