Kapitola 2 – Mezi kapkami deště a vločkami sněhu

Budíka jsem nastavil na sedm ráno, abychom co nejvíce využili denního světla. I Mady chtěla vstávat brzy, aby stihla z Bergenu co nejvíce. Tradičně, stejně jako doma, ani v Norsku se „nevykopala“ z postele ani ve čtvrt na devět. Naštěstí to příliš nevadilo, venku bylo stále ještě šero.

Pršelo celý den, ale dalo se to zvládnout. Více než déšť nás trápil silný vítr, díky kterému nám byla často pěkná kosa. Pochopil jsem, že nemám vlastně s sebou péřovku, ale něco jako péřový svetr, který mě hřál pod nepromokavou bundou. Bunda do deště navíc i tlumila chlad větru, takže se to dalo vydržet.

Zakoupili jsme si tzv. Bergen karty a hned poté vyrazili na lanovku na jednu z mnoha hor obklopujících Bergen. Floyen se sice tyčí pouze do výše 320 metrů nad mořem, ale díky tomu, že je tak blízko „nule“, tedy hladině oceánu, jedná se o pěkně prudké stoupání. Část kopce jsme si v dešti i vyšlápli, protože jsme nevědomky minuli spodní stanici lanovky. Bíle omítnutá a sto let stará budova s nápisem Floibanen nám totiž vůbec stanici lanovky nepřipomínala. (Nápisu jsem si všiml až na své fotografii a teprve pak pochopil, že slovo banen asi bude mít něco společného s lanovkou 😀 ).

Spodní budova lanovky na horu Floyen v Bergenu (Mart Eslem)

Celá trasa zubaté lanovky je navíc v dolní části zapuštěna pod okolní terén a z dolní stranice se dokonce projíždí i tunelem. Nelitovali jsme však, protože i v dešti byl výšlap do kopce velice zajímavý.

Zástavba na úpatí hory Floyen v Bergenu (Mart Eslem)

Prudké svahy jsou poseté krásnými dřevěnými domky a hned za stanicí lanovky byla jakási stromová alej, která byla pastvou pro objektivy našich fotoaparátů. Kmeny desítek stromů byli totiž oblečeny do pestrobarevných svetrů.

Netradiční stromová alej v Bergenu (Mart Eslem)

Barevné vlněné výtvory udělaly ze stromů s holými větvemi doslova umělecká díla. A to unikátní.

Stromy v barevných svetrech v Bergenu (Mart Eslem)

Uzávěrka mého fotoaparátu byla neustále v permanenci, a to i přes častý déšť. Foťák jsem ukrýval pod bundou, ale stále znovu a znovu mě to nutilo jej vytahovat a cvakat a cvakat.

Do vagónu zubaté lanovky jsme tak nastoupili v jedné z mnoha dalších stanic. Přes turniket nás musela provézt řidička lanovky, protože s Bergen kartou jsme sice měli jízdu zdarma, ovšem bylo by třeba si vyzvednou jízdenku v dolní stanici. Pouze jízdenka byla klíčem, který odemykal turnikety.

Zubatá lanovka na horu Floyen v Bergenu (Mart Eslem)

I ve špatném počasí byl z vrcholu Floyenu úžasný výhled na celý Bergen a okolní fjordy. Udělali jsme pár fotografií a v duchu jsem si představoval, jaké krásné záběry by se daly pořídit z tohoto místa za jasného letního počasí.(Jestli něco takového v Bergenu vůbec existuje :-D)

Výhled na Bergen z vrcholu hory Floyen (Mart Eslem)

Vydali jsme se i na krátkou procházku do okolního lesa. Za vydatného deště se sněhem jsme došli až k malému jezírku Skomakerdiket. Na břehu byly uloženy zelené kajaky, z čehož jsem usoudil, že se v létě zřejmě jedná o velice frekventované místo nejen pro pěší turistiku.

Kajaky na břehu jezírka Skomakerdiket (Mart Eslem)

Škoda nepřízně počasí, protože skvěle upravené a značené pěšiny doslova lákaly k procházkám.

Nepřízeň počasí na břehu jezírka Skomakerdiket (Mart Eslem)

Bergenská turistická organizace údajně pořádá každoroční pochod po sedmi horách v okolí města, tzv. 7-fjellsturen. Hor je samozřejmě v okolí Bergenu mnohem více, ale mezi těch sedm (De Syr Fjell) se řadí ty následující : Sandviksfjellet, Floyfjellet, Rundemenen, Ulriken, Lorstakken, Damsgardsfjellet a Lyderhorn. Nejvyšší z nich je Ulriken (643 metrů) kam se dá také dostat lanovkou a dokonce kabinovou.

