Z krčmy nás překvapivě brzy vyhnali spát. Starosta Koločavy údajně zakázal lidem jeho obce pracovat po desáté hodině. Pouze četnická stanice má výjimku do jedenácti. Jelikož však Natálka měla napilno s přípravami nového školního roku, nastala i pro nás nucená večerka již v deset. Lokál se jednoduše zamkne a nocležníci mohou z půdy pouze vyjít ven pod přístřešek nebo na suchý záchod za krčmou. Nezbývalo než se s tím smířit a jít na půdu na kutě.
Déšť překazil i plánovanou noční návštěvu hřbitova. U piva jsme se totiž seznámili s Tomášem a Ivanou ze Šumavy a chtěli jsme jim ukázat hrob Nikoly Šuhaje. Noční prohlídka by jistě měla své kouzlo. Ovšem déšť se zkrátka postavil proti.
Půda je za dva roky od našeho posledního noclehu značně vylepšená. Je již celá obložená dřevěnými palubkami a jednotlivé místnosti mají již dveře na zámek a dají se zevnitř i zamknout. Na nás zbylo místo v předsíni hned vedle schodů dolů z půdy.
Každý šel poslušně spát, protože absence elektrických rozvodů a tudíž i světla ani jinou aktivitu nedovolovala. Samozřejmě když pominu možnosti smíšených skupinek. To se ovšem nás tří netýkalo a tak jsme brzy zařezávali.
Tvrdá dřevěná podlaha a ranní chlad nám nedovolil vyspávat příliš dlouho. Zcela nás pak probudil smích po vyslechnutí Michalovy noční příhody. Zdejší strava a hlavně včerejší alkohol ho okolo čtvrté ráno zle prohnal. Během několika minut se zbavil všeho přebytečného spodem i vrchem a jen tak tak se stačil včas “vykuklit” ze spacáku.
A co myslíte, že nás čekalo po vyhlédnutí z okna? Ano, správně, vytrvalý déšť! Počasí se jednoduše rozhodlo, že nás z Ukrajiny vyštve s předstihem oproti naším plánům.
Pohled na zamračenou Koločavu (Mart Eslem)
Nabídli jsem našim krajanům Tomášovi a Ivaně odvoz do Užhorodu. Ještě před odjezdem jsme se vypravili do školy rozloučit se s Natálií. Nečekaně jsem obdržel cenný dárek. Protekční výtisk knihy o Koločavě v ukrajinštině. Navíc s věnováním od Natálky a muzea v její správě.
Během až dojemného loučení jsme pozorovali prvňáčky, kterým jsme dovezli sešity a tužky od společnosti Activa. Ve slavnostní den jejich života byli vyfiknutí jak ze žurnálu. Holčičky téměř v krojích a chlapci ve slušivých světlých či tmavých oblecích s vázankou. Všude spousta lidí, květin, radosti a slávy.
Jelikož se umoudřilo počasí, stihli jsme ještě jednou zajít k Šuhajovu kříži na hřbitově. Tomáš ani Iveta u něj ještě nebyli.
Návrat k hrobu legendárního zbojníka Nikoly Šuhaje (Mart Eslem)
Poté jsme již nabrali zpáteční kurz směrem k Mižgurje, pouze s malou zastávkou u dřevěného kostela v Koločavě-Horbu.
Dřevěný kostel v Koločavě-Horbu (Mart Eslem)
Počasí se najednou začalo mátořit, ovšem pozdě, náš návrat je neodvratný. Vykukujícího slunce jsme ovšem využili na malou zajížďku k Siněvýrskému jezeru. Černé plesové jezero si nás opět podmanilo svou krásou. Zlaté paprsky slunce smáčely své konečky o tenkou hladinu jezera. Třpytící se hladinu brázdily dva dřevené vory, na kterých bylo možno doplout doprostřed jezera k výběžku, ze kterého dle legendy o jeho vzniku spanilá Siň naplakala z nešťastné lásky jeho hluboké vody.
Siněvýrské jezero (Mart Eslem)
Nové atrakce pro turisty jsme nevyužili a prošli se pouze po pěšině kolem dokola jezera, stejně jako před dvěma lety. Tentokrát jsme se však zastavili v těsné blízkosti dřevěné plastiky I. Brodyho na malý piknik.
Nová atrakce na Siněvýrském jezeře (Mart Eslem)
V roubeném přístřešku, kterých je kolem jezera spousta, jsme si uvařili oběd. Velká škoda, že jsme již nabrali kurz domů. Stále se zlepšující počasí se přímo vybízí k noclehu na břehu jezera. Snad tedy opět někdy příště. Neradi bychom se nechali ukolébat sluníčkem a probudili se ráno opět celý promrzlí do deště.
Piknik u Siněvýrského jezera (Mart Eslem)
Pro tentokrát tedy sbohem Karpaty. Sbohem poloniny. Ovšem brzy zase nashledanou! Pořádnou procházku po vašich stráních si totiž nechci nechat příště již ujít. To ticho, ten klid, ta svoboda a krása mi jednoduše nedá spát a bude mě přitahovat, přijíždět sem znovu a znovu. Neumím si pořádně ani vysvětlit, proč tomu tak je. Zřejmě duch a chuť předválečného Československa…
〈 Předchozí kapitola ¦ Deník 006 〉