Vyspali jsme se do růžova a probudili se do krásného slunečného rána. Co více si můžeme na cestách přát. Po vydatné snídani vyrazíme na krátkou procházku po historickém centru Kaunasu.
Název druhého největšího litevského města vychází ze starého litevského přídavného jména. Kaunas znamená nízký. Město je díky soutoku řek Nevis a Nemunas spojeno vodní cestou až s Baltským mořem.
Hrad v Kaunasu (Mart Eslem)
Po vydatné snídani jsme se vydali do historického centra města. Začali jsme prohlídku města u jedné z jeho nejstarších památek, hradu vybudovaného ve středověku na obranu proti křižákům. Cihlový hrad byl první obrannou stavbou v Litvě. Na prostranství před ním se roku 1362 odehrála veliká bitva s křižáckými vojsky. Začít prohlídku města právě od hradu doporučuji, jelikož se přímo u něj nachází velké parkoviště.
V okolí hradu, ale i pak dále při procházce pěší zónou, která kousek od hradu začíná, je dokonale uklizeno. Nikde se naválejí odpadky tak, jak jsem to pozoroval v jiných východních zemích nebo na Balkánu. Litevci, hrdí a pyšní na svou domovinu, si svou zemi udržují v dokonalé čistotě. Uvidíme, jestli tomu tak bude i v přírodě.
Od hradu jsem prošli na jih na rozlehlé náměstí Rotušís aikšte. Náměstí dominuje kostel Sv. Františka a Jezuitský klášter. Toto centrum starého Kaunasu je obklopeno krásnými hansovními domy z 15.- 16. století. V severovýchodním rohu náměstí stojí dvě až kýčovité telefonní budky, připomínající své známější londýnské kolegyně. A za budkami začíná třída Vilniaus gatvé.
Náměstí Rotušís aikšte v Kaunasu (Mart Eslem)
Tato 1,7 kilometru dlouhá pěší zóna se táhne ze západu na východ a je hlavním bulvárem Kaunasu. Spojuje starou a novou část městského centra a zajímavé je, že se jedná i o nekuřáckou zónu města. Prošli jsme pěší zónu po celé její délce až na náměstí Nepriklansomybés aikšte, s nepřehlédnutelným kostelem Sv. Archanděla Michaela.
Kostel Sv. Františka a Jezuitský klášter v Kaunasu (Mart Eslem)
Prostředkem bulváru se táhne jako pravítko rovné stromořadí, mezi kterým je vidět kostel již z velké dálky. Hlavně díky ještě nerozkvetlým stromům se jednalo o velice melancholický pohled, který si přímo říkal o fotografii. Tato živá tepna Kaunasu je opravdu jedno z nejhezčích městských center, která jsem kdy navštívil.
Vřele doporučuji posadit se na jednu z mnoha předzahrádek lemujících obě strany bulváru. Je příjemné sledovat korzující Litevce, kteří procházejí okolo vás. Spousta moderních obchodů, kaváren a kulturních zařízení láká do centra Kaunasu převážně skvěle upravené ženy. Mladé či starší mají jedno společné. Jsou skvěle upravené a oblečené a žene je touha po nákupech.
Kromě obchůdků je totiž bulvár plný malých stánků nabízejících suvenýry, lidovou tvorbu nebo spoustu ozdob a pestrých šátků, což je voda na mlýn pro parádivé Litevky. Centrum Kaunasu je hlavně pro něžné pohlaví takový malý nákupní ráj.
I všední den postrádá jakoukoli známku hektičnosti, která se již dnes stává jakýmsi pravidlem každého evropského velkoměsta. V Kaunasu panuje obdivuhodný klid a pohoda. Pohoda, lemovaná půvabem místních žen a úsměvy na tvářích uniformovaných školáků. Alespoň tak na nás působilo okolí pozorované při posezení před restaurací Blyninés.
Třída Vilniaus gatvé v Kaunasu (Mart Eslem)
Zavítali jsme samozřejmě i do, o poznání klidnějších, ovšem stále perfektně uklizených, postranních uliček. Jednou z nich, konkrétně Daukanto gatvé, jsme došli až na široký prospekt Karaliaus Mindaugo. Tento široký, jakýsi městský obchvat, lemuje severní břeh řeky Nemunas, která se pár kilometrů západněji slévá s druhou kaunaskou řekou Nevis.
Na konci Daukanto gatvé vede přes řeku, i přes prospekt Karaliaus Mindaugo, úzký pěší most. Opřeni o zábradlí mostu jsme pozorovali dopravní ruch pod námi i daleké okolí. Na druhém břehu je veliké travnaté prostranství ideální pro procházku se psem nebo pro ranní či odpolední jogging. A pár set metrů jihovýchodně dominuje obzoru obří nákupní centrum Akropolis se sběrným parkovištěm snad pro celé centrum Kaunasu.
Po včerejším mírném nočním šoku jsme si dojem z Kaunasu více nežli napravili. Při cestě Pobaltím lze návštěvu Kaunasu rozhodně doporučit. Navíc se údajně jedná o jedno z nejlitevštějších měst. Litevská národnost tvoří až 90% obyvatel města. To hlavní město Vilnius je již mnohem více osídleno Rusy.
Okolo třetí hodiny odpoledne budeme již moci začít obě města srovnávat. Po třinácté hodině jsme totiž dali Kaunasu pro tentokrát sbohem a přesuneme se do zhruba sto kilometrů východně ležícího Vilniusu.
