Město Antigua Guatemala bylo založeno roku 1543, ovšem ještě šestnáct let předtím na stejném místě španělští konquestadoři založili hlavní město, odkud byla ovládána celá Střední Amerika. Město mělo honosný název „Velmi vznešené a velmi věrné město čestných mužů Santiago“. V originále „La Muy Noble y Muy Leal Ciudad de Santiago de los Caballeros.“
Úrodné údolí však obklopují hned tři činné sopky Acatenango, Agua a Fuego. Roku 1541 město pohřbila sopečná erupce a masy lávy z Aguy. Do dvou let bylo mladé město postaveno znovu, ovšem na jiném místě. Nové město pojmenovali „La Antigua Guatemala“.
Ovšem i toto sídlo bylo zničeno. Tentokrát v neklidné zemi zaúřadovalo zemětřesení. V letech 1717 a 1773. Hlavním městem proto byla Antigua pouze do roku 1773, kdy po dalším silném zemětřesení španělská koruna rozhodla místo opustit a vybudovat o pár desítek kilometrů dále na východ tzv. „Nueva Guatemala“, dnešní hlavní město Guatemala City.
Antigua Guatemala je obklopena sopkami (Mart Eslem)
Dnešní, téměř dvoumilionová metropole, kterou však nemáme v plánu navštívit, vznikla na popud španělského krále v roce 1776. Neunikla však prokletí svého jména a přibližně o 150 let později ji dostihl osud její předchůdkyně. Dvě zemětřesení v letech 1917 a 1918 město prakticky srovnala se zemí. A aby toho nebylo málo, mnoho krásných domů stavěných ve starém koloniálním slohu evropských dobyvatelů bylo do třetice zničeno roku 1976.
Dnešní Guatemala City je moderním střediskem obchodu. Vyrábí se v něm především oděvy, potraviny a stříbrné předměty.
Na tři dny jsme se ubytovali v centru Antiguy v ubytovně El Hostal na adrese 1ra Avenida Sur číslo 8. Dvoulůžkový pokoj vychází na 210 quetzalů za noc. Směnný kurz počátku roku 2009 byl 7,75 quetzalů za jeden americký dolar.
Název dvoulůžkový pokoj zní vcelku nadneseně, protože jsme spali ve vápnem vybílené kopce bez oken a s tak úzkými dveřmi, že si člověk musí vždy předem sundat jakkoli malý batoh, aby mohl do místnosti se dvěma postelemi, malým nočním stolečkem a plechovou skříňkou na zámek vůbec vstoupit. Ve střeše byl pouze malý otvor, překrytý plastovou deskou, který poskytoval přes den překvapivě dostatek světla.
Absence okna byla však velkou výhodou po setmění, kdy malá spořivá žárovka neláká do místnosti komáry. Antigua není sice v malarické oblasti, ovšem i přesto je dobré se komárům vyhýbat.
Asi padesátitisícové město, které se v dobách své největší slávy mohlo co do postavení srovnávat s Limou nebo Ciudad de Mexico, se nachází v nadmořské výšce 1530 metrů. Jak jsem se již zmínil, je údolí, ve kterém leží, ohraničeno třemi sopkami.
Sopka Agua leží jižně od Antiguy a je viditelná z většiny míst ve městě. Sopky Fuego a Acatenango leží jihozápadně od města. Acatenango je ta severnější ze dvou sopek. Vrcholy sopečného původu jsou proto výbornými orientačními body. Antigua Guatemala musí každého návštěvníka, když ne nadchnout, tak určitě vzít za srdce. Nebude mnoho měst, se kterými by se jeho atmosféra mohla srovnávat. Jediné místo, které mě napadá je uruguayská Colonie del Sacramento. Ovšem díky své poloze vede Antigua nejméně o celou koňskou délku.
Nádherná zákoutí ulic v Antigua Guatemala (Mart Eslem)
Dusot koní, jejichž kopyta zvoní o původní kamenné dláždění, je možné slyšet v ulicích i dnes. Nejedná se však o španělské šlechtice na koních, nýbrž o kočáry vozící turisty na obhlídku města. Procházka po starobylých kočičích hlavách, které jsou velmi často spravované, je sice příjemně romantická, ale mnohde i zdraví nebezpečná. Dláždění je totiž často velmi kluzké i za sucha a nepotkali jsme jedinou slečnu či paní na vysokých podpatcích. Pokud některá z dam má lodičky, pohybuje se striktně po chodnících a ulici přechází zásadně zavěšena v rukách některého z místních caballeros a i poté velice pomalu a opatrně.
