Sir Francis se k nám ve svém průlivu chová na zpáteční cestě zatím velice milosrdně. Loď se samozřejmě ve vlnách někdy i celkem slušně houpe, ovšem to je zřejmě na volném moři normální. Sice nám občas spadne něco ze stolu, ale jinak den probíhá za slunečného počasí v naprostém klidu.
Máme před sebou celý den lenošení. Začali jsme již zkraje, když jsme vypustili snídani a vydrželi spát až do deseti. Předpokládám, že nás k opuštění postele přesvědčí až oznámení času oběda. Stejně se na lodi nedá, kromě čtení vleže na posteli nic jiného pořádně dělat. Přednášky ve společenské místnosti mne nijak extra nezajímají, a tak jediné, kromě čtení na pokoji, o čem uvažuji, je návštěva posilovny. Doufám, že neustálé naklánění lodi ze strany na stranu vůbec umožní seriózní cvičení, u kterého se člověk spíše nezraní.
Nejít na snídani, tím jsem se dopustil veliké chyby. Hlady se mi udělalo nevolno a ani oběd můj stav nikterak nevylepšil. Spíš naopak, v jídelně se mi skoro přihoršilo a velmi brzo jsem se poroučel zpět do kajuty. Naštěstí se mi podařilo usnout a ze všeho se vyspat.
Zaspal jsem však díky nevolnosti prohlídku strojovny naší lodi. Ani jsem nezpozoroval, že se jí zúčastnil můj bratr. Po návratu a mém probuzení, referoval o svých zážitcích. Hlavní lodní inženýr vyprávěl o hurikánu, který zastihl podobnou skupinu jako jsme i my před třemi týdny.
Přes loď se přelévaly až patnáctimetrové vlny na rozdíl od těch dnešních, sotva třímetrových. Dle předpovědi počasí nás nic podobného nečeká a budeme patřit k těm šťastlivcům, kteří obeplují mys Horn na klidném moři za příznivého počasí.
Ovšem i kdyby se nějaká bouře přece jenom strhla, máme být v klidu. Polar Star byla stavěna jako záchranná vyprošťovací loď. Je tedy velice stabilní a téměř nepotopitelná. (poznámka autora : “To říkali o Titaniku také”.) V přeneseném slova smyslu se jedná o jakousi Toyotu Landcruiser na moři.
S lehkou, zřejmě mořskou nemocí, jsem bojoval až téměř do večera. Okolo sedmé jsem spolkl jednu tabletu kynedrilu a udělalo se mi lépe. Cítil jsem se poté dostatečně v pořádku k bezúhonnému absolvování dnešní večeře.
Ba co více, po jídle jsem popíjel v baru na přídi se souputníky, kteří se během plavby stali našimi přáteli. Vydrželi jsme u červeného vína až skoro do půlnoci. A to i přestože je pro mne i pro Michala velice obtížné, zapojit se do anglické konverzace.
Pokud se rodilí mluvčí rozpovídají mezi sebou a nejsou při výslovnosti pozorní jako při soukromé rozmluvě s nerodilým mluvčím, jsme téměř bez nároku aktivně se zapojit do rozhovoru. Máme plné uši práce neztratit alespoň pointu hovoru. I přesto jsme strávili v baru příjemný večer a dozvěděli se od členů posádky, kteří nám dělali po celou dobu společnost, různé zajímavosti z jejich života na moři a z plaveb na Antarktidu.
Největší bouři zažili v roce 2000, kdy Sir Francis Drake spustil ve svém průlivu doslova bandurskou a loď se mezi vlnami vyššími než desetipatrové budovy nakláněla do stran až o devětačtyřicet stupňů. Všechny nebezpečné věci létaly na lodi jako projektily a došlo tehdy i k několika ošklivým zraněním, převážně zlomeninám.
Ledové zákoutí (Mart Eslem)
Dle vlastních slov měli všichni opravdu na mále, jelikož maximální úhel náklonu lodi na hladině je pětapadesát stupňů na každou stranu. Po překročení této hranice již není návratu a loď se převrátí a potopí. Na rozdíl od nás tedy zažili pravou tvář Drakeova průlivu, díky které jsou jeho vody považovány za nejdivočejší na světě!
Bratr si sice stále přeje zažít pořádnou bouři, ovšem já opravdu nemusím mít všechno. Bohatě mi stačí pětimetrové vlny, které houpají naší lodí právě teď.
