Měli jsme štěstí a náš nocleh nebyl ničím narušen. Ráno po sedmé hodině jsme vstali do necelých pěti stupňů. Na Pavlovi bylo poznat, že si nocleh až zase tak moc neužil. Oblékl na sebe vše, co mohl, a přesto zřejmě v noci, kdy mohlo být okolo nuly, prožíval krušné chvilky.
To já měl zcela opačné problémy. V noci jsem se budil vedrem a pro změnu jsem musel oblečení odkládat, abych se ve svém polárním spacím pytli nepotil. Když jsem se s tím Pavlovi svěřil, s drkotajícími zuby na mne vyhrkl : “Ttto mi ani neříkej!”
Každopádně jsme si užili romantickou noc za zpěvu mořských ptáků a za kvílení poměrně silného větru. Jedinými svědky našeho noclehu tak bylo několik malých školáků, kteří kolem nás procházeli s brašnami na zádech, zatímco jsme sklízeli věci z našeho bivaku.
Doufejme, že se přes noc vypršelo a ve dne nás čeká opět krásné počasí.
Nádherná zákoutí estonského mořského pobřeží (Mart Eslem)
V osm hodin jsme se vrátili do Viinistu. V hotelu Viinistu jsme si dali ranní kávu a z okna restaurace se kochali výhledem na moře a na maják na ostrově Mohni. Ostrov leží asi tři kilometry severovýchodně od Viinistu a z břehu je krásně vidět.
Sotva jsme dopili kávu, objevil se v recepci Richard. Velice si pochvaloval svůj moderní pokoj s výhledem na moře s ostrovem v pozadí. Po snídani vyrazíme na další cestu.
Hotel Viinistu (Mart Eslem)
Dnes nás čeká pouze asi osmdesátikilometrový přesun do estonské metropole Tallinu. Strávíme tam zřejmě celý víkend a koketujeme i s myšlenkou zajet trajektem do finských Helsinek, které jsou již jen nějakých sto kilometrů severněji na protějším břehu Finského zálivu.
Do Tallinu jsme přijeli od severovýchodu a prokousávali se hustou dopravou na Peterburi tee, na kterou navazuje u severního břehu jezera Vlemiste ulice Järvevana tee. Toužili jsme se co nejrychleji dostat do centra Tallinu. Směrovku na centrum jsme však nikde nemohli nalézt a tak jsme se motali po městských čtvrtích Mustamäe a Kristiine.
V ulicích Kristiine jsme spatřili první nápis ukazující na centrum města. Centrální část Tallinu se jmenuje Kesklinu. Kdybychom to tušili, nemuseli jsme si tak zajet, protože směrovky na Kesklinu jsme registrovali již dříve.
Naším prvním tipem na ubytování byl hostel s názvem Vana Tom nacházející se přímo v ulicích starého města na adrese Väjke-Karja číslo 1. Průjezd úzkými křivolakými uličkami Tallinského starého města byl pro Richarda za volantem těžkou zkouškou řidičského umění. I já, jako navigátor, jsem se však vedle něj pořádně zapotil. Hostel byl však bohužel plně obsazen.
Jako záložní variantu jsme měli připraveno sehnat ubytování v agentuře Rasastra. Agentura sídlí na adrese Mere priestee číslo 4 a bylo to od obsazeného hostelu co by kamenem dohodil. Její kancelář se nalézá v útrobách malého obchodního centra Rotermanni Keskus. Proběhli jsme celé obchodní centrum, ale agenturu nenalezli. Budovy s číslem 4 jsou totiž dvě vedle sebe, rozdělené navíc úzkou uičkou vedoucí na parkoviště ve dvoře.
Trpělivost však růže přináší a chvíle tápání a bloudění se nám vyplatila v podobě přepychového ubytování. Za 118 euro jsme si pronajali na dvě noci hned celý byt. Konkrétně v nízkém dvěvěném domku na ulici Kaupmene číslo 17.
Opravdu rozlehlý byt nabízel kromě tří ložnic, velikou koupelnu, samostatné WC, ale hlavně dobře vybavenou kuchyň s jídelním koutem, kterému dominoval krásný dřevěný stůl s deseti židlemi. Všechny místnosti byly navíc vybaveny téměř starožitným nábytkem. Kdo zavítá do Tallinu, rozhodně neprohloupí, pokud se obrátí na služby agentury Rasastra.
Katedrála Alexandra Něvského v estonském Tallinu (Mart Eslem)
Jelikož jsme se ubytovali akorát v čas oběda, ihned jsme si v kuchyňce uklohnili něco k jídlu. A po obědě jsme bez otálení vyrazili do města.
