Category

Deník 024

Kapitola 4 – Port Stanley

By | Deník 024 | No Comments

Není vůbec jednoduché psát o Hongkongu a snažit se ho nějak obsáhnout. Je jaksi složitě uchopitelný, jelikož se nejedná o město v pravém slova smyslu, ale vlastně o malý státeček. Státeček, ve kterém žije víc obyvatel než v celé České republice. Snažit se proto detailně psát o Hongkongu jsem předem vzdal a soustředil se spíše na detaily, kterých pochopitelně také nebylo málo.

Richard si v rámci vzpomínání na doby minulé přál zajet na jižní cíp Hong Kong Islandu. Malá přístavní vesnička v bývalé pašerácké zátoce se však za dvacet let kapánek změnila a hlavně rozrostla.

Za 16 HK dolarů jsme se svezli přímou linkou číslo 973 z Kowloonu až do Stanley. Kowloon je s ostrovem spojený podmořským tunelem, ze kterého dvoupatrový autobus vyjel na pomezí čtvrti Sai Ying Sun a Sheung Wan. Jestli je něco v Hongkongu uchvacující, tak je to rozsáhlost a kvalita dopravní infrastruktury.

Nájezd do tunelu mezi Kowloonem a Hong Kong Islandem (Mart Eslem)

Nájezd do tunelu mezi Kowloonem a Hong Kong Islandem (Mart Eslem)

Různé nadjezdy a podjezdy se kříží v neuvěřitelných obrazcích tvořených prvotřídními silnicemi propletenými stejně neuvěřitelnými lávkami pro pěší. Tyto různě široké dopravní tepny se proplétají hustou spletí do nebe se deroucích výškových budov. V takové, pro Čecha naprosto ojedinělé a neznámé architektuře, lze lehce přehlédnout přirozenou členitost původního terénu. Byl jsem proto překvapen, když se autobus začal drápat do prudce se zvedajících serpentin.

Výhled z okna autobusu při cestě do Port Stanley (Mart Eslem)

Výhled z okna autobusu při cestě do Port Stanley (Mart Eslem)

Brzy jsme však opustili ulice, kde se výškové budovy snaží zvítězit nad nedostatkem místa i nad cenou každého metru čtverečního drahých stavebních parcel. Hongkong je vlastně mraveniště, kde se každý snaží získat svůj malý kousíček místa k životu na výsluní. Pochopitelně jako všude i zde někteří mají místa podstatně více na úkor těch méně dravých.

Je však úžasné sledovat, jak každý článek mraveniště bezchybně funguje. Každý z mnoha milionů lidí má své místo a svou roli, kterou plní ze všech svých sil. Všechno funguje, lidé jsou vstřícní a ochotní. Navíc je Hongkong neuvěřitelně čistý. Pořád někdo někde zametá a uklízí. Nikde na zemi není papírek či nedej bože nedopalek od cigarety. V tak přecpaném městě je to opravdu neskutečné a fascinující. Klobouk dolů před tím, jak i takové velkoměsto může bezchybně fungovat i v takových detailech.

V tom by Hongkong mohl sloužit jako vzor a příklad jiným. Obzvláště nám Čechům by mohl ukázat, že i desetimilionová různorodá komunita může navenek působit jako skvěle fungující organismus.

Hong Kong_čisté a bezvadně fungující mraveniště (Mart Eslem)

Hong Kong_čisté a bezvadně fungující mraveniště (Mart Eslem)

Cesta do Stanley trvala zhruba hodinu. Pořád se bylo na co dívat. Silnice kopírovala západní břeh Hong Kong Islandu, a tak jsme většinu cesty mohli pozorovat třpytivé vody Jihočínského moře.

Zátoka Stanley Bay (Mart Eslem)

Zátoka Stanley Bay (Mart Eslem)


Nábřeží v Port Stanley (Mart Eslem)

Nábřeží v Port Stanley (Mart Eslem)

Když jsme vystoupili ve Stanley, Richard město vůbec nepoznával. Totálně se za dvě desetiletí změnilo a z malebného městečka se stala téměř brutální turistická atrakce. Staré tradiční trhy se razantně změnily a zmenšily. Restaurace s tradiční kuchyní ustoupily podnikům s globální předraženou stravou.

Předražená pěší zóna v Port Stanley (Mart Eslem)

Předražená pěší zóna v Port Stanley (Mart Eslem)

Byli jsme proto rádi, když nám jeden prodavač na tržnici poradil místní lidovou jídelnu. Skvělé jídlo a pivo Tsing Tao jsme pořídili za třetinovou cenu oproti podnikům na břehu zátoky Stanley Bay.

