Do deseti hodin bylo potřeba vyklidit pokoj a odevzdat klíče. Stihli jsme to jen tak tak. Opustili jsme flanďáckou líheň a došli po Main Street až na zastávku autobusu přímo naproti hospodě, kde jsme včera večer poseděli. V chladném a větrném dopoledni čekalo na autobus okolo dvaceti dalších lidí. Mezi nimi i drobná dívčina ze Slovenska.
Strávila v Maynooth tři měsíce a přes prázdniny tu pracovala v kavárně. Přijela do Irska tzv. na blind a za dva týdny si našla brigádu. Ujistili jsme se u ní, že stojíme na správné straně silnice, protože orientace díky opačnému směru dopravy nám stále činí určité potíže. Popřáli jsme jí bezproblémový let zpět domů a v autobuse se rozloučili. Já s bratrem ji budeme na stejné lince následovat popozítří.
Litlle Lane hostel v Dublinu (Mart Eslem)
Štěstí nám v Dublinu tentokrát přálo. Sotva jsme vystoupili z autobusu na nábřežní ulici Bachelor´s Walk, našli jsme ubytování po pár krocích. Nebylo ani potřeba dojít na O´Connell Street a shánět ubytování opět v informačním středisku. Poslední dva noclehy v Irsku strávíme v Little Lane hostelu na Little Lane číslo 2-4. Lůžko na společných pokojích stojí 17 euro na osobu. Na pokoji číslo 35 zbývalo ještě asi šest volných postelí z celkového počtu deseti.
Na pokoji jsme se zdrželi pouze pár minut. Dostatečný to čas k zabrání postelí a uložení zavazadel. Jelikož jsme od rána nic nejedli, vyrazili jsme rychle do ulic. Přešli jsme řeku po O´Connell Bridge a pomalou chůzí se loudali po Westmoreland Street. Nakoupili jsme i pár dárků pro naše nejbližší.
Asi po sto metrech jsme zahnuli z Westmoreland Street vpravo do Fleet Street. Ulice byla plná ragbyových fanoušků v zelenožlutých dresech a šálách. Ostře sledované finále irského poháru vypukne za pár hodin.
Shluk fanoušků vystřídalo dále na západě shromáždění motorkářů. Před podnikem Thunderroad Café stál jeden krásnější Harley vedle druhého. Bar a restaurace pro drsné hochy v kožených bundách na naleštěných strojích. Ani zde jsme se nezdrželi, ale ještě předtím než začal ulice Dublinu skrápět lehký déšť, jsme našli italskou restauraci La Gondola na Bedford Row.
Tam jsme v teple a suchu poobědvali. Přestože ještě nepřestávalo pršet, vyšli jsme po uspokojení kručících žaludků zpět do ulic.
Hned za rohem na nábřeží jsme zapluli do obchodu Forbiddenplanet. Ve dvou poschodích se prodávají americké komiksy, knižní zpracování slavných akčních, hororových či fantastických filmů a spousta s tímto tématem souvisejících upomínkových či sběratelských předmětů.
Snad na hodinu jsme se oba navrátili do svých dětských let. Já obzvláště chovám ke komiksové kultuře hlubokou náklonnost. Ve svém dětství v Itálii jsem na komiksech vlastně vyrůstal a učil se italsky. Dodnes si nechávám z Itálie posílat poštou komiksové příběhy hrdinů jako je Tex Willer, Zagor nebo Mister No.
Tyto komiksy však v obchodě na Crampton Quay neměli. Regály se však hemžily sběratelskými skvosty příběhů se Supermanem, Batmanem, Spidermanem nebo třeba i Wonder Women, Captainem America a mnoha dalšími.
Škoda, že dobromyslní vizionáři s rudou hvězdou na čele této kultuře na území bývalého Československa nedali šanci vykvést, jako tomu bylo v jiných zemích převážně západní Evropy, ale třeba i v USA a Japonsku. Celým generacím tak sebrali zajímavou náplň a zábavu jejich dětství a dospívání.
Kdo jednou kouzelným sešitkům s barevnými či černobílými obrázky propadne, ten si tuto náklonnost uchová i do dospělosti. Cítím se proto doma v Česku bohužel velice osamocen a nepochopen těmi, jimž byla zlatá léta rozkvětu klasických komiksů propagandistickým útlakem v podstatě zapovězena.
Kromě komiksů nás nadchly také různé figurky postav fotbalových či hudebních hvězd. Ve vymezeném sektoru byly plné regály krabic se sběratelskými figurkami komiksových hrdinů, Elvise, Maradony, Beckhama. Kromě nich, a to nás zaujalo nejvíce, byl k zakoupení třeba Rocky Balboa, Ivan Drago i kapitán Jack Sparrow a jeho piráti z Karibiku. Našli jsme dokonce i figurky Kate, Mr. Eca či Sun ze seriálu Ztraceni.
