Kapitola 4 – La Valletta

By 6.9.2008Deník 012

Na Maltě panovalo nezvyklé horko. Umocněné navíc vysokou vlhkostí. Ostrovy, které jsou součástí Evropské Unie, leží 90 kilometrů jižně od Sicílie a k pobřeží severní Afriky to je pouhých 230 kilometrů. Ovšem třeba skoro polovina Tuniska leží severněji než maltské souostroví. Nacházíme se někdy na úrovni tuniského Monastiru. I přes tuto polohu je počasí, které panuje v září, velice neobvyklé. Údajně ani v létě taková vedra nebyla. Září naopak bývá na Maltě nejdeštivějším měsícem. Počasí nám tedy vyšlo nad očekávání.

V sobotu ráno jsme vstali už po sedmé hodině. Nebylo to však proto, abychom si zajistili ta nejlepší místa na opalování. Chtěli jsme se vyhnout vedru při cestě autobusem do Valletty.

Stačilo vyjít ven před hotel a dát se ulicí Triq il-Merluzz na jihovýchod. Na první křižovatce jsme zabočili vlevo a po Triq it-Turisti došli až na autobusové nádraží. Autobusy číslo 49 a 58 jezdí na pravidelné lince Bugibba-Vallettta. Jízdenka stojí 50 centů. Přestože jsme vstávali ráno, martyriu v přehřátém autobuse jsme se nevyhnuli. Částečně jsme si za to mohli sami, protože snídaně a oblékání zabralo příliš mnoho času.

Skoro třičtvrtě hodiny jsme se potili ve žlutém autobuse, který se loudal po klikatých silničkách Malty. Vyprahlá krajina připomíná už spíše severní Afriku než evropský kontinent. Suchá prašná krajina, kde tu a tam se zazelená palma nebo kaktus. Není proto divu, že je Malta, dle údajů OSN, na vodu tou nejchudší zemí na světě.

Zásoby sladké vody jsou silně omezené a ještě v 80. letech 20. století se velká část sladké vody dovážela z Itálie. Zásobování obyvatelstva vodou zabezpečují čtyři stanice na odsolování mořské vody. V zemědělství ale, třeba i na zavlažování se používá výhradně voda dešťová a někdy voda ze studní.

La Valletta, Malta

La Valletta, Malta

Valletta by mohla směle kandidovat na titul nejmenší evropské metropole. Obstála by i v konkurenci Vadizu a Vatikánu (zajímavé, že všechna města začínají na písmeno „v“). Město o rozloze zhruba 600 krát 1000 metrů založil na poloostrově Sceberras v 16. století rytířský rád tzv. Johanitů. Základní kámen byl položen 28. března 1566. Více než 8000 otroků vystavilo město, které si dodnes zachovalo svou historickou architekturu a bez nadsázky by se dalo označit za jakýsi kamenný skanzen. Ne náhodou se nachází na listině světového dědictví UNESCO.

La Valletta, Malta

La Valletta, Malta

Své jméno získalo město po francouzském šlechtici pocházejícím z Provence. Velmistr řádu Johanitů Jean Parisot de la Valette. (1494-1568). Jeho ostatky jsou uloženy v chrámu St. John´s Co-Cathedral. Hlavní vchod do chrámu je z náměstí St. John Square, na kterém jsme si dopřáli i sobotní lehký oběd.

Budovy Valletty tvoří šachovnicový půdorys, což velice usnadňuje orientaci. Širší ulice, táhnoucí se ze západu od vstupní brány do města až k pevnosti Fort St. Elmo na severovýchodě, protínají úzké uličky. Ty se prudce svažují k přístavu Marsamxett na severozápadě a ke Grand Harbour na jihovýchodě. Jejich zdolání zvláště v poledním horku je téměř sportovním počinem. My jsme si podobný výšlap navíc dopřáli zbytečně.

La Valletta, Malta

La Valletta, Malta

Z přístavu Marsamxett jsme chtěli přejet trajektem do města Sliema. Odtamtud jede autobus podél pobřeží zpátky do hotelu. Bohužel jsme v přístavu narazili na dva školní výlety a na loď se nevešli. Jako stádo kamzíků jsme museli šplhat uličkami a schodištěmi v severozápadním cípu Valletty zpět na shromaždiště autobusů u vstupní brány do města.

Hned za bránou Valletty začíná další město. S ohledem na velikost Malty jsou zde města spíše městečkami. Floriana je jen o kousíček rozlehlejší než Valletta. Nicméně je to důkaz o vysoké hustotě osídlení. Oblast okolo Valletty je vlastně jedna veliká aglomerace, kde žije snad 90% všech obyvatel Malty. Celkový počet obyvatel souostroví je okolo čtyř set tisíc.

Když jsme aglomerací projížděli na zpáteční cestě, zjistili jsme, že spousta budov je opuštěna nebo pobořena. Počet budov vůbec nekoresponduje s počtem obyvatel. Je jich mnoho a člověk má zkreslující pocit, že projíždí několika milionovou aglomerací. Je to stejné, jako drink se spoustou ledu. Sklenice působí dojmem, jak je plná nápoje a přitom pijeme pouze rozpuštěný led. Častý trik používaný barmany u míchaných koktejlů.

A Malta je vlastně také takový středomořský koktejl.  Země působí arabským dojmem, ale přitom nikde nevidíte žádné zahalené ženy. Lidé chodí oblékaní dle západní módy. Je to zde ještě benevolentnější než ve značně liberálním Turecku, které jsem navštívil před dvěma lety, tedy v roce 2006.

Ke koktejlu se dá přirovnat i maltština. Ta je spolu s angličtinou na ostrovech úřední řečí. Bez šancí na Maltě nebudete ani s italštinou, která byla úřední řečí do roku 1936. To kvitovala s povděkem moje mamimka. Maltština (Malti) je semitskou řečí, tedy řečí arabského původu. Základem je arabština a k ní se za staletí přimixovala slova z francouzštiny, angličtiny a italštiny. Jedná se o jedinou semitskou řeč, která používá latinskou abecedu. Je pouze obohacena o několik vlastních písmen.