Lidová jídelna v Port Stanley (Mart Eslem)

Lidová jídelna v Port Stanley (Mart Eslem)

Po dobrém jídle jsme si trošku zalenošili ve stínu mola Blake Pier. Dřevěná střecha nás ochránila před spalujícími paprsky slunce a pozorování mořských vln tak bylo mnohem příjemnější než z betonové promenády ve zbytku zátoky.

Odpočinek ve stínu mola Blake Pier v Port Stanley (Mart Eslem)

Odpočinek ve stínu mola Blake Pier v Port Stanley (Mart Eslem)

Během naší siesty připlula z Victoria Harbouru i džunka, kterou jsme tam viděli hned náš první večer v Hongkongu. I na té bylo vidět, jak se časy a poměry změnily. Červené nařasené plachty měla už spíše jako dekoraci. O její pohon se staral dieselový motor…

Zmodernizovaná tradiční džunka u mola v Port Stanley (Mart Eslem)

Zmodernizovaná tradiční džunka u mola v Port Stanley (Mart Eslem)

Kapitola 3 – Déšť z klimatizací

By | Deník 024 | No Comments

První dojmy z Hongkongu ? Abych jej přežil bez újmy na duševním zdraví, musel jsem ignorovat ty neuvěřitelné masy lidí. Obrovské množství lidí na stísněném prostoru.  V Hongkongu se neustále prodíráte davem. Po širokém chodníku jsem nevěděl, zda jít vpravo nebo vlevo. Na obou stranách jsem se srážel s protijdoucími. A bylo pomalu jedno, jestli odpoledne nebo po setmění. Hongkong nikdy nespí. V tomto směru mi velice připomínal New York.

Hong Kong nikdy nespí (Mart Eslem)

Hong Kong nikdy nespí (Mart Eslem)

Ulice jsou lemovány obchody s oblečením, se šperky, s hodinkami a spoustou dalšího luxusního zboží. Fascinovala mě síť obchodů se šperky a zlatem, která se jmenovala Chow Tai Fook. Na pouhém kilometru čtverečním okolo našeho hostelu na Nathan Road jich byly desítky. Nechápal jsem, jak je vůbec ekonomicky možné, aby se tolik obchodů se stejným sortimentem mohlo uživit. V Hongkongu je však zřejmě možné všechno. Jak Richard výstižně na ulici poznamenal, Hongkong je brutální přehlídkou bohatství a prosperity vystavené kolemjdoucím na obdiv.  Myslím, že nebyl daleko od pravdy. Člověk je světelnou reklamou a zářícími výlohami doslova omámen. A většina pěších je tak vysoce omámena, že si dokáže koupit opravdu cokoli a téměř za jakoukoli cenu.

Zlatnictví Chow Tai Fook v Hongkongu (Mart Eslem)

Zlatnictví Chow Tai Fook v Hongkongu (Mart Eslem)

Překvapilo mě, že v přízemí výškových budov ve čtvrti Tsim Sha Tsui nejsou prakticky žádné restaurace. Naháněčů s jídelními lístky jsou však ulice plné. Jídelny a restaurace jsou tak mnohdy dostupné pouze výtahem.  Stát frontu před výtahem a pak se kodrcat bůhví do kolikátého patra se nám opravdu nechtělo. Snažili jsme se proto najít nějaké vhodnější místo v postranních uličkách. Podařilo se nám to v oblasti Temple Street Marketu.

Temple Street Market v Hongkongu (Mart Eslem)

Temple Street Market v Hongkongu (Mart Eslem)

Povečeřeli jsme na ulici a skvělé jídlo spláchli vychlazeným pivem Tsing Tao. Pivem, které jsem já konkrétně prvně pil ve Francouzské Guayaně jedenáct let před návštěvou Hongkongu. Tehdy to byla naše první společná cesta s Richardem a pivo Tsing Tao jsem ochutnal na jeho popud.

Čínské pivo Tsing Tao (Mart Eslem)

Čínské pivo Tsing Tao (Mart Eslem)

Po večeři jsme pak neodolali procházce mezi stánky. Připojili jsme se tak automaticky k davu, který kupuje vše a všude. Neodolal jsem levným, ale pěkným koženým páskům a také nakoupil pár dárků rodině a kamarádům.

První den v Hongkongu jsme se svezli přívozem společnosti Star Ferry z části Hongkongu zvané Kowloon na Hong Kong Island. Kromě těchto dvou částí se Hongkong skládá ještě z Lantau Islandu a tzv. New Territories. New Territories jsou nejrozsáhlejší částí Hongkongu, která hraničí už s vnitrozemím kontinentální Číny, na jejíž území bylo zapotřebí čínské vstupní vízum, zatímco do Hongkongu ne.

