Až na občasné lehké turbulence byl let celkem klidný a skoro celý jsem jej prospal. Asi v půl páté ráno nás vzbudili a celým rozespalým a prochladlým nám servírovali snídani. Při její konzumaci jsme napůl ještě spali, a proto se Honza kousl do rtu tak silně, až mu tekla krev. Já se snažil pro změnu napíchnout kousky ovocného salátu, aniž jsem si předtím sundal z misky ochranou fólii.
Už se nemůžeme dočkat až v Londýně vystoupíme a to přestože budeme muset na další spoj do Vídně skoro čtyři hodiny čekat. Projdeme se po bezcelní zóně, mám tam již vyhlédnuty nové miniaturní lahvičky od whisky do své sbírky a čtyři hodiny jistě utečou jak voda.
Pobyt na londýnském Heathrow již byl hodně náročný. Více jak čtyřiadvacet hodin jsme pořádně nejedli ani nepili a navíc, co je ještě nepříjemnější, jsme se nemohli pořádně umýt. Odlet z britských ostrovů se má uskutečnit někdy po půl desáté londýnského času. Velice bychom všichni ocenili, kdyby se do třetice odletělo včas a bez zbytečných okolků. Volat jsem domů Lence abych si objednal k večeři zelnou polévku a kuřecí řízek s bramborovou kaší. Už abych byl doma!
Cesta z Londýna přes Vídeň do Brna, to musel vymyslet opravdový koumák. Je to poprvé, co se z nějaké své daleké cesty nevracím letadlem do Prahy, hrůza. Jestli mně něco na mých cestách nebaví, tak jsou to cesty domů, ty bych zrušil. Cesta do nového a neznámého prostředí je vždy plná očekávání a určitého napětí, kdežto dlouhé vlekoucí se návraty mně s odpuštěním “serou”.
Jako bych to přivolat, čtyřicet minut zpoždění! Poslední letecký přesun naší zářijové Odyssei se zdál jakoby nekonečný. Minuty na palubě sto padesáti místného Airubusu A320 se neobyčejně vlekly. Doufám, že všechna naše zavazadla ve Vídni budou v pořádku. Další zpoždění by bylo na nás již přespříliš.
Pomalu končí má nejnáročnější cesta, navštívil jsem šest nových zemí a mám další zážitky na celý život. Možná někdo z ostatních členů naší skupiny je nespokojený a naštvaný na horu problémů a starostí, které nás v uplynulých třech týdnech potkali. Ovšem já na svých cestách pokládám vše, tj. i negativní aspekty cestování a věci, které se mi nelíbily, za zážitky a cenné zkušenosti pro další výpravy do širých končin světa.
Do Vídně jsme dorazili v půl druhé odpoledne. Návrat na půdu naší rodné vlasti však máme stále ještě před sebou. Na vídeňském letišti mně a hlavně Honzu naštvalo, když naše vyřezávané hole z Jižní Afriky přišli spolu se zavazadly poničené. Měli jsem čtyři hole, každý dvě a všechny jsme dohromady svázané obalili igelitem. Na konci našeho třetího letu na cestě z Afriky však zničili Honzovu hůl, jejíž rukojeť tvořila vyřezávaná hlava žirafy. Při přepravě mezi zavazadly se žirafě ulomili obě uši, a tak může Honza tento suvenýr vyhodit. Dost ho to naštvalo.
Také Vašek se zlobil, jelikož jeho kufr byl díky rozbitému zipu napůl otevřený. Nebyl si proto jistý, zda se mu nepoztrácely vyfocené filmy, které v něm měl uloženy. I přes tyto nepříjemnosti jsme však v klidu našli řidiče, který zde již čekal, aby nás odvezl do Brna.
A tady naše veliké jihoafrické dobrodružství končí. Maximálně si rozdáme vzájemně adresy a poté se z Brna již vydáme každý svou cestou. Užiji si tedy zase po nějakou dobu svého domova, před Vánoci přivítám na svět svého potomka a budu přemýšlet a snít o dalších cestách, které v budoucnu podniknout…
〈 Předchozí kapitola ¦ Deník 001 〉