Možná to znáte. Víkend a na programu vícedenní pracovně společenská záležitost. Manželky či přítelkyně se většinou takovýchto akcí neúčastní. Podstatou setkání totiž většinou bývají přebory v opíjené se čímkoli. A podobné záležitosti každá opravdová dáma mile ráda oželí.
Vezmete si tedy s sebou kamaráda, pro kterého je veškerá pracovní konverzace naprosto nudnou a nepochopitelnou zábavou. Zabaví se tedy po svém. Vždyť pití je všude takový přebytek!
Do podobné situace se dostal můj kolega, který si vzal kamaráda s sebou na zábavně pracovní setkání výrobců a prodejců elektroniky. Jeho doprovod se začal opíjet již po dopoledním příjezdu na akci. Obava z veliké ostudy se však nenaplnila. Naopak, alkohol rozvázal jazyk a naprostý laik se stal uprostřed odborníků absolutní hvězdou večera.
Neprojevil však své znalosti z oblasti elektroniky, nýbrž exceloval výmysly z oblasti vinařství a hudby. Po deseti pivech přišel ke stolku, u kterého probíhala ochutnávka burčáku. Jedna sklínka mu také byla nabídnuta.
Po prvním loku obsah úst vyplivl zpět do skleničky a s údivem vyhrkl : “Proboha, co to je!”
Pan vinař, v přesvědčení, že se jedná o znalce ihned spěchal s omluvou : “Pardon pane, velice se omlouvám, omylem jsem to natáhl při čepování ze dna!”
Podnapilý kamarád využil situace a obšírně začal vykládat o svém dědovi, který vlastní vinice ve vinařské oblasti Velkých Žernosek. Napovídal vyděšenému vinaři takové báchorky, až si vysloužil jako bolestné i několik lahví s sebou domů. S grácií však dar odmítl a pokračoval v započaté hře i u nedaleké cimbálové muziky.
V přestávce mezi hudební produkcí se přimotal ke sličné houslové sólistce a požádal ji, zda by mu nezapůjčila své housle. “Mám nedodělanou konzervatoř ve hře na housle,” lakoval sličnou dámu. Slečnu neobvyklý požadavek očividně zaskočil, ovšem jak se dalo očekávat zdvořile odmítla. Takovéto nástroje, navíc značně cenné se prostě nedávají z ruky. Dodnes jistě netuší, jak moudře jednala a zachránila svůj nástroj od jistojisté újmy!
Vrchol večera se však teprve blížil. Několik účastníků konference si dovezlo kytary a rovněž podpořeno pivem a vínem, jalo se zpěvu. Představení, tahající všechny přítomné nesnesitelně za uši, vzbuzovalo u všech posluchačů salvy smíchu. Každý se snažil zakrýt svůj dojem, ovšem smíchem zrudlé obličeje mluvili sami za sebe.
Ke konci produkce povstal náš kamarád a s hlasitými výkřiky, “Bravó, bravó” a potleskem přicházel blíže ke kytaristům. “To bylo úžasné!” nešetřil chválou. A přes komický výraz zkoprnělých hudebníků a snad i diváků pokračoval : “Nevydali jste již nějaké CD? Rád bych si jej zakoupil! Mám totiž nedokončenou konzervatoř a to bylo prostě něco. Jsem milovníkem hudby a to jsem ještě neslyšel!” S dalším potleskem a výkřiky obdivu se poté vypotácel kolem desáté večer ze sálu na pokoj a tam usnul.
Probudil se až do bolavého rána. Alespoň co se hlavy týče. Jedno mu však již nikdo neodpáře. Stal se největší hvězdou a uznávanou kapacitou v oblasti hudby a vína.