Každý večer jsme si v Macau koupili piva Tsingtao a popíjeli si v křesle ve výklenku před hotýlkem Vila Universal. Na konci malebné uličky Rua de Felicitade, bývalé uličky lásky, jsme tak strávili báječné večery, o kterých jsme si v Hongkongu mohli nechat jen zdát.
Zákoutí na konci bývalé uličky lásky v Macau (Mart Eslem)
V pátek 6. června 2014 jsme si tak mohli připít na dálku na moji maminku. V ten den to bylo přesně 60 let od jejího narození. Však jsem se také těšil, až to po mém návratu z Asie v širokém kruhu rodinném pěkně oslavíme. Uvědomoval jsem si znenadání, jak ten čas šíleně letí. Bylo to dvacet let, co byl Richard v Macau naposledy. A bylo to 29 let, co jsem byl jako 10ti letý kluk se svojí maminkou na premiéře filmu Indiana Jones a Chrám zkázy. Byli jsme tehdy v kině v severoitalském městě Udine. Ani ve snu mě tehdy nenapadlo, že téměř o třicet let později budu sedět s pivem v ruce a v přátelském rozhovoru na ulici, ve které se ten film natáčel. Nikdy nemůžeme vědět, kam nás životní osudy dovedou. V tom je život neopakovatelný a prostě nádherný…
V bývalé čtvrti červených lucerniček v Macau se točil film Indiana Jones a chrám Zkázy (Mart Eslem)
A nic na tom neměnil ani fakt, že pokoj v hotelu byla kopka bez oken s plesnivou koupelnou. To k zážitkům z cestování prostě neodmyslitelně patří a cestovatel se podobnou prkotinou nesmí nechat rozhodit. Po těch letech, co jsme společně i samostatně strávili na cestách, jsme naše ubytování hodnotili jako báječný luxus.
Pokoj bez oken v hotýlku Vila Universal v Macau (Mart Eslem)
Pátek v Macau jsme pojali velice dovolenkově. Po snídani jsme sedli na autobus číslo 3 a jeli do parku Dr. Sun Yat Sena. Ve veřejných lázních jsme se hodlali vykoupat. Do karet nám však příliš nezahrálo zhoršené počasí a bouřka, která se přihnala z čínského území. Problémem se ukázala i otevírací doba koupaliště. Díky polední pauze nás před dvanáctou vyhnali z bazénu a vyzvali nás k odchodu z lázní. Z vody nás však vyhnal i déšť a blížící se bouřka. Bazénu jsme si proto příliš neužili.
Park Dr. Sun Yat Sena v Macau (Mart Eslem)
Humorný byl už náš vstup do lázní. Personál nemluvil anglicky a nejdříve nás nechtěl vůbec vpustit do areálu. Vtipně nám ukazovali na nějaké znaky čínského písma na zdi. Jednalo se o jakýsi provozní řád. Posunkovou řečí jsme po chvíli pochopili, co se nám snažili sdělit. Mysleli si, že jsme se přišli koupat v kalhotách a triku. Proto se nám snažili sdělit, že musíme mít plavky.
Titěrné koupaliště v parku Dr. Sun Yat Sena v Macau (Mart Eslem)
Po vtipné vstupní vložce jsme si aspoň chvíli vody užili. Byla však tak teplá, že jsme se ani neosvěžili. Bazén byl navíc i velice mělký, jeho největší hloubka činila pouze 150 cm a většina bazénu byla spíše brouzdalištěm. Zajímavé zpestření našeho pobytu v Macau jsme si i přes všechny tyto překážky užili…
Odpočinkový den pokračoval odpolední siestou na lůžku a večerní návštěvou kasina. Richard si vyzkoušel hrací automaty a jeho bilance byla na nule. To, co vyhrál, v kasinu zase nechal a odešel se svým 20ti dolarovým vkladem. Já jsem vyzkoušel elektronickou ruletu. Dvakrát jsem si vsadil 20 dolarů na tucet a z kasina jsem odešel se ziskem 20ti HK dolarů. Měli jsme tak na dvě piva, která jsme s chutí vypili před naším hotýlkem v bývalé vykřičené ulici lásky. Tedy na místě, kde jsme příjemně zakončovali každý náš den v Macau. Stal se z toho příjemný rituál, na který jistě oba dva budeme rádi vzpomínat i po letech…