Prohlídku starobylého centra Tallinu, jehož stará část se nádherně uchovala, jsme započali na náměstíčku Lossi plats. Náměstí, jehož dominantou je ruská pravoslavná katedrála Alexandra Něvského z roku 1990, je ohraničeno z jedné strany sídlem Parlamentu a na straně druhé hradem Toompea. Lossi plats znamená v překladu Hradní náměstí. Největší kostel v Tallinu se také pyšní největším počtem zvonů. Má jich celkem jedenáct.
Z Lossi plats jsme pokračovali dále na sever po tzv. Kostelním návrší, které je celé obehnané původními hradbami. Z hradeb je na několika místech nádherný výhled na Dolní město, kde v časech minulých žili a obchodovali kupci hanzy. Na Kostelním návrší stojí i Toomkirik, nejstarší kostel v pevninském Estonsku. Kostel, založený Dány začátkem 13. století, je dnes katedrálou Panny Marie.
Tallin – uličky Starého města (Mart Eslem)
Vzhledem k tomu, že město upadalo po staletí díky válkám a morovým epidemiím, jeho výstavba nepokračovala a jeho stará část se dochovala nepoškozená a nezměněná. Úzké a křivolaké uličky Starého města jsou proto vlastně malým muzeem středověké architektury. Díky tomu je často téměř nemožné orientovat se dle plánku města. Uličky jsou tak blízko sebe, že nelze ke každé z nich umístit její název. Nikdy v žádném městě jsem proto tak nebloudil. I s mapou v ruce mi dalo pořádně zabrat, nežli jsem se zorientoval.
Stánky na Radničním náměstí v Tallinu (Mart Eslem)
Z Kostelního náměstí jsme sešli až na Radniční náměstí, do centra všeho dění s jedinou dochovanou gotickou radnicí v Severní Evropě. Součástí budovy je i nezvykle úzká osmiboká věž připomínající minaret.
Restaurace a kavárny po stranách náměstí nabízejí posezení a občerstvení návštěvníkům města. Pravidelně se zde konají také trhy. Několik stánků s dřevěnými suvenýry a pitoreskními pestrobarevnými pokrývkami hlav jsme zastihli i my.
Tallin – hlavní město Estonska (Mart Eslem)
Tallin nás svým vzhledem i atmosférou svých uliček mile překvapil. Jedná se o jednoznačně nejzajímavější město na naší cestě. Je vidět, že se Estonsko rozvíjí ze tří pobaltských republik zřejmě nejrychleji a úspěšně se vymaňuje z ruského vlivu. Velkého bratra z východu začíná díky mírné kulturní zpřízněnosti nahrazovat severní Finsko. Však jsme si také odpoledne zakoupili lístky na trajekt do Helsinek. Za 450 estonských korun na osobu. Při směnném kurzu okolo patnácti korun za jedno euro tedy vyjde lístek asi na devětset korun českých.
V půlmilionovém Tallinu žije třetina obyvatel Estonska. Zároveň je zde nejvyšší ekonomická úroveň v celém Pobaltí. Zajímavé je, že stejně jako tomu bylo třeba i ve Vilniusu, není ve městě po jednom dni prakticky co dělat.
Samozřejmě pokud nejste horlivými vyznavači nákupů nebo rádi neholdujete alkoholickým dýchánkům. Trajekty finských turistů pořádají na Tallin pravidelné nájezdy. Hlavně alkohol je totiž údajně ve Finsku až nekřesťansky drahý. A v tallinských hospůdkách či nočních klubech teče po setmění doslova proudem.
Tallin – moderní část města (Mart Eslem)
Překvapivým rysem nejenom Tallinu, ale i celého Estonska a vlastně Pobaltí je jazyková vybavenost obyvatelstva a také moderní technologie. O angličtině jako téměř samozřejmosti jsem se již zmiňoval. Neměl bych tedy zapomenout na internet. Kamkoli jsme přijeli, všude byl bezdrátový internet zdarma. V restauracích, kavárnách i v hotelech. Dokonce i včera uprostřed lesů národního parku Lahemaa byla tato služba k dispozici.
Pokud bychom tedy měli s sebou notebook, mohli jsme se kdekoliv připojit na síť. Richard této nečekané možnosti využíval alespoň se svým mobilním telefonem a kontroloval si e-mailovou poštu. V těchto dvou ohledech je tedy Česká republika značně pozpátku a na cestě do vyspělé Evropy má co dohánět…
