Tobago, kde žije z 1,3 milionu obyvatel země pouhých padesát tisíc, máme úspěšně za sebou. Do návratu domů zbývá jediný den.
Na lodi jsme si každý zabral jednu polstrovanou lavici a natažené nohy jsme opřeli o židle. Celkem dobře a pohodlně se dalo spát. Do Port of Spain jsme dorazili ještě před svítáním a došli si na velice brzkou snídani po páté. Po snídani nás ve městě nic nedrželo a proto jsme odjeli do Carnetta´s Inn pokračovat v přerušeném spánku v naší Trinidadské “domácí” posteli.
V recepci na mě navíc čekala hromádka vypraného oblečení, připraveného ke zpáteční cestě do Evropy. Dokonce se podařilo sehnat i nabíječku mobilního telefonu. I problém s oznámením našeho příletu do Prahy je tedy vyřešen. Z Cayenne můžeme zavolat domů a domluvit odvoz z letiště.
Na pokoji 225 jsem spal jako neviňátko téměř do času oběda. Následovala lahodná sprcha a poté poslední procházka po městě.
Vyrazili jsme pěšky směrem z oblasti Maravel, kde jsme bydleli, po Saddle Road dolů do města. Naproti hotelu Royal Palm Suite je nákupní středisko s výbornou také-away restaurací Joe´s. O místě oběda tedy bylo rozhodnuto předem. Navíc jsme u Joea večeřeli již minulou neděli po našem příletu. Na výbornou pizzu a ještě lepší těstoviny jsme vzpomínali celý týden.
V neděli dopoledne však byla provozovna uzavřená, a proto jsme pokračovali dále směrem do centra. Na křižovatce Saddle Road a Long Circular Road jsme zahnuli doleva a v zatáčce za rohem jsme si dali pizzu v moderním rychlém občerstvení
Cílem naší nedělní procházky byl Queens Park Savannah s přilehlou zoologickou a botanickou zahradou. Od místa, kde jsme obědvali to již bylo kousek, a proto jsme ušetřili za taxíka.
Toulání botanickou zahradou (Mart Eslem)
Do zoologické zahrady jsme nezavítali ovšem velice příjemné bylo toulání zahradou botanickou. Samozřejmě název botanická zahrada je trochu nadnesený, jedná se spíše o velice dobře upravený park, založený již roku 1818. O kousek dál stojí krásná budova, sloužící nyní jako sídlo premiéra. Stylové obydlí postavené roku 1875 pro guvernéra ostrova nese dnes název President´s House.
Prezidentský palác v Port of Spain (Mart Eslem)
Od prezidentova domu jsme pokračovali směrem do centra přes Rock Gardens. Malý upravený koutek v severozápaním rohu Parku Queens Savannah, leží v blízkosti Magnificient Seven. Sedm úžasných budov jsme si postupně všechny prohlédli. Více jak polovina z nich potřebuje zrekonstruovat jako sůl. Ovšem z architektonického hlediska jsou to stavby překrásné. Každá z nich by i o samotě byla ozdobou kdejakého města.
Jedna z budov Magnificient Seven v Port of Spain (Mart Eslem)
Všechny budovy leží na Maraval Road. Ulice obepíná Park Queen´s Savannah ze západní strany a na jihozápadě přechází v ulici Queen´s Park West, která poté park kopíruje po celé jižní straně. Ze severu ohraničuje park ulice Circular Road a z východu Queen´s Park East. Všechny čtyři ulice jsou jednosměrné a doprava tak proudí v okolí parku ve směru hodinových ručiček.
Obyvatelé Port of Spain se tak neoficiálně, ale rádi, pyšní největším kruhovým objezdem na světě. Park leží v úplném srdci města a jeho obyvatelé jej využívají kromě procházek a pikniků v trávě i ke sportu. Kromě běžců jej využívají i fotbalisté a hráči kriketu. Z Trinidadu a Tobaga pochází světoznámý sprintér, účastník mnoha mistrovství světa a Olympiád, Ato Boldon. Pro běžce jsou zde ideální podmínky a to nejen klimatické.
Na Maraval Road jsme si koupili chlazený kokosový ořech. Prodávali se tam rovnou z nákladního vozu. Mačetou se usekl vršek ořechu, zastrčila slámka a osvěžení bylo připraveno. Z osobního auta opodál na Richarda, který pojízdnou prodejnu točil na kameru, pokřikoval černý “týpek” ověšený zlatem. Místnímu borci se zřejmě naše natáčení nelíbilo.
Richard s ním byl ovšem rychle hotov. Vylez z auta a vymlátím kus hovna z tý tvý blbý palice! To je přibližný překlad Richardovi odpovědi na drzé a od počátku velice sprosté připomínky místního hocha. Ani nepípl a odjel. A to přestože měl v autě i další rozesmáté kolegy.
Dobře, že odjeli, protože sám bych jim rád jednu fouknul. Debilita některých místních lidí nám oběma již pěkně leze na nervy.
Pojízdný stánek s kokosy v Port of Spain (Mart Eslem)
Rozpálené odpolední ulice zely prázdnotou, a proto nás již nic v centru města nedrželo. V pohodě jsme si koupili pití s sebou do ubytovny. Tam je totiž přehnaně drahé. Vrátíme se raději zpět a musíme pořádně připravit naše dvoudenní putování domů.
Máme za sebou sedmnáct dní putování. Naše cesta nás stála opravdu hodně sil. A to jak fyzických tak i psychických. Přestože nám téměř vše vycházelo a nepotkali nás žádné větší nepříjemnosti, bylo dovršení mé první padesátky navštívených zemí velice náročné.
Kromě počasí vyšel i tip na společníka k cestování. Ani jednou nás neschvátila ponorková nemoc, což velikou měrou přispělo k vydařenosti putování. Bez velikého přemýšlení mohu upřímně prohlásit, že se “Lvím Srdcem” pojedu kdykoli a kamkoli. Pokud mi odpustí použití této, mým bratrem vymyšlené přezdívky na samý závěr mého spisování.
Navíc jsem zcela neplánovaně načal i druhou padesátku zemí na ostrově Grenada. Co víc jsme si mohli přát, jednoduše nemělo to chybu a oba dva nás cesta velice obohatila. I přesto se však opravdu hodně těšíme domů. Těšíme se na věci obvyklé a stereotypní. Až se jich zase nabažíme, naše toulavá krev opět zatouží po dobrodružství v neznámých končinách zeměkoule. Zítra ráno si však naložíme batohy na záda, zaklapneme dveře pokoje a pro tentokrát se rozloučíme…
