Kapitola 12 – Chichén Itzá

By 19.1.2009Deník 013

Mayské město Chichén Itzá bylo po několik staletí ztraceno v neprostupné nepohlcující džungli Yucatanského poloostrova v dnešním jižním Mexiku. Toto místo je odpradávna zahaleno množstvím tajemství. Údajně bylo opuštěno ze dne na den a zůstalo po celých třista let v zapomnění. Aby zkáza byla dokonalá, dorazili na Yucatán v 16. století španělští burani, jako zástupci všemocné a domýšlivé západní civilizace. Zničili převážnou část mayských letopisů a starých rukopisů. Díky sprosté touze po zlatu a bohatství neexistují dnes žádné jisté zprávy a musíme se uchylovat k pouhým domněnkám.

Hloupé agresivní hordy evropských nájezdníků, ve jménu katolické církve, která měla tu drzost vyměnit místní božstva za jediného pravého Ježíše Krista, vyvraždili jen na území dnešního Mexika okolo dvanácti milionů původních indiánů. Na tento hrůzný indiánský holocaust jim stačilo pouhých padesát let.

Chichén Itzá bylo založeno roku 400 našeho letopočtu a původně se údajně jmenovalo Uccyabal. Město bylo díky nedostatku vody opuštěno a později znovu osídleno mayským kmenem Itzá. Mayské kroniky o tomto kmeni hovoří jako o vodních čarodějích a název Chichén Itzá se dá volně přeložit jako „bezedná studna lidu Itzá“.

Chichén Itzá, Yucatán, Mexiko (Mart Eslem)

Chichén Itzá, Yucatán, Mexiko (Mart Eslem)

Vstávali jsme okolo šesté hodiny, abychom mohli být mezi prvními úterními návštěvníky ruin. Byl jsem dokonce úplně první návštěvník, který si toho dne ráno koupil vstupenku. Vyšla na 111 mexických pesos, ke kterým jsem si za dalších 35 pesos koupil povolenku k pořízení filmového záznamu na svou videokameru.

Vstupovali jsme do areálu jeho západní branou. Já jako první a Richard jako druhý hned za mnou. Pouze jsme na svůj vstup museli přes hodinu čekat. Areál se totiž otevírá až v osm hodin.

Slunce bylo jemně nad obzorem, blankytné nebo poseté sněhobílými obláčky a před námi se zpoza stromů vynořila Kukulkánova pyramida. Být mezi prvními návštěvníky areálu se opravdu vyplatí. Člověk si vše užívá o samotě a vychutnává okamžik, kdy výhled není rušen žádnými pobíhajícími figurkami turistů.

Po ránu je Chichén Itzá liduprázdné, Yucatán, Mexiko (Mart Eslem)

Po ránu je Chichén Itzá liduprázdné, Yucatán, Mexiko (Mart Eslem)

Kukulkánova pyramida, které se také říká El Castillo, dvakrát do roka udivuje tisíce návštěvníků působivým „představením opeřeného hada“. Ve dnech jarní a podzimní rovnodennosti, tedy 21. března a 21. září, stávali před severním průčelím pyramidy desetitisíce mayských věřících. Stejně jako dnes turisté čekali na okamžik, kdy se slunce nachází v zenitu a jeho paprsky dopadající kolmo na zem vytvářejí jedinečnou hru světla a stínu.

Kombinací světla a stínu vzniká dojem, že se z vrchu pyramidy plazí po schodišti na zem velký světelný had. Dole pod schodištěm, u úpatí pyramidy, totiž stojí dvě obří kamenné hadí hlavy.

Kromě mystických dovedností je pyramida i svědkem matematických znalostí starých Mayů. Čtyřstranná devítistupňová pyramida má na každé své straně jedno schodiště. Každé schodiště čítá 91 kamenných stupňů. Připočítáme-li k tomu i nejvyšší plošinu, dostáváme číslo 365, tj. počet dní v roce. Na vrcholku pyramidy lze poté nalézt 52 kamenných desek, tedy stejné číslo, jako počet týdnů v roce.

Okolí pyramidy má i pozoruhodnou akustiku. Mystika zřejmě hrála v životě Mayů velikou roli. Hlavně mayští kněží ji využívali k ohromování a hlavně ovládání věřících. Tedy trik, který slouží k manipulaci stáda v téměř každém náboženství. Uctívání Quetzalcoátla, hada se zeleným peřím, kterého Mayové nazývali Kukulkán, proto nebude žádnou výjimkou.