Přívoz společnosti Star Ferry v Hongkongu (Mart Eslem)

Přívoz společnosti Star Ferry v Hongkongu (Mart Eslem)

Z trajektu jsme se vylodili na Star Ferry Pier v části zvané Central. V pozadí přístavního mola se tyčila panoráma nekonečného shluku skleněných mrakodrapů. Dominovala jim údajně nejvyšší budova Hongkongu zvaná Two International Finance Centre. Ve stínu stromové aleje, zdobící ulici Man Kwong Street, jsme kráčeli na západ.

Central Pier na Hong Kong Islandu (Mart Eslem)

Central Pier na Hong Kong Islandu (Mart Eslem)

U mola, ze kterého odplouvají trajekty do Macaa, jsme opustili pobřeží a lávkami pro pěší se přemístili nad dopravní tepnu Connaugh Road Central. Krátký okruh jsme zakončili u fontánek před budovou IFC Mall, odkud jsme se vrátili zpět do přístavu. Procházka ve stínu budov plných finančníků, obchodníků a úředníků nás stála hlavně hodně tekutin. V poledne bylo i ve stínu přes 30 stupňů Celsia a budovy navíc sálaly naakumulovaným teplem.

Ve stínu mrakodrapů Hongkongu (Mart Eslem)

Ve stínu mrakodrapů Hongkongu (Mart Eslem)

Horko, které panovalo v Hongkongu, bylo v ostrém kontrastu s klimatizovaným interiérem nákupních středisek, hotelů i restaurací. Člověk skákal od jedné facky ke druhé. První facku dostal, když se zpoceným trikem vlezl do vychlazené budovy a druhou při návratu na ulici. Klimatizace působí v Hongkongu jednu takovou zvláštnost, které jsem si nemohl nevšimnout. V některých místech jsem měl pocit, že začalo pršet. Díky padající vodě odkudsi shora, to byl i pocit správný. Déšť však nezpůsobovala změna počasí, ale kondenzát z klimatizačních jednotek na výškových budovách. Někdy jich bylo na fasádě budovy přiděláno tolik, že dole na chodníku byli regulérní louže a lidi si pomalu museli otevřít deštník…

Budovy v Hongkongu obsypané klimatizačními jednotkami (Mart Eslem)

Budovy v Hongkongu obsypané klimatizačními jednotkami (Mart Eslem)

Kapitola 2 – Do Dubaje

By | Deník 024 | No Comments

Přesun do Asie trval téměř celý den. Z Ústí do Prahy jsme jeli vlakem na pražské hlavní nádraží. Po obědě v nádražní restauraci jsme využili autobusový spoj, který zdarma převáží cestující mezi vlakovým nádražím a letištěm Václava Havla v Ruzyni. Jedinou pihou na kráse jinak pohodového přesunu byl totálně přecpaný rychlík jedoucí z Berlína do Budapešti. Celou cestu jsme proto proseděli na zemi u výstupních schůdků z vagónu.

Let z Prahy do Dubaje se společností Emirates trval šest hodin. Zamluvili jsme si pohodlná sedadla tzv. exit seats a mohli jsme mít díky tomu celou cestu krásně natažené nohy. Kromě pohodlí nohou jsme si cestu zpříjemnili povídáním s Milošem, který s námi dvěma sdílel trojsedadlo. Povídání bylo podpořené i několika lahvemi výborného červeného vína ze španělského kraje La Rioja. V Dubaji jsme proto téměř litovali, že Miloš mířil do Bombaje a nemohl letět s námi do Hongkongu. Jistě bychom si velice rozuměli.

Fly Emirates (Mart Eslem)

Fly Emirates (Mart Eslem)

V Dubaji jsme bohužel dosedli o půlnoci a nebylo tak příliš smysluplné zajet se podívat někam do města. Čas bychom na to i měli, ale vyhodnotili jsme to vzhledem k denní době jako zbytečné. V půl čtvrté ráno, dubajského času, jsme pokračovali dále na východ.

Sedmihodinový let do Hongkongu jsem téměř celý prospal. Přišel jsem tak o vtipný gag, kdy steward polil vedle mě sedícího a navíc spícího Richarda vodou. Vyklopil mu kelímek s vodou do klína a on pak chudák musel čekat, až mu uschnou kalhoty. Chtěl se tak vyhnout nepříjemným pohledům ostatních cestujících cestou na WC.

Nejmodernější dopravní letadlo své doby Airbus A380 nás bezpečně po sedmi hodinách na obloze dopravilo na letiště v Hongkongu. Poměrně dlouho jsme museli čekat u dopravního pásu na naše zavazadla. Obří Airbus pojme přes osmset cestujících, a to byla pořádná porce zavazadel.

