Půl roku po návratu z cesty přes Cayenne až do Port of Spain jsme porušili pravidlo “nevstoupíš dvakrát do stejné řeky” a vyrazili s Richardem opět do Surinamu. Tentokrát za obchodem. Převážně pracovní povinnosti tedy zapříčinily i mnohem stručnější poznámky než při předešlé, ryze odpočinkové návštěvě.
Paramaribo nás přivítalo takové, jaké jsme si jej uchovali v našich vzpomínkách. Město, které není nikterak čisté ani nikterak krásné a moderní, ale přesto má svou neopakovatelnou atmosféru. Ať se jedná o přátelskou povahu místních lidí či o více a někde i méně udržované domy na břehu řeky Surinam v okolí Prezidentského paláce.
Okolí prezidentského paláce v Paramaribu (Mart Eslem)
V druhé polovině dubna 2004 nás přivítalo opět žhavé slunce a teploty určitě nad třicet stupňů Celsia. V porovnání s počasím ke konci září tentokrát není ve vzduchu taková vlhkost. Člověk se proto nepotí jako vrata od chléva. Vzhledem k našim povinnostem se jednalo o příjemnou změnu.
Hned první den nás čekalo jednání na obchodní komoře sídlící naproti Prezidentskému paláci a dvě překvapení.
Paramaribo navštívila v nedávné době vládní delegace z České republiky. To se to pánům úředníkům cestuje za peníze daňových poplatníků. Přestože jsme přicestovali za bussinesem, návštěvu úředních šimlů na místě jako je Paramaribo považujeme za plýtvání prostředky. Surinam je stále ještě spíše pro dobrodruhy, než pro uhlazené pány v nažehlených oblecích.
Druhé překvapení jsme zažili ve směnárně. Místo očekávaných guldenů nás překvapili zbrusu novými surinamskými dolary! Během pár měsíců došlo k měnové reformě čítající škrtání tří nul a pro jistotu i změnu názvu oběžných prostředků.
Zajímavé proto bylo placení v obchodech, kdy ceny v dolarech můžete platit i guldeny, které jsou stále platné. Běžné bylo i vracení drobných v obou měnách, což vyžadovalo i značné matematické dovednosti. Nevídaný peněžní guláš.
Po úvodním přespání v nám známé a vyzkoušené ubytovně Albergo Alberga na Lima Po Straat jsme, z důvodu obsazení všech lůžek na měsíc dopředu, přesídlili do privátu k manželům důchodového věku na Okamalaan Straat.
Zpět u stejné řeky Surinam (Mart Eslem)
V příjemném a levném ubytování s vlastní skvěle vybavenou kuchyňkou strávíme deset nocí. Doufejme, že noci zde budou klidné a dny obchodně úspěšné. A Paramaribo nám i podruhé nastaví svou co nejvlídnější tvář.
Při vzpomínce na poslední nocleh zde, v září roku 2003, si na ubytování nemůžeme stěžovat. Pokoj v ubytovně YMCA byl zřejmě ten nejhorší, v jakém jsme oba dva kdy v životě spali. A to jsme již zažili ledascos…