Opeřený had Quetzalcoátl nebo Kukulkán je pro Maye stejně významným prorokem jako Buddha pro buddhisty nebo Mohamed pro muslimy. Mayové na návrat svého proroka čekají odpradávna. Když se v 16. století objevil v Mexiku krvelačný Hernán Cortéz, byl považován za posla velkého proroka a místní obyvatelstvo se mu neodvažovalo postavit na odpor. Za to také zaplatilo vysoce krvavou daň.

Původní prorok přišel z východu údajně před pěti nebo čtyřmi tisíci lety, tj. v období mezi lety 3000 až 2000 před naším letopočtem. Dle maleb se spekuluje o tom, že mohl připlout lodí ze starověkého Egypta.

Kukulkánova pyramida, El Castillo, Chichén Itzá, Yucatán, Mexiko (Mart Eslem)

Kukulkánova pyramida, El Castillo, Chichén Itzá, Yucatán, Mexiko (Mart Eslem)

Druhý nositel jména prorokova se objevuje údajně v letech 974 až 999 našeho letopočtu. Tento zřejmě náčelník toltéckého kmene byl údajně stavitelem pyramidy v Chichén Itzá, která se proto nazývá Kukulkánův chrám.

Zajímavé je, že oba proroci žili mezi Mayi údajně 52 let. Od jména prorokova je odvozeno i pojmenování dnes již velmi vzácného ptáka čeledi trogonovitých. Kvesal chocholatý, rudo-zeleně zbarvený pták s dlouhými, kovově lesklými ocasnými péry, sloužil Mayským bohům jako posel a mnozí v něm spatřovali boží podstatu a ztělesnění krásy. Mayští kněží používali jeho dlouhá zelená ocasní péra k ozdobě.

Quetzál je velice citlivé zvíře. Nemůže proto žít v zajetí, a pokud je zavřeno do klece, téměř okamžitě zahyne. Je po něm pojmenována i guatemalská měna a vyskytuje se i v národním znaku a ve státní hymně Guatemaly. Symbolizuje svobodu.

Jihovýchodně od pyramidy stojí pozoruhodný Chrám bojovníků „Templo de los Guerreros“. Chrám obklopuje komplex Tisíce sloupů. Jakási předsíň chrámu byla postavena již stavitelským způsobem kmene Toltéků, protože kamenné pilíře kdysi podpíraly dřevěnou střechu a Mayové nic takového údajně neznali.

Chrám bojovníků „Templo de los Guerreros“, Chichén Itzá, Yucatán, Mexiko (Mart Eslem)

Chrám bojovníků „Templo de los Guerreros“, Chichén Itzá, Yucatán, Mexiko (Mart Eslem)

Vlastní Chrám bojovníků je jakousi čtvercovou pyramidou s pravidelnými stranami o délce čtyřiceti metrů. Chrám sloužíval jako sněmovní místo válečníků a mezi tisíci sloupy se vedly rozpravy o válkách a rozhodovalo se o nových válečných výpravách.

U východního konce chrámu stojí zbytky parních lázní a také ruiny hřiště pro posvátnou míčovou hru nazývanou dnes jako „Juego de Pelota“.

Hřiště pro Juego de Pelota, Chichén Itzá, Yucatán, Mexiko (Mart Eslem)

Hřiště pro Juego de Pelota, Chichén Itzá, Yucatán, Mexiko (Mart Eslem)

Hřišť je v areálu celkem šest, ovšem to největší leží v severozápadním cípu Chichén Itzá. Stará míčová hra na tomto největším hřišti ve Střední Americe spočívala v souboji dvou družstev sestavených pouze z určitých pečlivě vybraných či privilegovaných osob. Toto největší dosud známé hřiště má úctyhodné rozměry 146 metrů na délku a 36 metrů na šířku. Podstatou hry bylo prohodit tvrdý kaučukový míč kamenným kruhem upevněným na zdi ve výši osmi metrů.

Prohození míče kruhem značilo překonání temnoty, Juego de Pelota, Chichén Itzá, Yucatán, Mexiko (Mart Eslem)

Prohození míče kruhem značilo překonání temnoty, Juego de Pelota, Chichén Itzá, Yucatán, Mexiko (Mart Eslem)

Míč symbolizoval boha světla a tím pádem i slunce. Prohození míče kruhem proto značilo překonání temnoty. Hráči museli udržovat míč v neustálém pohybu, protože hra světla a stínů se také nikdy nezastaví. K tomuto účelu mohli používat pouze lokty, kolena a bedra. Hra měla zřejmě vždy svého vítěze, protože světlo nad temnotou také pokaždé zvítězí.

