Ubytované u paní Hunterové v Ballyclare (Mart Eslem)
Sprcha a anglická snídaně odstartovaly naše sobotní ráno. Sbalili jsme si věci a rozloučili se s milou paní Hunterovou a jejím útulným, lehce až kýčovitým přízemním stavením.
Nechali jsme si dvě hodiny časové rezervy k vrácení vypůjčeného Wauxhallu. Do Belfastu jsme to měli okolo deseti mil, museli jsme ovšem ještě někde v centru natankovat benzín, abychom vůz vrátili s plnou nádrží. To bylo podmínkou pro vrácení složené kauce ve výši 70 liber. Podmínku jsme tedy splnili a dotankovali necelou polovinu nádrže, kterou jsme projeli během našeho putování po severoirském venkově.
Michal zvládl 220 mil za volantem v opačném gardu řízení bez podstatnějšího zaváhání. K 117 librám půjčovného jsme proto již nic nedopláceli. Pokud samozřejmě pominu 20 liber za spotřebovaný benzín.
Auto jsme v pořádku vrátili a přemístili se na nedaleké autobusové nádraží Europa Bus Centre. To se nachází v uličce mezi hotelem Europa a divadelní budovou Grand Opera House.
Jméno ulice se mi nepodařilo totiž zjistit. Značení ulic je v Belfastu takovým malým problémem. Není příliš přehledné a tudíž je orientace dle mapek a různých plánků tímto nedostatkem lehce ztížena.
V jedenáct hodin odjížděl náš autobus z nástupiště číslo 14. Jízdenka do Dublinu vyšla na necelých 10 liber za osobu. Byla tedy o čtyři eura dražší nežli jízdné zaplacené při cestě v opačném směru.
Nemohli jsme se již dočkat, až budeme zpět na území Irské republiky a ceny budou opět v eurech. Libra v Severním Irsku vše poněkud zdražuje. Přirovnal bych to asi k problému, který nastal v Německu, kdy se po zavedení společné evropské měny ceny jednoduše přepsaly z marek na eura a občany spolkové republiky zasáhla těžká vlna zdražení.
Zpáteční cesta z Belfastu do Dublinu trvala opravdu proklamované tři hodiny. Vyjeli jsme v jedenáct a do Dublinu dorazili ve čtrnáct hodin. Asi půl hodiny nás zdržela zajížďka na Dublinské letiště a vykládání zavazadel vystupujících spolucestujících. Těch byla většina. Na autobusové nádraží Busáras na severním břehu řeky Liffey na Store a Frenchman´s Street nás dojela jen hrstka.
Ověsili jsme se svými zavazadly a vydali se do víru metropole na řece Liffey. A vír to byl nejenom obrazně. Kráčeli jsme po nábřeží a doslova se prodírali davem přeplněnou městskou částí Temple Bar. Naivně jsme se pokoušeli sehnat ubytování. Ve dvou hostelech, které jsme vyzkoušeli, měli plno. Došli jsme tedy až na O´Connell Street a zkusili štěstí v tamním informačním centru. Ihned se nám dostalo vysvětlení, proč jsou ulice Dublinu tak přecpané lidmi.
Zítra dopoledne, tedy v neděli 16. září 2007, se na místním stadionu utkají dva irské velkokluby ve finále prestižního národního ragbyového poháru. Město je proto zavaleno fanoušky z obou táborů. Všechny ubytovací kapacity ve městě jsou proto beznadějně obsazené. Jediná nabízená možnost ubytování byla v universitním kampusu Maynooth. Bohužel se jednalo o značně vzdálené místo, ze kterého nepřicházel v úvahu návrat do Dublinu dříve nežli v neděli ráno.
Okolí O´Connell Bridge v Dublinu (Mart Eslem)
Přešli jsme most O´Connell Bridge a na začátku Westmoreland Street jsme museli na zastávce vyčkat příjezd modrého dvoupatrového autobusu číslo 66 nebo 67A. Poprvé v životě jsem se svezl double-deckerem. Více jak hodinovou cestu jsme s Michalem strávili na předních sedadlech v prvním patře autobusu. Zpočátku jsme se krokem prodírali davem lidí na nábřeží řeky Liffey.
