Kapitola 17 – Scarborough a okolí

By 4.10.2003Deník 003

Noc hrůzy! Mé seznámení se šváby velikosti myší. Když jsem se uvelebil a připravil ke spánku, vytrhly mě z poklidu podivné zvuky. Zpoza záchodových dveří vycházel rámus, jako kdyby někdo demontoval mísu. Následovalo škrábání a podivné pištění. Pomalu jsem otevřel a v tu chvíli na mne vybafl obrovský šváb. Rychle jsem zabouchl dveře a jedním skokem byl na posteli.

Neklidně jsem dál pozoroval televizní program, když jsem zahlédl přeběhnuvšího dalšího švába od skříně pod postel. To už jsem začínal být pořádně neklidný a připravoval se k boji. Když se potvora vznesla a přistála na závěsu u okna, okamžitě jsem po ní mrštil polštář. Přestože jsem švába nezasáhl, zmizel z mého zorného pole. Během okamžiku se však prozradil škrábavými zvuky pod umyvadlem. Sám si zalezl do koutu, kde tři rány podrážkou mé pravé boty ukončily jeho bídný život!

Myslel jsem, že je dobojováno, ovšem za pár minut se ze záchodu ozvalo další škrábání. Zřejmě trestné komando vyslané pomstít svého druha. To už jsem nevydržel a uprchl z pokoje. Proti přesile bojovat nehodlám.

Uložil jsem se na pohovce ve vstupní hale a jedním okem pošilhávaje na film v televizi jsem hodlal konečně usnout. Zaregistroval mě ovšem pan “hoteliér” a nehodlal mě tam nechat. Vyzbrojen insekticidem vběhl do mého pokoje a za deset minut mě vyzval k návratu.

Pokoj byl sice “vyčištěn”, ovšem pořádně “zabrat” se mi až do rána nepodařilo. Při sebemenším šelestu či silnějším ofouknutí větrákem jsem leknutím vyskakoval metr nad postel a kontroloval, zda po mě něco neleze.

Mé první setkání s živočišným druhem, který společně s potkany je jediný schopný přežít jadernou apokalypsu, mě bude dlouho strašit ze snů. Možná jsem jančil hůř než ženská, ale ti brouci byli opravdu odporní.

Richard se mohl ráno potrhat smíchy, když mě spatřil na posteli v kalhotách a botách. Překvapilo ho zprvu, že jsem již oblečený a připravený k odchodu. Já však v plné zbroji strávil celou noc, abych mohl před hnědými potvorami co nejrychleji utéct.

Těsně po osmé jsme ji již seděli v přístavu na snídani. Čerstvé a výborné trojhránky z listového těsta navíc plněné džemem. Co víc jsme si mohli přát. Navíc jsme je zapíjeli oblíbeným džusem z maracuji.

Přístav Scarborough, administrativní centrum Tobaga, je v podstatě jediným opravdovým městem na celém ostrově. Centrum ostrova se vždy nacházelo v této oblasti, pouze měnilo svůj název. Za Holanďanů se mluvilo o Lampinsbergu, během britské nadvlády se jméno změnilo z Georgetownu na Scarborough. A nakonec za Francouzů neslo název Port Louis. Od 19. století dodnes se přístav nazývá Scarborough.

Po snídani jsme zabalili svých pět švestek a dali ubytovně Hope Cottage vale. Abych byl přesnější, pět švestek si sbalil Richard, já táhnul švestek nejmíň patnáct.

Velice jsem toužil zajít do pevnosti Fort King George, odkud je krásný výhled na celý záliv Rockly Bay. Jelikož cesta k pevnosti vede do příkrého svahu, odmítl Richard zprvu jít se mnou. Vyrazil jsem tedy sám navíc pouze s jedním batohem a stativem. Odměnou za můj výstup bylo nádherné panoráma Rockly Bay i skvěle upravená zeleň v pevnosti a blízkém okolí.

Jal jsem se tedy vytáhnout stativ a zachytit tu nádheru na několika snímcích. Vzal jsem si však batoh, ve kterém ani jeden fotoaparát nebyl. Vrátil jsem se proto k Richardovi a s úsměvem mu oznámil, jak musím výstup na kopec k pevnosti podniknout ještě jednou. Ovšem přesvědčil jsem ho, aby se tam vypravil také. Již s oběma batohy, jedním vpředu a jedním vzadu, jsem v krátkém čase dorazil do pevnosti již podruhé.

Nádherný výhled od pevnosti King George na ostrově Tobago (Mart Eslem)

Nádherný výhled od pevnosti King George na ostrově Tobago (Mart Eslem)

Pevnost postavená Brity v letech 1777 až 1779 nabízí kromě okolního parčíku a nádherného výhledu i muzeum artefaktů amerických indiánů. Zrenovovaná budova z neomítnutých světlých cihel však byla zrovna zavřena.

Asi nejhezčím zákoutím pevnosti jsou zbytky starých hradeb, kde u střílen stojí půltucet děl, který držel stráž nad zátokou Minister Bay. Jelikož se jedná o nejvyšší kopec v okolí, nechyběl ani maják. Paprsky třítisícwatového světla dosáhnou až do vzdálenosti padesáti kilometrů od pobřeží.

Fort King George na ostrově Tobago (Mart Eslem)

Fort King George na ostrově Tobago (Mart Eslem)

Zpět jsme se vraceli, jak jinak než pěšky, skrze areál nemocnice, sousedící s pevností. Došli jsme až na pobřeží a tam nasedli do taxíku, který nás za pět TT dolarů dopravil až na pláž Store Bay.

