Kapitola 2 – Dolmen Resort

Na celý týden jsme se ubytovali v severozápadní části ostrova Malta. Hotel Dolmen Resort, obří komplex čítající snad tisíc pokojů, bary, restaurace, vlastní lázeňské středisko a čtyři venkovní bazény, leží na východním břehu zátoky St. Paul´s Bay. Je součástí největších maltských letovisek Bugibba a Qawra.

Byla to pro mě docela změna po letech, kdy jsem na cestách dával přednost levným hostelům a dělil se téměř o všechno s baťůžkáři z celého světa. Podobné hotely jako je Dolmen Resort mi připadají jako velice neosobní a nudná místa. I když já se bavil královsky sledováním smažících se turistů na stovkách lehátek a hlavně při akcích animačního hotelového týmu, který měl za úkol zábavu hostů.

Nejdříve obíhali dav a zkoušeli postřeh mnoha dobrovolníků. Zkouška spočívala v zachycení padající tyčky. Figurant držel tyčku a dobrovolník ji musel chytit než spadla na zem. Odpočítávání na tři a potom většinou pád tyčky na zem.

Většina lidí tyčku alespoň jednou ze tří pokusů chytila. Mně se to bohužel nepodařilo. Zkusil jsem si to společně s naléhající Madalenou, ale ani jeden z nás nebyl úspěšný. Dostali jsme na frak od maminky Lenky i starší sestry Dominiky.

Zkoušení postřehu vystřídal aerobic ve vodě. Většinou „sejratí“ vorvani v plavkách. Byli hrozně happy, jak dělají něco pro své zdraví. Podobnou aktivitu však očividně provádějí pouze jednou až dvakrát do roka. Na rekreaci u moře, aby se cítili „trendy“ a „in“. Dalšího komentáře se raději zdržím…

Hlavně, když jsou spokojené mé dcery. To je hlavní. Kvůli nim se obětuji, vypnu mozek a užiju si tu bezduchou komerci. Ono je to někdy fajn, úplně si vygumovat hlavu a prostě se jen tak bezduše povalovat. Jednou za pár let to vydržím a pak to budu muset zkompenzovat jinými normálními cestami.

Celý týden se válet u hotelu stejně nevydržím. Však mám připraveno několik výletů. Samozřejmě po svém.

Všechny nabídky na organizované masové šílenství jsem odmítl. Od delegátky jsem si pouze vytahal informace, které se mi hodily. Jsem zásadně proti tomuto boomu masového cestování. Hromady lidí jezdí na krásná místa naší planety a akorát je zbytečně zasviní a zničí. Když chce člověk určitá místa vidět, měl by si je trochu zasloužit. Překonat určité obtíže a překážky. Ne si to zaplatit, mít všechno co nejluxusnější, nechat si vše nosit na zlatém podnose až k nosu. To není ono.

Cestování je o obtížích na cestě, o problémech a překážkách. Někdy i o strachu a obavách. To je to pravé koření. Pak si toho člověk jinak váží. Vyžadování luxusu podle mě obrovsky zatěžuje životní prostředí. Když se chtějí miliony turistů každý den koupat, nevydrží ani den bez jídla a vyžadují na každý den čisté oblečení, tak musí příroda dostávat obrovsky na frak. Je to pouze můj osobní názor a lidi si to stejně udělají po svém. Měli by o tom, ale aspoň začít přemýšlet. Pak budou mít třeba šanci vyfotografovat si čarokrásná místa naší planety, aniž by hledali záběr bez hromad pohozených či naplavených odpadků na všech těch místech, která jsou dnes tak lehce a snobsky dostupná.

A proč jsem tedy jel na Maltu s využitím cestovní kanceláře, když jsem tak vysazen proti jejich produktům? Důvod byl ryze finanční. Kdybych jel na vlastní pěst, jen letenky by mě stály skoro stejnou sumu jako celý zájezd od cestovky. A já nechtěl jet tentokrát sám, ale vzít své holčičky s sebou. Trochu naivně jsem si myslel, že se Madalena trochu otrká v angličtině, když už dva roky navštěvuje anglickou školku. Bohužel i pouhá přítomnost její rodiny stačí k tomu, aby zarputile odolávala všem pokusům o konverzaci. Musím s ní být trpělivý, ono se to časem poddá. I Dominika to potřebuje jako sůl. Ta to aspoň nesměle zkoušela. U jednoho pokusu jsem byl i přítomen. Dělal jsem však schválně, že k ní vůbec nepatřím, aby se v tom pořádně vykoupala. Poslali jsme jí koupit nějaké sendviče ke svačině. Úkol splnila použitím pouhých dvou slov : „Four tuna“. Přinesla nám čtyři tuňákové sendviče.