Kapitola 9 – El Remate

By 16.1.2009Deník 013

I o druhé noci v Rio Dulce bubnoval tropický déšť o plechovou střechu naší dřevěné noclehárny. Nepůsobil však nikterak rušivě, jednalo se o typickou příjemnou hudbu deštného pralesa. Déšť naopak umožňuje příjemnější spánek, jelikož ochlazuje okolní vzduch. Díky chladnějším teplotám člověk i lépe snáší vlhkost vzduchu, která je jistě přes 70%.

Déšť neustal po celou noc a s přestávkami pršelo i celý pátek. Naštěstí nám to nevadilo, protože celý den opět sloužil pouze k přesunu. Tentokrát jsme se potřebovali přemístit z Rio Dulce do El Remate na břehu dalšího guatemalského jezera Lago de Petén Itzá. Do El Remate však nejezdí přímý spoj, a proto jsme si museli zakoupit jízdenku na autobus do Flores. Městečko Flores leží taktéž u Lago de Petén Itzá, asi třicet kilometrů jihozápadně od El Remate.

Jízdenka od dopravní společnosti  Fuente del Norte vyšla na 65 quetzalů. Opustili jsme Rio Dulce v jedenáct hodin, abychom někdy okolo čtvrté odpoledne dorazili do Flores. Autobus byl tak nacpaný, že jsem více jak dvě hodiny prostál v uličce. Když jsem si po dvou hodinách konečně sedl, téměř okamžitě jsem usnul a probudil se až pár kilometrů před Flores.

Městečko Flores čítá okolo pětadvaceti tisíc obyvatel a leží na malém ostrůvku přímo na jezeře Lago de Petén Itzá. S pobřežím je spojeno asi pětisetmetrovým mostem, kterého jsme si však ani nevšimli. Ve Flores jsme pobyli všeho všudy asi patnáct minut a už jsme seděli v mikrobuse, který nás měl za 25 quetzalů odvézt do El Remate. Snažili jsme se místnímu přepravci  vnutit skupinovou slevu pro pět pasažérů. V mikrobuse jsme se totiž seznámili se třemi budoucími doktorkami ze Spojených Států. Katy, Lorne a jejich kamarádka, jejíž jméno jsem si nestačil poznamenat, byly v Guatemale na praxi v rámci postgraduálního studia. Snažili jsme se stlačit cenu jízdného na 20 quetzalů na osobu, ale bez úspěchu. Nakonec jsme cenu akceptovali beze změn a vyrazili na cestu do El Remate.

Mikrobus s námi projížděl místy, kudy bych si nikdy nemyslel, že vůbec auto projede. Projížděli jsme skrze tržiště a téměř jsme mohli nakupovat přímo z okénka. Takové malé guatemalské drive-in. Po krátké anabázy s třžištěm, kde jsme se samozřejmě i stali terčem pouličních prodejců ovoce a pití, jsme konečně pokračovali do El Remate.

Jak jsme však zjistili, dostali jsme tak trochu za vyučenou. Zřejmě v relaci k našemu pokusu o slevu. Řidič mikrobusu totiž vůbec nerozuměl anglicky a místo do El Remate nás vezl na hraniční přechod do Belize, který je od jezera Lago de Petén Itzá pouhých čtyřicet kilometrů. Zjistil jsem to pouze náhodou pár kilometrů od hranic. Zaskočilo mě totiž, když jsme jeli tři kilometry více jak dvacet minut. V průběhu cesty jsem se totiž řidiče ptal, jak daleko je to do El Remate. V klidu mi odpovědě, že tři kilometry a pokračoval v jízdě. Po dvaceti minutách humorných narážek na to, že bychom v Guatemale rozhodně nechtěli běžet závod na tři kilometry, jsem se opět obrátil na řidiče. Zeptal jsem se ho, zda zná Hostel Hermano Pedro. Zamyslel se a odpověděl, že mu to nic neříká. Požádal jsem ho, aby nám tedy doporučil jiné ubytování v El Remate. Nechtěl jsem totiž prudit s třemi kilometry, které už jedeme dvacet minut. Zmínka o El Remate řidiče zaskočila. Nechápal, proč chci ubytování v El Remate, když nás veze na hranice s Belize.

V mžiku jsme pochopili situaci a následovalo prudké přerušení naší poklidné jízdy. Během několika minut jsme vystoupili, sundali svá zavazadla ze střechy mikrobusu a nastoupili do jiného, který nás odvezl zpět do El Remate. Velice jsme ocenili rychlé řešení vzniklé situace a hlavně napravení chyby bez extra příplatku na jízdném.

Po páté hodině jsme tak na druhý pokus konečně dorazili do El Remate a ubytovali se v Hostal Hermano Pedro za 75 quetzalů na osobu. Hostel leží na kraji na kraji městečka vpravo na tzv. Main Road.

Guatemala je jedna z oblastí s výskytem malárie i horečky dengue. To znamená, že si tam člověk nemůže nikdy zcela odfrknout, protože komáři roznášející horečku dengue štípou ve dne a jejich malaričtí kolegové od soumraku do svítání. Doporučení, jak se co nejlépe vyhnout komářím štípancům, jsou různá. Od nošení světlého oblečení a dlouhých rukávů až po oželení silných parfémů a kolínských vod. Je také dobré být po setmění v uzavřené místnosti a nehledat noclehy v blízkosti nádrží se stojatou vodou.

Lekníny, Guatemala (Mart Eslem)

Lekníny, Guatemala (Mart Eslem)

Existují i přírodní recepty, jak komáry odpudit. Třeba vlastním tělesným pachem, který jim bude nepříjemný. Nadměrným používáním čerstvého česneku nebo vitamínu B lze docílit příjemné skutečnosti, že komářům budeme nepříjemně “vonět”. Kromě komárů však hrozí, že naše přítomnost nebude v případě česneku příjemná ani našemu doprovodu…

Mayové jako přírodní repelent používali bylinu zvanou tres puntas. Asi také nevoní příliš vábně. Jen o trochu méně agresivní metodou může být vývar z bazalky, kterým se po vychladnutí lze potřít. Má to tu výhodu, že člověk po ní nesmrdí, ale voní jako čerstvá pizza.

V případě štípnutí, chceme-li zmírnit svědění či pálení, můžeme postižené místo potírat rozmačkanými listy bazalky nebo byliny chichibe. Jako prevence proti těmto dvěma tropickým nemocem lze použít další bylinu, zvanou sorosí. Dá se louhovat a pít jako čaj. Díky vlastnostem přispívajícím k čištění krve může být zároveň i lékem proti probíhající malárii či horečce dengue.

Leave a Reply