Vždy upravené trávníky (Mart Eslem)
Díky tomu jsme si všimli jakýchsi závodů v dálkovém plavání. Závod rozhodně netrpěl diváckým nezájmem. Oba břehy i četné mosty v centru Dublinu byly doslova obsypané povzbuzujícími lidmi trénujícími své hlasivky na nedělní ragbyové utkání. Dovedu si představit, že plavci s něčím podobným ani nepočítali a jednalo se pro ně o příjemné překvapení. Jejich lehce otužilecké počínání (v sobotu se teplota vyšplhala asi na 17 stupňů Celsia) bylo doprovázeno i hudební produkcí v oblasti okolo Butt Bridge.
Universitní kampus v Maynooth (Mart Eslem)
Maynooth je příjemné historické městečko čítající okolo deseti tisíc obyvatel vzdálené asi 15 mil severozápadně od Dublinu. Ve městě se nachází zřícenina hradu z 12. století, ale hlavně historická vysoká škola duchovního zaměření.
Místní Universita Sv. Patrika (St. Patrick´s College) byla založena již roku 1795. Jedná se o úžasně rozlehlý areál vystavěný z kamene, jehož šedé zdi působí v ostrém kontrastu s okolními prvotřídně upravenými parky. Všechno podtrhuje nádherný zelený trávník. Trávníkům všeobecně nelze v Irsku nic moc vytíkat. Jsou husté, nádherně střižené a hlavně krásně sytě zelené. Jednoduše nádhera.
Katolický seminář v Maynooth (Mart Eslem)
Celý universitní areál nám zdánlivě připomínal slavné Bradavice z populární knižní i filmové ságy o mladém čaroději Harry Potterovi. A v útrobách tohoto úžasného katolického semináře jsme se ubytovali. I útroby university působily neméně pompézně.
Prostorná klenutá chodba v přízemí byla osázená obrovskými obrazy s podobiznami různých kardinálů a jiných významných duchovních, historicky spjatých s Universitou. Nechyběla ani fotografie největšího pokrytce na naší planetě, pomazané hlavy z Vatikánů, papeže Benedikta i jeho předchůdce Jana Pavla. Jak by také mohla chybět, když je universita údajně uznávána jako nejpřednější katolický seminář na světě. A v takovémto semeništi pokrytectví a manipulace jsme zakotvili. Mart Eslem, zapřísáhlý odpůrce církve, přespí za 22 euro na osobu na téměř svaté půdě. Co mu jiného nakonec zbude.
Je to přesně situace, kterou na cestování miluju. Ráno nikdy nevím, kam mě osud večer zavane. A to mě naprosto osvobozuje a fascinuje. Chtěli jsme si prohlédnout Dublin, ubytovat se v nějakém levném hostelu, a jak jsme dopadli? Spíme někde na vesnici v hrabství Kildare a div ne v kostele.
Namísto exkurze dublinských hospůdek a barů jsme si zašli na pivo do malebného podniku Bar&Lounge Caulfield´s na Main Street. V nacpaném lokále jsme sledovali přímý přenos z utkání anglické fotbalové Premier League, Chelsea-Blackburn. Utkání skončilo bohužel bezbrankovou remízou 0:0. I tak však bylo na co koukat. Český brankář v barvách Chelsea Petr Čech musel vytáhnout jeden exklusivní zákrok po střele blackburnského Savage. Bez jeho robinsonády by příznivci Blues smutnili nad ještě větší bodovou ztrátou z domácího hřiště.
Ještě před odchodem na kutě do universitního kampusu jsme se dočkali milého překvapení. Obsluha obcházela stoly s velikým platem amerických brambor, grilovaného masa a uzenin. Každý host si mohl zdarma zamlsat. Velice příjemná pozornost podniku. Náš pobyt v Maynooth se ukázal jako vcelku příjemná změna plánu. Na malebné a skvěle upravené městečko v jednom z nejvíce prosperujících hrabství v celém Irsku jen tak nezapomeneme.
Maynooth v hrabství Kildare (Mart Eslem)
Večer před spaním jsem se ještě dočetl, že universita má okolo pět a půl tisíce studentů zapsaných zhruba do šedesáti seminářů. A co mě osobně velice potěšilo, počet hlavně mladých mužů mezi zájemci o studium v posledních letech dramaticky klesá.
“Už vám asi, Vy bando prolhaná katolická, začíná mládež vidět až do krku a lidé již tak snadno nepodléhají vašemu oblbování. Budete se muset jednoduše smířit s tím, že nastává konec vaší éry a vaše po dvě tisíciletí budované impérium lží, násilí a přetvářky je odkázáno k tomu, aby se postupně zřítilo jako domeček z karet. Teprve poté se může lidské pokolení posunout někam dál. Ve vašich osidlech jen tupě postává ve stojatých a nebezpečně jedovatých vodách…”