Velmi oblíbené hře přihlížel i král, který odměňoval vítěze různými dary. Na místě se rozhodovalo i o osudu poraženým. Po skončení hry docházelo ke krvavým obětem. Některé zdroje uvádějí, že obětováni byli vítězové míčové hry. Většina se však přiklání k názoru, že životem přímo na hřišti zaplatili poražení.

Mayská kultura se totiž nevyznačovala pouze úžasnými znalostmi z různých oborů lidské činnosti, dnes by se dalo říci vědy, ale také nezvykle krvavými náboženskými obřady. Krev je totiž dle Mayů nositelem vesmírné životní energie. Podle kněžích měla nadpřirozenou sílu jak pro lidi, tak i pro bohy.

Procházeli jsme se po Chichén Itzá několik hodin, a proto jsme měli dostatek času prohlédnout si i další dvě výjimečná místa. Nejdříve jsme došli k posvátné studni „Cenote Sagrado“. Čtyřicetčtyři metry hluboká studna se nachází asi pětsetmetrů severozápadně od pyramidy.

Posvátná studna Cenote Sagrado, Chichén Itzá, Yucatán, Mexiko (Mart Eslem)

Posvátná studna Cenote Sagrado, Chichén Itzá, Yucatán, Mexiko (Mart Eslem)

Posvátná studna, stejně jako spousta dalších cenotes, vznikla díky sesuvu půdy ve vápencovém povrchu Yucatánu. Celý poloostrov je jednou velkou vápencovou planinou s velikým množstvím podzemních pramenů a řek. Do studny byly údajně svrhávány lidské oběti. Dle legend hlavně panny oblečené do bílých tunik s květinovými věnci okolo krku. Oběti měly sloužit ke ztišení hněvu bohů v období sucha a jistě jako v každém náboženství byly i určitou formou utužování či prosazování moci místních kněží. Čtyřiačtyřicítka je také dle čínské numerologie hned dvojnásobným symbolem smrti. Náhoda? Na dně studně byla nalezena spousta lidských koster, ovšem většina z nich překvapivě patřila mužům. Sloužila tedy spíše k likvidaci nepohodlných osob? A jaká další tajemství skrývají její tajemné hlubiny?

Vysocí mayští kněží dokázali zakreslovat pohyby hvězd a dle nich i předvídat budoucí události. V jihozápadním části Chichén Itzá stojí hlavní hvězdářská observatoř. Na vrchol kamenné věže vede spirálovité schodiště, a proto observatoř nazvali španělští dobyvatelé „El Caracol“ (Hlemýžď).

Mayská observatoř El Caracol (Hlemýžď), Chichén Itzá, Yucatán, Mexiko (Mart Eslem)

Mayská observatoř El Caracol (Hlemýžď), Chichén Itzá, Yucatán, Mexiko (Mart Eslem)

Mezi kameny tlustých zdí se nacházejí malé štěrbiny a okénka. Jsou orientovány přesně na čtyři světové strany a k nejdůležitějším souhvězdím. Navíc terasa budovy směřuje k planetě Venuši. Tato hvězda je právě symbolem boha Kukulkána. Navíc orientace budovy přesně kopíruje dráhu Slunce od období, kdy za letního slunovratu vychází do doby jeho západu v den zimního slunovratu.

O ohromných astronomických znalostech starých Mayů tedy nemůže být rozhodně pochyb. Přišli ke svým znalostem svou vlastní pílí? Nebo jim bylo napovídáno? To se pravděpodobně asi již nikdy nedozvíme.

Často si na podobných místech kladu otázku, zda zánik podobných civilizací nebyl účelově řízen z jiných světů či dimenzí. Dává to i trochu smysl. Civilizace Inků, Mayů i Aztéků zanikly a jejich znalosti upadly v zapomnění přičiněním rozpínavosti naší povrchní západní civilizace. Může to být důkaz toho, že materiálně založená společnost si jednoduše nezaslouží přístup k určitým znalostem či silám. Touha po bohatství a moci by nutně vedla k jejich zneužití a možná by jen uspíšila, dle mého názoru, stejně již dávno nevyhnutelný zánik našeho prázdného způsobu života.

Nadějí na udržení života na naší planetě je pouze přechod k tradičnímu způsobu života, tzv. přírodních národů, nebo-li s trochou nadsázky řečeno, návrat na stromy. A na rozdíl od nás to Mayové, dle mého, věděli či tušili již před stovkami let, kdy bílý člověk vstoupil do jejich životů a nepochopitelně si počínal doslova jako slon v porcelánu. Tím již naši předkové nastartovali nezastavitelný koloběh událostí, který možná opravdu jednou dovede lidstvo až k totální apokalypse…

Leave a Reply