Kapitola 1 – Do neznáma

By 18.9.2003 Únor 1st, 2016 Deník 003

Na podzim roku 2003 jsem podnikl cestu tak trochu do neznáma. Málo známé i nemnoho navštěvované země na severovýchodním pobřeží jihoamerického kontinentu. A takto jsem své zážitky zachytil na stránkách svého cestovního deníku…

Ještě jsem si ani pořádně v hlavě neuspořádal zážitky z cesty na Antarktidu a již klepe na dveře cesta nová. Podobně jako filmový hrdina Indiana Jones se i Mart Eslem změní z usedlého kancelářského šotka s nažehlenými límečky v drsného, špinavého a zarostlého dobrodruha a zmizí, pokud možno co nejdále od svého rodného kontinentu.

Kdo si snad myslel, že po zkompletování všech sedmi světadílů, přestane má toulavá krev pěnit touhou po nových cestách, ten se velice mýlil. Je tomu právě naopak.

A zrovna tak, ať nikoho ani nenapadne, tázat se, zda alespoň nevyschl inkoust mého cestopisného pera. Touha přinášet informace z více či méně známých i neznámých míst světa je ještě hlubší než samotná touha cestovat.

Rok 2003 budu v budoucnu nazývat svým osobním “rokem Jižní Ameriky”. V druhé polovině září se totiž vydám letos na jihoamerický kontinent již podruhé. Jižní Amerika se prakticky stala mým nejoblíbenějším kontinentem a po návratu z této cesty budu mít zhlédnutou již více jak polovinu jejich zemí.

Jak se v posledních letech stává tradicí, opět se vydám na dalekou cestu s novým společníkem. Nebude to ani Honza, se kterým jsem prožil více jak tři týdny v jižní části Afriky, ani můj bratr Michal, který mi dělal společnost na Antarktidě. Tentokrát vyrazím do světa s Richardem. Nutno na jeho adresu ihned na začátku poznamenat, že se jedná poprvé o společníka, který má, když ne větší, tak určitě srovnatelné zkušenosti s cestováním na vlastní pěst, jako já sám.

Má role “učitele” cestování se tady klidně může poprvé změnit v roli učedníka. Každopádně to bude pro oba z nás velice prospěšné a zároveň i výhodné. Můžeme se jeden spolehnout na druhého naprosto ve všem, což se třeba od mého bratra nemohlo žádat. Bratra jsem vlastně úplně zaučoval a on na mne ve všem naprosto spoléhal. Ke cti mu slouží, že vše se zájmem sledoval a cestování naprosto propadl hned na první pokus. V budoucnu to bude určitě prima společník na cestách, ať již bude doprovázet mne či kohokoli jiného. A sehnat spolehlivého druha pro toulky světem je, alespoň v mém okolí, docela problém. A to věřte, že vím, o čem mluvím!

Jedná se o mou devátou cestu mimo Evropu, bohužel teprve o pátou, kterou budu dostatečně podrobně popisovat. Poprvé se však vydám do končin, o kterých mám pouze minimální informace. Věřte nevěřte, o Antarktidě existuje veliká spousta dostupných informací. Totéž se nedá říci o zemích, kam se spolu s Richardem vydáváme. Oblast Francouzské Guyany, Surinamu, Guyany a ostrova Trinidad a Tobago pro českým jazykem psanou literaturu téměř neexistuje. Dokonce ani můj tradiční pramen informací, průvodce Lonely Planet, je tentokrát nezvykle skoupý na slovo. Samostatný průvodce existuje pouze o ostrově Trinidad a Tobagu. Ostatním třem zemím, v angličtině souhrnně označovaných jako “Guyanas”, je věnováno pouze pár stránek v průvodci celou Jižní Amerikou.

O to více doufám budeme překvapeni (či zklamáni?), až dorazíme na místo, tj. do hlavního města Francouzské Guyany – Cayenne. Zde naše cesta na jihoamerickém kontinentu začne.