Hlavní a největší město Litvy leží, stejně jako Kaunas, na soutoku dvou řek. Necelých šest set tisíc obyvatel bydlí podél břehů řek Nevis a Vilnelé. Město svou atmosférou údajně připomíná Prahu a někdy se o něm hovoří i jako o Jeruzalému Severu. S Prahou má určitou spojitost i ve skutečnosti. Jelikož o Praze bývá hovořeno jako o srdci Evropy, 26 kilometrů od Vilniusu se nachází geografický střed Evropy. 54 stupnů a 54 minut severní šířky a 25 stupňů a 19 minut východní délky.
V půl čtvrté jsme si již připravovali oběd v kuchyňce hostelu Filaretu. Po počáteční fázi bloudění ulicemi Vilniusu jsme se dokázali na levém břehu řeky Nevis zorientovat a velice rychle jsme se prokousali po Goštanto, Kosciuškos a Olandu gatvé až do zapadlé uličky Filaretu. Klidné zákoutí asi kilometr na východ od centra Vilniusu nabízí příjemné a levné ubytování zároveň. Ubytování za 10 euro na osobu. Kuchyň, parkoviště, internet hned po ruce. Co více si může cestovatel přát?
Navíc dívka na recepci báječně vládne angličtinou. Mladí lidé v Pobaltí překvapivě ovládají spíše angličtinu nežli ruštinu. V příkrém kontrastu se starší generací, jejíž jazykové znalosti bývají přesně opačné.
Město Vilnius založil dle pověsti litevský kníže Gediminas. Psal se rok 1323, když nocoval u soutoku řek Vilnelé a Nevis. Ve snu se knížeti zjevil hlasitě vyjící vlk. Sen byl Gediminasovi vyložen jako znamení noci a štěstí. Na místě svého odpočinku proto nechal založit město a jeho název odvodil od litevského Vilkas, což v překladu znamená vlk. Proto vzhůru do vlčího města!
Hora Tří křížů ve Vilniusu (Mart Eslem)
Náš hostel se nacházel v těsném sousedství hory Tří křížů. Na pamětní místo připomínající zavraždění sedmi mnichů jsme se drápali doslova cestou necestou do příkrého kopce mezi stromy a křovisky. Ze sedmi mnichů byli čtyři utopeni v řece Vilnii a zbylí tři přibiti na kříž na vrcholku hory.
Výhled na Vilnius (Mart Eslem)
Ke třem velkým bílým krucifixům jsme se dostali oklikou přes přilehlý kopcovitý park Kalnu. Podobných zelených oáz klidu nabízí Vilnius mnoho. Ve snaze po nalezení správné cesty i dobrého výhledu na město rozprostírající se pod námi i na okolních kopcích, jsme často rušili mladé tokající páry.
Pro případné zájemce o krásný výhled bych ovšem přeci jenom doporučoval nějakou vhodnější přístupovou cestu. Třeba od jihu z parku Sereikišiu nebo od sousedního hradního návrší, pocházejícího ze 14. století, s osmihrannou věží nesoucí jméno zakladatele Vilniusu knížete Gedimina.
Po malé horské túře, kdy jsme si chvílemi připadali téměř jako kamzíci, jsem sestoupili dolů do centra města. Nádherné záběry jsme ulovili na Katedros aikšte, tedy na Katedrálním náměstí. Obrovské, kamennými dlaždicemi dlážděné, náměstí nabízí hned několik dominant. Kromě sochy knížete Gediminase, ve východní části, se jedná hlavně o katedrálu s přilehlou zvonicí. Katedrála stojí na místě původního dřevěného kostela z roku 1419. Prodělala spoustu přestaveb v gotickém, renesančním i barokním stylu. Teprve na konci 18. století získala svůj dnešní klasicistní vzhled. Útroby katedrály ukrývají mauzoleum Alexandra Jagellonského a jejich tympanon zdobí tři sochy, vzniklé při rekonstrukci v roce 1997. Představují sv. Stanislava, sv. Helenu a sv. Kazimíra.
Katedrální náměstí ve Vilniusu (Mart Eslem)
Samostatně stojící zvonice pochází z 2. poloviny 14. století. Její padesátisedmimetrová bílá silueta sloužila původně jako obranná věž nedalekého Dolního hradu. V 17. století na ní byly umístěny hodiny a její současná podoba pochází ze začátku 19. století.
Přilehlé náměstí slouží jako místo setkání především místní mládeži. Ta na rozlehlém prostranství často dovádí na skateboardech či na trialových kolech.
Slunce bylo na obloze níž a níž, a proto jsme se po krátké procházce upravenými moderními ulicemi začali shánět po nějaké hospůdce. Milá blonďatá slečna, hovořící plynně anglicky, nám doporučila podnik zvaný Broadway. Po šesté hodině jsme zasedli k žejdlíku litevského piva Švyturys a čekali na žhavé zprávy z Čech.
V pondělí 16. dubna 2007 se totiž schylovalo k historické události týkající se mého rodného města Ústí nad Labem. HC Slovan Ústečtí lvi bojuje s Chomutovem o premiérový postup do české extraligy ledního hokeje. U piva jsme čekali na aktuální zprávy o průběhu utkání. V moderní stylové hospůdce nám před setměním dělalo společnost pouze několik horlivých hráčů šipek.