U východu z letištní haly jsme si vyměnili pár hongkongských dolarů v kurzu 7,63 HK dolarů za jeden USD. Potřebovali jsme je na zakoupení autobusové jízdenky. Linkou A23 jsme se za 33 HK dolarů na osobu přesunuli do čtvrti Tsim Sha Tsui, kde jsme měli zamluvený pokoj v hostelu Singapore na adrese Nathan Road číslo 40.

Hostel Singapore na Nathan Road (Mart Eslem)

Hostel Singapore na Nathan Road (Mart Eslem)

Dvoulůžkový miniaturní pokoj byl v šestnáctém patře budovy, v jejímž přízemí byla rozsáhlá tržnice se vším možným zbožím. Směnárny vedle potravin a titěrné obchody s elektronikou, šperky a bůhví s čím dalším…

Do pokoje se jezdilo výtahem, který měl svého hlídače a koordinátora. Výtahy byly vlastně dva vedle sebe. Pro nás byl určen pouze ten vlevo. Výtah vlevo jezdil pouze do sudých pater, zatímco jeho soused vpravo vozil pasažéry do lichých podlaží. Naproti výtahům byly hned tři směnárny vedle sebe s totožným kurzem 7,74 HK dolaru za 1 USD. Tam jsme si museli vyměnit peníze na zaplacení pokoje na pět dní dopředu. Vyšlo nás to na 250 HK dolarů a stovka byla ještě navrch jako záloha na kartu, která sloužila místo klíče ke vstupu do našeho titěrného pokojíku.

Hong Kong_výhled z 16. patra hostelu Singapore (Mart Eslem)

Hong Kong_výhled z 16. patra hostelu Singapore (Mart Eslem)

Dvě postele v místnosti zabíraly téměř 70% prostoru. Kromě jednoho nočního stolku mezi nimi už nebyly v místnosti žádné skříně. Pouze u stěny několik věšáků s ramínkem. Koupelna byla o trochu prostornější než běžný evropský sprchový kout. Umyvadlo bylo přesně tak malé, aby se do něj nenaráželo dveřmi při jejich otevírání. Odtok sprchy byl vyřešen pouze kanálkem v rohu místnosti na zemi před záchodovou mísou. Sprchová baterie visela ze zdi vedle záchodu. S nadsázkou řečeno vždy jeden z nás musel opustit pokoj, když se ten druhý chtěl v místnosti otočit.

Titěrný pokoj v hostelu Singapore na Nathan Road (Mart Eslem)

Titěrný pokoj v hostelu Singapore na Nathan Road (Mart Eslem)

Nejdůležitější však byly pohodlné postele. Více jsme ani nepotřebovali. Po vysprchování jsme se šli krátce projít setmělými ulicemi pulsujícího města a dopřáli si hned dvě večeře a pár piv. Po náročném přesunu přes polovinu světa jsme se pak těšili na kutě jako malí kluci…

Kapitola 1 – Úvod

By | Deník 024 | No Comments

Koncem května roku 2014 jsem po pěti letech od naší poslední společné cesty oslovil osvědčeného parťáka Richarda. Po štacích v Latinské Americe a Evropě spolu poprvé vyrazíme do Asie. Více jak dva týdny strávíme v Hongkongu a Macau. Jedenáct let od našeho prvního společného dobrodružství ve Francouzské Guayaně, okolních zemích na severovýchodě Jižní Ameriky a přilehlých karibských ostrovech.

Čas nelze zastavit a po pravdě jsem už ani nedoufal, že s Richardem ještě někdy vyrazím na toulky po světě. Zažil jsem s ním toho na cestách tolik, že mi bylo líto, aby to už skončilo jednou provždy. Vždyť stál po mém boku v mé 50., 60. i 70. zemi světa. A na to se nezapomíná. Velice se proto na další cestu těším. Navíc Richard strávil v minulosti v Hongkongu spoustu času a bude tedy vlastně jakýmsi mým průvodcem po dobře známých místech.

Hong Kong(Mart Eslem)

Hong Kong(Mart Eslem)

I po tolika cestách a tolika navštívených místech mě stále neopouští onen šimravý pocit po těle, který značí ono neopakovatelné a nikdy se neomrzející vzrušení a očekávání z návštěvy nové země, nové kultury a neznámých zákoutí. Naštěstí je planeta Země tak velikou a nevyčerpatelnou studnicí stále nových a nových míst k poznávání, že ani celý život nestačí na to, aby člověk navštívil a poznal úplně všechno. Je to v mém případě jak navlékání perel na náhrdelník, který si pověsím na krk až na úplném konci životní cesty mého současného těla. Záleží jen na mé chuti a touze, jak bohatý ten náhrdelník bude. Až se na úplném konci života bude promítat onen retrospektivní film, bude se věru na co dívat…

Ulice Hongkongu (Mart Eslem)

Ulice Hongkongu (Mart Eslem)