Pláž Store Bay na ostrově Tobago (Mart Eslem)

Pláž Store Bay na ostrově Tobago (Mart Eslem)

Nádherná pláž s veškerými potřebnými službami v zázemí leží v těsném sousedství letiště Crown Point International. Strávili jsme tam naše poslední okamžiky u moře. Ze stínu stromů jsme si odskakovali do modrých vln bez přestání bubnujících do písečné pláže, či do podemletých skalisek.

Podemletý břeh na ostrově Tobago (Mart Eslem)

Podemletý břeh na ostrově Tobago (Mart Eslem)

Jelikož mám spálená ramena, koupal jsem se v tričku. I tak podobné přeprání potřebovalo, bylo již pěkně cítit potem. Postupem času došlo i na praní vesty, košile a klobouku. Richard si přepral i ručník.

Oblečeného mě do vody vlastně nahnal on. Stačila jediná věta : “V taxíku, to nesmrděl ten řidič, to tak hrozně páchneš už ty!” Po pár hodinách na slunci bylo naše prádlo jako nové. Zářilo čistotou a věřte nevěřte, dokonce i vonělo. Slaná voda a sluneční paprsky odvedly pořádný kus práce.

Celá sobota probíhala v ospalém tempu a spoustu času jsme strávili povídáním. Já vzpomínal na koupání v mrtvém moři při své cestě do Svaté země v prosinci 1999. Tehdy jsem se po slané koupeli osprchoval ve sladkovodní umývárně, ovšem zapomněl si vypláchnout uši. Nádherný prožitek z lenošení na hladině léčivé slané vody, na které se dalo ležet jako na pohovce, se změnil v utrpení. Celou noc jsem tehdy nespal bolestí způsobenou agresivní solí rozežírající vnitřek mých uší. Až do úsvitu jsem si uši proplachoval peroxidem vodíku. Na břehu Rudého moře, kde jsme nocovali jsem usnul totálně vyčerpán až k ránu. Ale, to je již jiná historie.

Richard se také rozpovídal. Sedmnáct let strávených v Austrálii, kam emigroval před bolševickým režimem, se nezapomíná. Jako téma zvolil zdraví či životu nebezpečné živočichy. Hadi, klokani, divoká prasata a krokodýli. Tyto hrozby jsme jen rychle přešli.

Rozpovídal se o pavoucích, kteří dokážou usmrtit celou rodinu. Existuje určitý druh pavouka, žijící v rodinných párech. Obě pohlaví jsou smrtelně jedovatá. Když se hubí, musí se zabít oba dva. Trpí totiž vzájemnou fixací a z té vyplývající pomstychtivostí. Pokud zabijete jen jednoho z páru, ten druhý si nedá pokoj, dokud nepokouše celou rodinu, v jejímž obydlí žije. A takové kousnutí většinou končívá smrtí. Milý pavouček se jmenuje Fannel Web.

Další dvě potvory se skrývají v mořských hlubinách. Medúzy Marine Stinger s namodralými téměř neviditelnými, ovšem smrtícími chapadly. Pokud se člověk dostane do jejich osidel, raději si přeje okamžitě zemřít. Tak hrozná je bolest, kterou chapadla způsobují. Jejich dotyk se dá přežít pouze, nedojde-li k požahání celého těla. Zasažení celé tělesné schránky končívá strašlivou smrtí.

Chapadla vypouští jakousi kyselinu, která rozežírá tkáň. Jedno obtočení stehenní kosti vypadá jako, kdyby se maso kolem ní okrájelo zaživa nožem. A také to tak bolí, možná i více. I při zasažení jedné části těla si většinou postižený přeje raději zemřít než snášet bolest poleptané rány a následné zdlouhavé hojení.

A po medúzách, byla přednáška o nebezpečích plynoucích z přírody zakončena žraloky. Velký bílý a lidožravý postrach moří.

Rodinka si vyjela svou vlastní jachtou na ryby. Manžel házel do vody návnady a vylil i trochu krve, aby přilákal své oběti. Upozornil manželku i děti, aby v žádném případě neskákali do vody. Návnada bude jistě lákat i žraloky. Manželka však, jak již to někdy u žen bývá, nevěnovala manželovým slovům pozornost a když jí bylo příliš horko, jednoduše skočila z lodi, aby se osvěžila.

Pekelné to však bylo osvěžení. Děti a manžel na ní okamžitě jako u vytržení řvali, aby ihned vylezla zpět na palubu. Přes hluk mořských vln však volání nerozuměla, a proto volala zpět, aby jí to zopakovali. Přitom v poklidu šlapala vodu.

Náhle se z hlubin vynořily obrovské čelisti a žralok milou paní pod úrovní pasu jednoduše přepůlil. Rodina sledovala, jak se torzo manželky a matky zhouplo ve vlnách, přetočilo se hlavou do vody a z vynořivších se pahýlů nohou do dáli stříkala krev z přeťatých tepen. Manžel se horečnatě snažil zmrzačené ženě pomoci z vody, když se hladina otevřela podruhé a tělo zmizelo navždy….

Člověk musí být na cestách velice opatrný, zvláště v končinách, kde podobná nebezpečí číhají. Já jsem však více než opatrný, vždyť jsem se bál i obyčejného švába. Měl jsem totiž strach, že by mohl být jedovatý nebo masožravý.

Naštěstí nejsme v Austrálii, kdy smrtelně nebezpečných tvorů snad žije nejvíce. Zmíněný pomstychtivý pavouk žije na jediném místě na světě. V oblasti australského Sydney a pouze v lidských obydlích. To jsem měl vědět před třemi lety, za celou olympiádu bych oka nezamhouřil! Zlatá česká kotlina, kde žádné podobné potvory nemáme. Čechy krásné, Čechy mé. Zemský ráj, to nejen na pohled…