Kapitola 2 – Do Dubaje

By 31.5.2014Deník 024

Přesun do Asie trval téměř celý den. Z Ústí do Prahy jsme jeli vlakem na pražské hlavní nádraží. Po obědě v nádražní restauraci jsme využili autobusový spoj, který zdarma převáží cestující mezi vlakovým nádražím a letištěm Václava Havla v Ruzyni. Jedinou pihou na kráse jinak pohodového přesunu byl totálně přecpaný rychlík jedoucí z Berlína do Budapešti. Celou cestu jsme proto proseděli na zemi u výstupních schůdků z vagónu.

Let z Prahy do Dubaje se společností Emirates trval šest hodin. Zamluvili jsme si pohodlná sedadla tzv. exit seats a mohli jsme mít díky tomu celou cestu krásně natažené nohy. Kromě pohodlí nohou jsme si cestu zpříjemnili povídáním s Milošem, který s námi dvěma sdílel trojsedadlo. Povídání bylo podpořené i několika lahvemi výborného červeného vína ze španělského kraje La Rioja. V Dubaji jsme proto téměř litovali, že Miloš mířil do Bombaje a nemohl letět s námi do Hongkongu. Jistě bychom si velice rozuměli.

Fly Emirates (Mart Eslem)

Fly Emirates (Mart Eslem)

V Dubaji jsme bohužel dosedli o půlnoci a nebylo tak příliš smysluplné zajet se podívat někam do města. Čas bychom na to i měli, ale vyhodnotili jsme to vzhledem k denní době jako zbytečné. V půl čtvrté ráno, dubajského času, jsme pokračovali dále na východ.

Sedmihodinový let do Hongkongu jsem téměř celý prospal. Přišel jsem tak o vtipný gag, kdy steward polil vedle mě sedícího a navíc spícího Richarda vodou. Vyklopil mu kelímek s vodou do klína a on pak chudák musel čekat, až mu uschnou kalhoty. Chtěl se tak vyhnout nepříjemným pohledům ostatních cestujících cestou na WC.

Nejmodernější dopravní letadlo své doby Airbus A380 nás bezpečně po sedmi hodinách na obloze dopravilo na letiště v Hongkongu. Poměrně dlouho jsme museli čekat u dopravního pásu na naše zavazadla. Obří Airbus pojme přes osmset cestujících, a to byla pořádná porce zavazadel.

U východu z letištní haly jsme si vyměnili pár hongkongských dolarů v kurzu 7,63 HK dolarů za jeden USD. Potřebovali jsme je na zakoupení autobusové jízdenky. Linkou A23 jsme se za 33 HK dolarů na osobu přesunuli do čtvrti Tsim Sha Tsui, kde jsme měli zamluvený pokoj v hostelu Singapore na adrese Nathan Road číslo 40.

Hostel Singapore na Nathan Road (Mart Eslem)

Hostel Singapore na Nathan Road (Mart Eslem)

Dvoulůžkový miniaturní pokoj byl v šestnáctém patře budovy, v jejímž přízemí byla rozsáhlá tržnice se vším možným zbožím. Směnárny vedle potravin a titěrné obchody s elektronikou, šperky a bůhví s čím dalším…

Do pokoje se jezdilo výtahem, který měl svého hlídače a koordinátora. Výtahy byly vlastně dva vedle sebe. Pro nás byl určen pouze ten vlevo. Výtah vlevo jezdil pouze do sudých pater, zatímco jeho soused vpravo vozil pasažéry do lichých podlaží. Naproti výtahům byly hned tři směnárny vedle sebe s totožným kurzem 7,74 HK dolaru za 1 USD. Tam jsme si museli vyměnit peníze na zaplacení pokoje na pět dní dopředu. Vyšlo nás to na 250 HK dolarů a stovka byla ještě navrch jako záloha na kartu, která sloužila místo klíče ke vstupu do našeho titěrného pokojíku.

Hong Kong_výhled z 16. patra hostelu Singapore (Mart Eslem)

Hong Kong_výhled z 16. patra hostelu Singapore (Mart Eslem)

Dvě postele v místnosti zabíraly téměř 70% prostoru. Kromě jednoho nočního stolku mezi nimi už nebyly v místnosti žádné skříně. Pouze u stěny několik věšáků s ramínkem. Koupelna byla o trochu prostornější než běžný evropský sprchový kout. Umyvadlo bylo přesně tak malé, aby se do něj nenaráželo dveřmi při jejich otevírání. Odtok sprchy byl vyřešen pouze kanálkem v rohu místnosti na zemi před záchodovou mísou. Sprchová baterie visela ze zdi vedle záchodu. S nadsázkou řečeno vždy jeden z nás musel opustit pokoj, když se ten druhý chtěl v místnosti otočit.

Titěrný pokoj v hostelu Singapore na Nathan Road (Mart Eslem)

Titěrný pokoj v hostelu Singapore na Nathan Road (Mart Eslem)

Nejdůležitější však byly pohodlné postele. Více jsme ani nepotřebovali. Po vysprchování jsme se šli krátce projít setmělými ulicemi pulsujícího města a dopřáli si hned dvě večeře a pár piv. Po náročném přesunu přes polovinu světa jsme se pak těšili na kutě jako malí kluci…

Leave a Reply