Kapitola 1 – Pobaltí

By 15.4.2007 Únor 15th, 2016 Deník 008

Po zkušenostech z cesty na Ukrajinu jsem se rozhodl využít osobní automobil i jako dopravní prostředek při cestě do Pobaltí. Litevsko, Lotyšsko a Estonsko. Tři bývalé sovětské satelity, násilím přidružené k bolševické Stalinově říši. Dnes již samostatné členské země Evropské Unie se staly v dubnu 2007 cílem mé další cesty za poznáním.

Tentokrát mi společnost budou dělat vyzkoušení parťáci Richard a Pavel. Původně měl s námi vyrazit i můj bratr Michal, ovšem studijní povinnosti mu v cestování zabránily. Nakonec se ukázalo, že k naší veliké výhodě. I ve třech jsme se společně s našimi zavazadly jen ztěží poskládali do Fabie combi. Další osoba a zavazadla navíc by dobu trávenou v kokpitu změnily na malé martýrium.

14. dubna, okolo desáté hodiny jsme opustili Ústí nad Labem a vydali se směrem na Ostravu. Necelých pět set kilometrů téměř výhradně po dálnici jsem si zpestřili několika zastávkami. Nejdelší jsme okolo jedné hodiny odpolední využili k obědu v motorestu “U Devíti křížů”.

Před pátou odpolední jsme již byli pár kilometrů od Ostravy, kde jsem měli naplánovaný nocleh v malebném asi čtyřtisícovém Brušperku. V první polovině února 2007 totiž došlo, ve spolupráci s geografickým magazínem Koktejl, k setkání členů nově založeného klubu 7K. Klub sedmi kontinentů, sdružující všechny cestovatele pocházející z Česka, kteří navštívili všechny světadíly naší planety, vznikl na popud mé maličkosti. Mart Eslem totiž toužil setkat se s lidmi, kteří zažili ten stejný pocit. Pocit zkompletování sbírky všech světadílů. 17. února došlo při besedě v rámci veletrhu Holiday World 2007, na holešovickém výstavišti v Praze, k prvnímu setkání členů klubu. Včetně mne, obdrželi prestižní certifikáty klubu 7K i Jiří Kolbaba, Rudolf Švaříček, Miroslav Hrdý a manželé Jiří a Věra Homolovi.
Když se sejde několik lidí, kteří mají hodně procestováno, čas plyne jako voda. I celý den je málo na porovnávání všech zážitků. Na závěr velice příjemného povídání u piva nás pan Homola všechny pozval kdykoli na návštěvu k němu domů do Brušperku. A proto jsem zhruba dva měsíce po našem setkání velice rád využil jeho pozvání.

Homolovi neměli vůbec žádný problém s naší tříčlennou ekipou. Ubytovali nás v pokojích po jejich odrostlých dětech a vůbec celý den se o nás báječně starali. Cítili jsme se u nich, bez přehánění, jako doma. Čerstvě povlečené postele pro všechny tři. Vynikající večeře i snídaně. Dokonce s námi zašli i na pivo do nedaleké hospůdky.
Tématem nepřetržitého hovoru bylo samozřejmě cestování. Co také jiného, když osazenstvo u stolu mělo dohromady na svém kontě určitě takových sto dvacet zemí světa. Milým hostitelům patří za vše obrovský dík. Lepší start naší cesty jsme si ani nemohli přát…