Kapitola 1 – Barcelona

By 6.10.2012Deník 021
David Surý v letadle (Mart Eslem)

Do Pamplony jsme dorazili v pátek až před desátou večer. Informační kancelář byla už zavřená jak na nádraží, tak i v centru města. Od nočních hlídačů autobusového areálu jsme se také nic důležitého nedozvěděli.

Barcelona.
Mě osobně ulice katalánské metropole silně připomínaly mé oblíbené hlavní město Argentiny, Buenos Aires. Architekturou, koloritem, pouličním mumrajem a dokonce i barvami žluto-černých taxíků.

K přesunu do Španělska jsme jako nejvhodnější (a ukázalo se, že i jako nejlevnější) variantu, zvolili letecký přesun z Prahy do Barcelony. Tři hodiny od opuštění letištní plochy mezinárodního letiště Václava Havla v Praze Ruzyni, jsme se už volně procházeli po sluncem zalitých ulicích katalánské metropole Barcelony.

David Surý v letadle (Mart Eslem)

David Surý v letadle (Mart Eslem)

Užili jsem si tak několika hodinové procházky na lehko. Během následujících dní nás totiž čeká neustálé pochodování v plné polní. V Barceloně jsme si tedy naposledy, před začátkem Svatojakubské pouti, mohli odložit velké batohy na pokoj ubytovny.

Přenocovali jsme v předem vytipovaném hostelu ARIBAU na adrese C. Aribau 37 (www.hostalaribau.com) Dvoulůžkový pokoj přišel na 35 euro.

Kromě prohlídky barcelonských ulic a pamětihodností bylo cílem naší odpolední procházky zjištění dopravního spojení do Pamplony v provincii Navarra. Spojení existuje jak vlakové, tak autobusové. Autobusové je ovšem téměř o polovinu levnější. Z Barcelony jezdí autobus sice dvakrát denně, ovšem pro nás v celkem nevhodné časy. Spoj ve 14.40 hodin jsme propásli a bohužel jsme přišli i o možnost využít večerní spoj ve 21.15 hodin. Měli jsme totiž už zaplacený nocleh. Zakoupili jsme si tedy jízdenky na páteční odpoledne. Vyšly na 25,90 euro pro jednoho.

Autobusové nádraží v Barceloně (Mart Eslem)

Autobusové nádraží v Barceloně (Mart Eslem)

Lehkou komplikací byla omezená otevírací doba pokladny dopravní společnosti ARES. Pokladna pro přímé spoje z Barcelony do Pamplony bývá totiž otevřena pouze dvakrát denně, vždy po dobu dvou hodin před odjezdem jednoho ze spojů.

Je složité během necelého jednoho dne nějak plánovaně a koncepčně zvládnout prohlídku více jak jeden a půl milionové Barcelony. Chodili jsme proto víceméně jen tak nazdařbůh jejími ulicemi. Mě osobně ulice katalánské metropole silně připomínaly mé oblíbené hlavní město Argentiny, Buenos Aires. Architekturou, koloritem, pouličním mumrajem a dokonce i barvami žluto-černých taxíků.

Hodiny strávené v ulicích utekly jako voda mě i Davidovi. Oba se totiž vyžíváme ve fotografování a navíc jsme s sebou měli malé víceúčelové krabičky, které umí fotografovat i filmovat. Navíc vynikají možností úžasné šíře záběrů, které snímkům dodávají zcela neobvyklou atmosféru, naprosto nesrovnatelnou s běžnými fotoaparáty.

Nadchod (Mart Eslem)

Nadchod (Mart Eslem)


Barcelona (Mart Eslem)

Barcelona (Mart Eslem)

Blbli jsme proto u vodotrysků a fontán na Placa Catalunya, pod vítězným obloukem (Arc de Triomf) i v okolí bizarně výjimečné stavby kostela Sagrada Familia, kam jsem se podíval po devíti letech od mé první krátké návštěvy Barcelony.

Naše foto i video smršť mnohdy až budila pozornost okolí. V očích kolemjdoucích jsme však často mohli číst spíše rozpaky nad tím, zda nám snad nepřeskočilo…

Barcelona, Španělsko (Mart Eslem)

Barcelona, Španělsko (Mart Eslem)


Sagrada Familia (Mart Eslem)

Sagrada Familia (Mart Eslem)

V podobném stylu pokračovalo i páteční dopoledne, kdy jsme potřebovali vyplnit čas zbývající do odjezdu našeho autobusu. Taxíkem jsme si odvezli batožinu do úschovny na autobusovém nádraží Estació d´Autobuses Barcelona Nord a šli se projít směrem k pobřeží Středozemního moře.

David Surý v Barceloně (Mart Eslem)

David Surý v Barceloně (Mart Eslem)


Graffiti v Barceloně (Mart Eslem)

Graffiti v Barceloně (Mart Eslem)

Nakoupili jsme si předtím jídlo a pití na malý plážový piknik. V malém marketu jsme sledovali podivnou scénku. Šedovlasá paní si u pokladny plačky stěžovala na odcizení peněženky s hotovostí i doklady. Zpočátku nám jí bylo upřímně líto. Když jsem ji však pozoroval déle, začalo být stále evidentnější, že se jedná spíše o hereckou etudu.

Most v Barceloně (Mart Eslem)

Most v Barceloně (Mart Eslem)


Nábřeží v Barceloně (Mart Eslem)

Nábřeží v Barceloně (Mart Eslem)

Pokladní marketu na její nářek nebrala příliš ohled a došlo mi, že se jedná o pokus získat nákupu zdarma. Paní totiž chodila za zády pokladní, předstírajíce hledání peněženky. Přitom se však čas od času výraz jejího obličeje prudce změnil z útrpného na bistře hledající. Hledající pod pultem slečny pokladní.

I předstíraný pláč vykazoval logické vady. Umím se vžít do paní a podobné situace, a proto by bývaly na místě i opravdové slzy beznaděje a lítosti, místo šklebení a halekání.

Můj úsudek se také nakonec ukázal i správným. Když paní pochopila, že ji v obchodě pšenka nepokvete, v mžiku jej opustila zadním východem. Když jsme pak okolo ní na ulici procházeli, ani trochu už nevykazovala symptomy zhrzelé okradené oběti.

Pláž v Barceloně (Mart Eslem)

Pláž v Barceloně (Mart Eslem)

Za poledního slunce jsme se procházeli pěšinkami v Parc de la Ciutadella pod korunami stromů v okolí katalánského Parlamentu, dokud jsme nedošli ke vchodu do zoologické zahrady. Její areál jsme museli obejít a poté už bylo možné občas zahlédnout třpyt mořské hladiny mezi budovami na pobřeží. Celou dobu jsme znovu samozřejmě měli v plné permanenci naše záznamové přístroje.

Velkou dávku záběrů jsme pořídili  i v okolí výškové budovy Casino de Barcelona a hlavně na pláži u jachetního kotviště Port Olimpic.

Na pláži Barceloneta jsme si potom ve stínu palmy dopřáli skromný avizovaný piknik. David se stihl dokonce i bosky proběhnout v chladivých mořských vlnách, omývajících písečnou pláž…

Leave a Reply