Malé bistro v konečné stanici zubaté lanovky na Floyen bylo plné Španělů a Italů. I za barem obsluhovala Sicilanka z Catanie. Plynule už mluvila norsky, za pět let se tuto, dle jejích slov, „pitomou“ řeč naučila. V Bergenu zřejmě žije a pracuje mnoho Italů a Španělů, jelikož v jejich rodných zemích mají mladí lidé, a nejenom oni, veliký problém s hledáním zaměstnání.

Horní stanice lanovky na vrcholu hory Floyen (Mart Eslem)

Kávu si u baru dopřával i jeden bodrý chlápek z Trinidadu a Tobaga. Dal se do řeči s párem z Venezuely a Kolumbie sedícím vedle nás. Přestože jeho rodným jazykem byla angličtina, velice slušně ovládal i španělštinu. Každému na potkání vykládal svůj příběh. Jakmile si jej vyslechli Jihoameričané, už stál u mě a opakoval ho i nám. Žije ve Spojených státech a vydal se na dovolenou do Evropy. Neměl příliš rád zimu a chladné počasí, ale toužil poznat Skandinávii. I časové omezení jeho dovolené hrálo roli. Zvolil tedy zajímavý model. Každý den trávil v jiné zemi. Začal na Islandu, my jej potkali v Norsku a další noclehy měl naplánované do Kodaně a Stockholmu. Z Bergenu však musel letět ještě do Londýna, protože do Kodaně nelétá přímá linka. Závěr svého evropského turné plánoval do Dublinu. Tam chtěl být celých sedm dní před návratem do USA. Cestu si tak užíval, že prostě musel každému o svých zážitcích povídat. Jeho optimismus byl až nakažlivý. Své vyprávění tak prožíval, že u něj až tančil, tak živě přitom gestikuloval.

Neuvěřitelně sdílný a komunikativní turista z Trinidadu a Tobaga (Mart Eslem)

Ve vagónu směřujícím dolů z Floyenu se stihl svěřit i australskému páru. Před stanicí jsme si popřáli hodně štěstí a rozloučili se.

Pohled z kabiny zubaté lanovky při jízdě z vrcholu Floyen (Mart Eslem)

Déšť opět přidal na intenzitě a pouze na krátké sotva několika minutové epizody poskytoval možnost pro fotografování. Ať už pršelo nebo ne, prohlédli jsme si zřejmě nejmalebnější památku Bergenu. Městská část zvaná Bryggen na nábřeží zátoky Vagen.

Městská část zvaná Bryggen na nábřeží zátoky Vagen v Bergenu (Mart Eslem)

Hanzovní domy z 18. století jsou zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Nábřeží Bryggen v Bergenu (Mart Eslem)

A to přesto, že se jedná o repliky původních domů, které byly postaveny v roce 1702 na místě zničených původních staveb.

Repliky hansovních domů z 18. století v Bergenu (Mart Eslem)

Celý komplex historických staveb je prošpikovaný různými restauracemi, bary, hospůdkami a obchůdky. Výhodou je, že se člověk i může v areálu schovat před deštěm a přitom pořídit zajímavé snímky.

Malebná ulička v Bryggenu (Mart Eslem)

Před setměním, jak jinak nežli za střídavých deštivých přeháněk, jsme si ještě skočili ke kostelu Panny Marie (Mariakirken) z roku 1130 a taktéž do nedalekého královského sídla Haakonshallen.

Mariakirken, kostel Panny Marie v Bergenu (Mart Eslem)

Královský palác je ze 13. století a vedle něj stojí tzv. Rosenkrantzská věž a středověké opevnění ze 16. století. Věž Rosenkrantzturm byla však bohužel obehnána lešením.

Haakonshallen, královský palác v Bergenu (Mart Eslem)

Po setmění, které nastalo již krátce po čtvrté odpoledne, jsme se dalších pár hodin toulali po ulicích Bergenu. Byl jsem velice rád, že můj kamarád, známý fotograf Petr Berounský, byl tak laskavý a půjčil mi svůj Nikon D800. Díky tomuto stroji jsem si mohl déle užívat městský photo walk bez omezení setmělou oblohou.

Potemnělé uličky Bergenu (Mart Eslem)

Některé snímky by za světla snad ani nevyzněly tak zajímavě.

Nástěnná malba po setmění v Bergenu (Mart Eslem)

Nebylo to ani nic složitého, protože Bergen je díky své poloze i architektuře velice fotogenický.