Po páteční plavbě jsem v baru na pláži lehce oslavil své zítřejší pětatřicáté narozeniny. Jak jinak nežli s báječným doutníkem lze slavit poslední večer v Karibiku? Večeři jsem zapil dvěma pivy a poté ukončil Richardovo trápení. Díky jeho přetrvávajícím zdravotním problémům mě sledoval pouze se sklenicí vody v ruce.
V sobotu mu možná již bude lépe, ale nebudeme již na pláži. Pro jistotu se totiž přesuneme do Belize City, odkud nám v neděli odpoledne letí letadlo do Evropy. Opět nás čeká martyrium leteckého mostu přes Houston a Amsterdam. Ještě předtím si proto trochu užijeme. Pokocháme se plážemi nedalekého ostrůvku Caye Caulker.
Pohodové karibské pláže v Belize (Mart Eslem)
Přesun na tento úzký ostrov, který je v průměru široký sotva pět set metrů a zhruba osm kilometrů dlouhý, se ukázal jako výborný tah. Den mých pětatřicátých narozenin se tedy opravdu vydařil. I s ubytováním jsme měli štěstí. Cena 35 belizských dolarů na osobu byla více než rozumná za pokoj číslo 3 v trochu až kýčovitě krásném hotýlku Tropical Paradise.
Dřevěné bungalovy rozhodně svému jménu nezůstávaly nic dlužné. Ve stínu kokosových palem a s výhledem na teplé vlny karibského moře jsem v den svých narozenin téměř chrochtal blahem.
Tropical Paradise, Caye Caulker, Belize (Mart Eslem)
Sousedé z pokoje číslo 7 nám navíc poradili i báječné místo, kam si zajít na snídani. Glenda´s Restaurant se nachází v ulici Back Street. Navíc kohokoliv jsme se zeptali, ihned nám byl schopen ukázat cestu. Glendina kuchyně je na Caye Caulkeru zřejmě vyhlášená. Vaječnou omeletu jsem spláchl neméně výtečným čerstvým džusem z pomerančů. Všem mohu vřele doporučit!
Ostrov Caye Caulker byl v roce 1961 doslova rozpůlen hurikánem Hattie na dva samostatné ostrůvky, které jsou dnes oddělené uzoučkým průlivem. Severní ostrov jsme nenavštívili, i když průliv vyloženě lákal ke krátké koupeli v blankytném moři.
Celý náš pobyt se tedy omezil na prozkoumávání jižního ostrova, na kterém je i mnohem více budov. Veliká část ostrova je zastavěna od východní až k západní pláži. Ostrov je totiž opět v průměru pouze asi pětset metrů široký a vzhled k šachovnicovému rastru pouze písečných uliček je často vidět z jedné strany skrz celý ostrov až na protější pláž.
Ostrůvek bývá nazýván tropickým snem nebo rájem. Já osobně však za ráj rozhodně nepovažuji ostrov zastavěný dřevěnými domky a plný relaxujících turistů. Rajský ostrov je pro mě místo, kde budu sám nebo maximálně ve dvou, třech lidech. I přes tento malý nedostatek jsem si však těžko mohl vybrat k oslavě 35. narozenin lepší místo. Vůbec celý den jsme si užili a završili tak překvapivě absolutně bezproblémové toulání Střední Amerikou.
Na dvě hodiny jsme si zapůjčili dvojmístné golfové vozítko na plynový pohon. S velikou časovou rezervou jsme tak stihli projet celý ostrov křížem krážem a ulovit pár fotografií i z jeho odlehlejších jižních pláží.
Odlehlé zákoutí ostrova Caye Caulker, Belize (Mart Eslem)
Každý jsme za volantem strávili hodinu. Sazba za hodinu půjčení titěrného vozítka připomínajícího dětskou motokáru byla směšných 20 belizských dolarů. Lehké problémy nám činilo couvání. Škytající motůrek měl při sešlápnutí plynu lehké zpoždění. Po chvilce čekání vozítko prudce vyrazilo vzad. Richardovi se proto jednou podařilo téměř proskočit plotem do zahrady u jakési soukromé vilky. Naštěstí nebyl nikdo doma a tak jsme s lehkých pocitem viny rychle ujeli z místa činu.
Golfové vozítko k pronájmu, Caye Caulker, Belize (Mart Eslem)
Asi půl hodiny nato, opět při obracení vozítka Richard, tentokrát popředu, málem trefil dřevěné zábradlí na pláži. V davu to jen zašumělo a já zaslechl překvapivé konstatování : „Ty vole, málem to do toho sloupku narval!“ Po téměř třech týdnech zazněla čeština z jiných úst než z těch našich.
Náhoda tomu chtěla a narazili jsme na tři chlapy z Prahy. Večer jsme tedy strávili u piva a navíc v příjemné společnosti krajanů. Lépe snad už poslední večer před odletem domů ani nemohl skončit.
Pohodová atmosféra Karibiku, Caye Caulker, Belize (Mart Eslem)