Já jsem jednoduše neodolal a koupil si sběratelský skvost, panenku Chucky z mé oblíbené hororové série Dětská hra. Malá krvelačná panenka zvítězila při výběru nad Hell Boy-em i postavičkami z Hvězdných válek. Onen malinký kousíček malého kluka, který si každý normální chlap v sobě uchovává po celý život, si opět pro jednou přišel na své a dočkal se uspokojení…
Old Jameson Distillery v Dublinu (Mart Eslem)
Jelikož nás snad poprvé za našeho pobytu v Irsku zastihl dlouhodobější déšť, naše rozhodování o dalším plánu bylo jednoduché. Opět zajdeme na exkurzi do palírny irské whiskey. Tentokrát do Old Jameson Distillery a během exkurze je možno i fotografovat.
Palírna byla totiž v roce 1971 přesunuta do nového ultramoderního závodu v Middletonu v hrabství Cork. V útrobách původního starodávného provozu, který založil roku 1780 skotský dobrodruh a vizionář John Jameson, se dnes nachází pouze muzeum věnované tzv. uisce beatha (čti iške baha), tedy vodě života, jak se původně nazývala dnešní whiskey.
V malé palírně na Bow Street se zrodila legendární whiskey prodávaná dnes po celém světě. Dle údajů v muzeu se ročně ve světě vypije 40 milionů sklenek Jameson Irish Whiskey, která na etiketě každé lahve nese rodinné heslo Jamesonů. Nápis “Sine Matu” znamená v překladu beze strachu.
Zakladatel značky Jameson byl opravdový průkopník své doby. Byl také znám svými maximalistickými požadavky. Ty se týkaly hlavně zarputilosti, se kterou se věnoval výběru kvalitních ingrediencí. Zastával filosofii nakoupit ty nejlepší ingredience a využívat ty nejkvalitnější dostupné postupy výroby. Vše ovšem dělal v klidu a s rozmyslem. Však také čas je tím nejlepším přítelem kvalitní whiskey. Doba zrání se nedá uspěchat.
Ukázka zrání whiskey Jameson (Mart Eslem)
Odkaz starého pana Johna Jamesona se zde v Dublinu úspěšně pokoušeli naplňovat celé generace jeho potomků po téměř dvě staletí. Až do zmíněného roku 1971.
Prohlídka historických prostor palírny byla stejně jako v Bushmills započata krátkým filmem a zakončena ochutnávkou originální produkce. Kromě čisté whiskey bylo možno ochutnat i připravené míchané nápoje, jejichž základem samozřejmě byla taktéž Jameson Irish.
Moderní interiér staré palírny Jameson (Mart Eslem)
Beze strachu jsem tedy ochutnal whiskey se zázvorovou limonádou a mohu všem vřele doporučit. Naplňte sklenici ledem a přidejte jeden decilitr whiskey Jameson. Poté dolijte sklenici zázvorovou limonádou až po okraj. Ozdobte proužkem limetky a podávejte ke konzumaci. Jednoduchá a rychlá příprava.
Šest dobrovolníků, tři ženy a stejný počet mužů, se před úplným koncem prohlídky zúčastnilo ochutnávky různých druhů whiskey v Jameson baru. Vzorky z celého světa jim měly pomoci k vycvičení patra na rozeznání a hlavně k ocenění různých chutí. Po absolvování “rozcvičky jater” pak všichni zúčastnění obdrželi diplom či jakýsi upomínkový certifikát.
Z Old Jameson Distillery jsme se pomalu vraceli do hostelu na Litton Lane. Procházíte-li ulicemi Dublinu, nelze si nevšimnout určitých kontrastů a protichůdností. Například široké moderní bulváry a třídy se střídají s nenápadnými úzkými uličkami. Elegantní značkové obchody stojí vedle zaplivaných podřadných hospod či rozpadajících se opuštěných domů.
I přes tyto, řekněme excesy, je Dublin městem s velice příjemnou evropskou atmosférou. Malebně podkreslenou sítí poklidných kanálů a ústím řeky Liffey do Irského moře. Nelze se proto ani divit, že město velice inspirovalo literární velikány, jakými byli James Joyce, William Butler Yeats nebo Oscar Wilde.
Dublinem protéká řeky Liffey (Mart Eslem)
Zajímavý je i název města. Vlastně oba jeho názvy. “Dubblinu” znamená v irštině “tmavá tůň”. Téměř na každém ukazateli však naleznete pod nápisem Dublin i druhé jméno města, “Baile Atha Cliath”. Překlad tohoto názvu také vysvětluje důvod založení města. Výraz z gaelštiny znamená v překladu “město oploceného brodu” a právě proto bylo město založeno tam, kde se dala řeka Liffey přebrodit…
