Nákupní středisko Akropolis v litevském Kaunasu (Mart Eslem)
I já jsem se nakonec nechal zlákat do osidel moderního náboženství 21. století. Doslova modlou i morem moderního věku je konzumní způsob života v čele s nakupováním. A chrámy nové víry rostou jako houby po dešti. Přestože se mi podobný způsob života příčí, přistihuji se stále častěji, že nejsem ani zdaleka imunní vůči všem jeho nástrahám. Jelikož mám doma tři dcery a přítelkyni, vlastně to ani nejde.
I já jsem se nakonec nechal zlákat do osidel moderního náboženství 21. století. Doslova modlou i morem moderního věku je konzumní způsob života v čele s nakupováním. A chrámy nové víry rostou jako houby po dešti. Přestože se mi podobný způsob života příčí, přistihuji se stále častěji, že nejsem ani zdaleka imunní vůči všem jeho nástrahám. Jelikož mám doma tři dcery a přítelkyni, vlastně to ani nejde.
Interiér nákupního střediska Akropolis (Mart Eslem)
A já osobně vidím, mílovými kroky rozvíjející se konzum, jako jednu z dalších velkých hrozeb pro celé lidstvo. Vždyť s konzumem je spojeno zvyšování výroby téměř všech komodit a z toho vyplívající navyšování ekologické zátěže jež dnes tak těžce zkoušeného životního prostředí naší Modré planety…
Nekuřácká pěší zóna je v Kaunasu už od 90. let dvacátého století (Mart Eslem)
Tečku za Kaunasem a vlastně i za celým Pobaltím jsme udělali v restauraci Pizza Jazz na pěší zóně Laisvés aleja. S Richardem jsme strávili večer u piva ve společnosti litevského aristokrata. Pavel bohužel přišel o možnost poklábosit se sympatickým starším pánem, kterému kolovala v žilách modrá krev jednoho ze starých litevských rodů. K obědu si totiž dal dary moře a nějak mu nesedly. Chudák se málem vyzvracel z podoby.
K elegantnímu, odhadem šedesátníkovi, jsme si přisedli, jelikož u jeho stolu byla jediná dvě volná místa na letní zahrádce. Původně jsme mysleli, že je již na odchodu, pan vévoda, nám však nakonec dělal společnost po celý večer. Jmenoval se Alvydas Bulaka a jednalo se o známého litevského abstraktního malíře. Dokonce nás obdaroval pozvánkami na blížící se výstavu svých děl, která se měla uskutečnit v první polovině května 2007 v Kaunasu. Vernisáž výstavy byla stanovena na 3. května. To již bohužel budeme dávno zpátky v Česku. Jinak bychom podobné pozvání rozhodně neodmítli.
Nevím, jak Richard, ale pokud mluvím sám za sebe, měl jsem tu čest posedět u jednoho stolu se šlechticem poprvé v životě. Konverzace po celý večer rozhodně nevázla a dozvěděli jsme se spousty zajímavostí. Probrali jsme historii Litvy, problémy s gangy zlodějů aut konajících nájezdy ze sousedního Běloruska, život pod křídly Sovětského svazu a mnohá další témata. Pan vévoda mi potvrdil i můj dojem, že litevština má spoustu shodných slov s italštinou. Některé nápisy v supermarketech mne na tuto podobnost upozornily a dokonce jsme měl jednou na ulici chvíli pocit, že přede mnou stojí skupinka Italů. Podobnost je někdy opravdu veliká. Na druhou stranu má litevský jazyk i naše “š” a “ž”. Velice zajímavě složený jazyk má tak trochu ode všeho něco.
A na úplný závěr večera ještě před rozloučením, jsme se konečně dozvěděli, co znamená v překladu název výborného piva Švyturys. Zlatavý mok, který jsme si velice oblíbili, se jmenuje Maják. Nechť nás tedy jeho světlo šťastně dovede zpět do naší domoviny v Čechách…
〈 Předchozí kapitola ¦ Deník 008 〉