Kapitola 5 – Gozo

Po neděli strávené u hotelového bazénu jsme opět vyrazili na výlet. V autopůjčovně Hertz, která měla kancelář hned vedle hotelu, jsme si na 24 hodin půjčili sedmimístný Opel Zafira.

Za 130 euro jsme měli vůz, půl nádrže a dětskou sedačku, přičemž sedačka vyšla na celých 20 euro. Na její zapůjčení měla agentura Hertz pouze jednotnou sazbu, která platí pro jeden den, ale třeba i na tři měsíce. Vzali jsme tedy sedačku pouze pro Medeu. Pokud bychom ji vzali i pro Madalenu, stálo by jen zapůjčení sedaček stejně jako vypůjčení malého vozu. Nedokonalost ceníku nebo daň z turismu? Spíš ve čtyřhvězdičkovém hotelu, tak cáluj? Nenechali jsme si touto maličkostí kazit náladu a vyrazili k trajektu na sousední ostrov Gozo.

Po šesti letech jsem si opět vyzkoušel jízdu vlevo v opačném gardu. Po silnici číslo 1 jsme pomalu ukrajovali z krajíce necelých 10-ti kilometrů. Maximální povolená rychlost je 60 kilometrů v hodině a v obcích se snižuje někdy i pod 35 kilometrů za hodinu. Pospíchat se tedy na Maltě opravdu nedá.

Cesta do přístavu Cirkewwa proto zabrala snad čtyřicet minut. Další zhruba půl hodinu jsme strávili na trajektu. Ostrov Gozo je od Malty vzdálený asi čtyři kilometry a je tedy prakticky vidět z břehu na břeh. Mezi nimi je ještě vklíněn ostrůvek Comino, který vytváří dva kanály North a South Comino Channel.

Vylodili jsme se v přístavu Mgarr na jihovýchodním pobřeží Goza a přesunuli se do zhruba 6 kilometrů vzdáleného centra ostrova, který má dva názvy. Původní název města byl Rabat. Rabat znamená v arabštině opevněné místo. V roce 1897 město přijalo na počest britské královny nový název Victoria. Místní lidé jsou patrioty a používají název původní. Victoria tak existuje pouze pro turisty a obyvatele ostrova Malta. Na mapách jsou proto pro jistotu uváděny názvy oba.

Nežli jsem nalezli místo k zaparkování pod hradbami pevnosti Il-Kastell, lehce jsme bloudili labyrintem úzkých jednosměrných uliček. Prohlídka pevnosti byla také prvním bodem našeho programu. Úmorné vedro sice příliš nepřálo prohlídkám památek, ale  rozhodně přálo fotografování. Drolící se světlé pískovcové stěny v ostrém kontrastu s tmavomodrou oblohou, přímo vyzývaly k fotografování. Byl jsem zvědav, jak vyjdou hlavně černobílé snímky, které jsem ve Victorii pořídil. Ty barevné si budu muset vyžádat od svého bratra a nebo se spokojit s videozáznamem.

Běhal jsem po pevnosti jak fretka, abych objevil co nejvíce fotogenických zákoutí. A Il-Kastell nebo také Cittadella jich nabízí opravdu mnoho.

Z pevnosti jsme sešli prudce se svažující uličkou Telgha Tal-Belt na náměstíčko Pjazza Indipendenza a na jejím jihozápadním okraji se vnořili do malebných a mnohdy liduprázdných uliček, odrážejících více než tisíciletou nadvládu Arabů nad ostrovem.

Dalším cílem našeho motorizovaného výletu bylo severozápadní pobřeží Goza. V zátoce Ramla Bay se nachází jeskyně Nymfy Kapipso. Ta dle legendy zlákala řeckého hrdinu a krále Ithaky Odyssea a po dlouhých 7 let jej věznila na „ostrově zázraků“, jak bývá Gozo často nazýván. Odysseus zde měl ztroskotat při svém návratu z Trojské války.

Jeskyně nás však mírně zklamala. Řekl bych dokonce, že jsme si její návštěvu mohli klidně nechat ujít. Cesta do jejího titěrného vnitřku je navíc se dvěma malými dětmi značně obtížná. I dospělí měli problém při slézání úzkých a kluzkých značně nepravidelných kamenných schůdků. I výhled na přilehlou Ramla Bay je o ničem a nestál ani za fotografii.

Po malém speleologickém faux-pass jsme se přesunuli na západ do oblasti Dwejra Pointu. Nachází se tam tzv. Inland Sea (vnitrozemní moře). Malá mořská zátoka spojená stometrovým tunelem se Středozemním mořem.

Mnohem zajímavější je jakási maltská obdoba naší Pravčické brány, tzv. Azure Window (azurové okno). Fotogenické zákoutí je však zamořené turisty a hlavně potápěči. Záběry navíc kazí typičtí blbečci, kteří si na podobných místech potřebují sami sobě cosi dokazovat. Skály jsou často oblepeny šplhajícími plavci, kteří následně za doprovodu patřičné zvukové kulisy skáčou do mořských vln. A tito hluční tupci mně osobně kazí dojem z návštěvy většiny podobných míst. Jako kdyby nestačilo jen mlčky vzdát hold mistrovskému dílu Matky Přírody.

Z Dwejra Pointu jsme se vrátili už rovnou k trajektu. Nejenom mé dvě malé dcery měly výletu v úmorném vedru (někdy až 35 ^oC) už plné zuby. Útrapy však nesly na svůj věk velice statečně.

Chtěl jsem je proto odměnit návštěvou dětského zábavního centra v zátoce Anchor Bay. Na pobřeží této zátoky, která leží pár kilometrů jižně od přístavu Cirkewwa na ostrově Malta, se nachází tzv. vesnička Pepka námořníka (Popeye Village). Zastavili jsme se tam na zpáteční cestě do hotelu, ale bohužel byly všechny atrakce zavřené. Na Maltě totiž zrovna probíhaly oslavy státního svátku.

Kýčovité stavby dětské vesničky alespoň dobře vypadají na fotografiích, a proto naše malá zastávka nepřišla vniveč.

Před sedmou hodinou jsme dorazili zpět do Buggiby a zašli si rovnou na večeři. Však jsme také za celý den nic nesnědli. Pouze jsme se snažili zahnat žízeň, která nás ve velkém vedru sužovala téměř neustále.