Snad z každého domu a z každé ulice dodnes dýchá vzpomínka na starošpanělskou koloniální éru. Nikde nevidíte přehnaně dráždivé reklamy a dokonce i vývěsní štíty obchůdků, kaváren a hotýlků jsou někdy až titěrně malé. Město je pochopitelně plné lidí a plné turistů. Ulice křižují auta i motocykly, ale přesto se nedá mluvit o nekontrolovaném mumraji, ale spíše o poklidném pulsování.
Klidné ulice, Antigua Guatemala (Mart Eslem)
Za celý den jsme snad neslyšeli zatroubit ani jeden klakson. I když vstoupíte do vozovky kdykoli a zcela náhle, doprava se na místě zastaví a bez nadávek či lomozu můžete v poklidu přejít. Řidiči jsou až neskutečně kultivovaní, mohli by být vzorem pro hektické Evropany či Američany.
Orientace v ulicích, které jsou jak narýsované podle pravítka, je velice jednoduchá. Jakýmsi nepsaným centrem všeho dění je tzv. Parque Central. Náměstí zdobené stromy a poseté lavičkami.
Parque Central, Antigua Guatemala (Mart Eslem)
Z jihu parčík lemuje tzv. Palacio de Los Capitanes Generales. Dvojitou řadu podloubí jednoduše nelze přehlédnout. Odtud řídili od ranného 16. století španělští guvernéři oblast sahající od Jižního Mexika až po Nikaraguu.
Palacio de Los Capitanes Generales, Parque Central, Antigua Guatemala (Mart Eslem)
Na východě parkové náměstí sousedí s Catedral de Santiago. Stavba katedrály si vyžádala víc než sto let a její vnitřek se honosil více nežli třiceti kopulemi. Stavba však neodolala četným zemětřesením a dnes se jedná pouze o zachovalé západní průčelí se zbytkem mohutných obvodových zdí, masivních sloupů a podzemní krypty s ostatky těl španělského konquestadora Padre de Alvarado, jeho ženy Beatriz, dcery Leonory, kněze Francisca Marroquina a dalšího dobyvatele Bernala Díaze del Castillo.
Průčelí Catedral de Santiago, Parque Central, Antigua Guatemala (Mart Eslem)
Město je vlastně pravidelnou šachovnicí tvořenou z číslovaných avenidas (tříd) a calles (ulic). První Avenida leží na východě a ta sedmá na západě. Parque Central je místem, kde se číslované avenidy dělí na části severní (norte) a jižní (sur) a ulice na západní (poniente) a východní (oriente).
Procházku městem doporučuju začít právě na Parque Central. Pokud si zde na chvíli sednete na některou z věčně obsazených laviček, budete mít možnost v poklidu nasávat jedinečnou atmosféru Antiguy. Potkáte tam nejenom lenošící turisty ze všech koutů planety, ale hlavně korzující místní obyvatele, z nichž téměř polovina odvozuje svůj původ od kmene Mayů.
Snad mi to mé dámy, které jsem zanechal doma v Čechách, odpustí, když si dovolím konstatovat překvapivou krásu místních žen a dívek. Půvabné a jemné rysy jejich obličejů budou možná souviset i s mísením španělské a indiánské krve.
Dětem smíšeních rodičů se v Guatemale říká „ladinos“. A já přiznám bez mučení, že trpím na tmavovlásky. Proto také doma jednu mám a s ní i jednu stejně tmavou a okatou dceru, velice se podobající dětem, které pobýhají zde v Antigue.
Přestože je centrum doslova poseté bary a restauracemi, došli jsme si na jídlo na tržiště na východním okraji města. Pohodlně se k němu dá dojít po třetí nebo čtvrté Calle Poniente. V těsném sousedství tržiště je i jakési autobusové nádraží s pitoreskně barevnými nebo ještě lépe barvami hýřícími autobusy. Jedná se o přebarvené školní autobusy ze Severní Ameriky, jejichž podvozky jsou upravené pro podmínky guatemalských horských cest.
Pestrobarevné autobusy veřejné dopravy, Guatemala (Mart Eslem)
Na tržišti jsme si dali za 8 quetzalů chutný sendvič a koupili si i trs malých slaďoučkých banánů.
Stánek na tržišti, Antigua Guatemala (Mart Eslem)
Jen tak jsme se potulovali mezi nekonečnými řadami stánků a vychutnávali si kolorit nově poznávané země. Liboval jsem si v dobré výslovnosti španělštiny používané v Guatemale jako úřední jazyk. Od mé předešlé cesty jsem na sobě zapracoval a už se cítím mnohem jistější v kramflecích při jakékoli konverzaci. Cesta proto bude přínosná i z hlediska zdokonalování mé španělštiny. Však na ní také Richard často dosti spoléhá, protože zdaleka ne všichni zde hovoří anglicky. I když ani s tou to v Antigue není tak špatné…
